Harry Bosch řeší svůj první knižní případ. Mrtvola nalezená v rouře u přehrady by mohla být jen další obětí závislosti na drogách. To by ale nesmělo jít o bývalého vietnamského veterána, kterého detektiv Bosch znal. Do čeho se mohl voják zaplést? Stopa vede až k bývalé vojenské jednotce operující v podzemních tunelech ve Vietnamu.
Detektiv Harry Bosch je důstojníkem losangeleské policie. Jednoho dne dostane za úkol vyšetřit smrt muže, který byl nalezen v nepoužívané odpadní rouře u přehrady nad městem. Boschovi kolegové chtějí smrt uzavřít jako předávkování a mrtvého považují za jednoho z mnoha feťáků, kteří si zde nakonec šlehli svou poslední dávku. Harrymu se však na smrti něco nezdá – v zemřelém poznává svého dávného spolubojovníka z Vietnamu, který ho asi před rokem kontaktoval. Nebyl typem člověka, co se sám předávkuje…
Když se ukáže, že mohlo jít skutečně o násilnou smrt, je nucen detektiv spolupracovat s agentkou FBI Eleanor Wishovou. Zdá se totiž, že stopy vedou až k bývalé vojenské jednotce, která měla ve Vietnamu za úkol zneškodňovat tunely nepřátel, vyhloubené pod džunglí. Boschovi není spolupráce s agentkou zpočátku příliš příjemná, ale při hledání možného svědka, který v noci viděl odklizení mrtvoly k přehradě, se postupně sbližují. Bohužel je Harry ale trnem v oku mnoha nadřízeným, kteří na něj nasadí dva agenty z vnitřního vyšetřování. Ti Harryho přímo nenávidí a netouží po ničem jiném, než ho na něčem nachytat…
Před časem jsem narazil na srovnání typu „kdyby byl dnes žil Raymond Chandler, psal by jako Connelly“. Přiznám se, že jsem se s tím zpočátku tak zcela neztotožňoval, ale právě při čtení Černé ozvěny musím dát tomuto přirovnání za pravdu. Harry Bosch je zde dost často Chandlerovu hrdinovi Philu Marlowovi opravdu podobný. Ostatně i sám Connelly v jednom z rozhovorů přiznává, že je postava Bosche odvozena od několika policistů, se kterými se při své práci reportéra krimi zpráv setkal, ale rád by v ní rád viděl i právě kousek Marlowa nebo třeba Bullita (ze slavného filmu Bullitův případ se Stevem McQueenem). Bosch sice netrousí neustále suché hlášky, ani nemá jednu flašku whisky schovanou v šuplíku a druhou v přihrádce palubní desky vozu, ale jeho pohled osamělého vlka, zbaveného veškerých iluzí, ze stránek prosakuje na mnoha místech.
Bosch nastartoval a zamířili po štěrkované cestě k bráně. Stáhl okénko. Obloha měla barvu vybělených džínsů, vzduch se ani nepohnul a voněl po čerstvých zelených paprikách. Bohužel ne nadlouho, pomyslel si Bosch. Vracíme se do hnusného světa.
Str. 185
Příběhy Phila Marlowa i Harryho Bosche se také odehrávají ve stejném prostředí – v Los Angeles a jeho okolí. A je to právě tohle kalifornské město, se svým Hollywoodem, širokými bulváry, přepychovými domy, suchem vyschlými kopci a modrým mořem, kde je pod povrchem ta nejhorší špína, jak naznačuje předchozí úryvek. Krása Kalifornie, jak ji zná mnoho turistů, kontrastuje s lidskou spodinou v různém stádiu – pedofily, chlapeckými prostituty, zloději a vrahy. Nebo bývalými válečnými veterány, z nichž se velká část dala na dráhu zločinu nebo se z nich staly fetující trosky (samozřejmě obojí se nevylučuje).
Děj Černé ozvěny začíná jako jedno z mnoha rutinních vyšetřování, postupně se mění v Harryho snahu zachovat si prostor pro svou práci, přičemž však musí překonávat klacky, které mu pod nohy hází nadřízení i různí vyšší policejní důstojníci. Ostatně politikaření a potažmo kritika byrokracie policejního aparátu je jedním z hlavních znaků Connellyho tvorby. Je jasné, že autor fandí profesionalitě „obyčejných pěšáků“, pro které jsou politické čachry a ústupky jen překážkou v práci. Obhajuje jistou „zdravou nedisciplinovanost“, pokud přináší dobré výsledky, což může být jen dopadení a usvědčení pachatele. Harry Bosch je tak blízký každému, kdo má trochu problémy s autoritami, respektive s jejich samolibostí, zabedněnou neústupností a omezeností, hraničící až s hloupostí.
Kniha pak graduje v napínavém finále, kde najdeme vše – akci, napětí, politické čachry, strach o Bosche (i jistý soucit s ním), ale především pak mnohá překvapení a několikanásobná odhalení, jak se na dnešní thriller sluší a patří (a to byla kniha napsána už v roce 1992).
Pokud jste knihy amerického autora Michaela Connellyho dosud neznali a s jeho tvorbou jste se seznámili až později díky jeho novějším románům, podívejte se, jak to všechno začalo. Jaké to bylo, když byl Bosch ještě o nějakou řádku let mladší a s matkou své pozdější dcery Maddie se teprve seznamoval. A vězte, že Černá ozvěna byla v roce 1993 oceněna prestižní cenou Edgar za nejlepší prvotinu. Pro Vás bude zase nejlepším způsobem, odkud začít. Rozhodně Vás nezavede do slepého tunelu…
Originální titul: The Black Echo (1992)
Vydáno: St. Martin’s Paperbacks, New York (1993)
Vydání v České republice: Domino (1999)
Přeložili: Josef Orel a Marie Orlová (1999)
392 stran
