Britský spisovatel Tom Rob Smith představil v Praze knižní předlohu filmu Dítě číslo 44

Literární kavárna pražského Knihkupectví Academia přivítala 25. května tohoto roku britského spisovatele Toma Roba Smitha, který zde představil svůj první román Dítě číslo 44. Podle této úspěšné prvotiny byl natočen stejnojmenný román, který bude mít českou premiéru 28. května.

Narodil se jako Angličan, studoval také v Itálii a píše romány z totalitní éry bývalého Sovětského svazu. Tak by se dal ve stručnosti charakterizovat dnes šestatřicetiletý spisovatel Tom Rob Smith. Řadí se k autorům, kteří mají to štěstí, že hned jejich první román zaznamenal celosvětový úspěch.

V roce 2008 napsal Smith působivý román ze stalinistické éry Dítě číslo 44. Hlavním hrdinou syrového thrilleru je Leo Demidov, tajný policista a válečný hrdina oddaný režimu, který začne v Moskvě na vlastní pěst pátrat po příčinách podivného úmrtí malého chlapce. Demidov dojde k přesvědčení, že byl chlapec zavražděn. Brzy je však degradován a přeložen na Ural, i zde se však setkává s vraždami malých dětí. Spolu se svou ženou Raisou začne po vrahovi pátrat na vlastní pěst…

Román, volně inspirovaný zločiny známého masového vraha Andreje Čikatila, byl přeložen do 36 jazyků. Ještě v roce 2008 získal cenu Ian Fleming Steel Dagger za nejlepší thriller roku, poté získal nebo byl nominován na několik dalších cen.

O zhruba sedm let později po vydání románu koupil práva na zfilmování známý režisér Ridley Scott (Vetřelec, Gladiátor). Režie se ujal švédský režisér Daniel Espinosa, který toho sice zatím moc nenatočil, ale to málo, co za sebou má, zatím sbírá různá ocenění. Do hlavních rolí obsadil britského herce Toma Hardyho coby Demidova, o kterém se v poslední době mluví hlavně v souvislosti s tím, že si zahraje Eltona Johna v životopisném snímku Rocketman. V roli jeho ženy Raisy uvidíme známou švédskou herečku islandského původu Noomi Rapace, která zazářila jako Lisbeth Salanderová ve zfilmované Larssonově trilogii Milénium.

Jak už to bývá, kniha si v oblíbenosti čtenářů vede mnohem lépe (Databáze knih – 91 %) než film. U nás ho zatím zhlédlo jen malé množství diváků a na Česko-slovenské filmové databázi (ČSFD) zatím snímek dosáhl průměrného hodnocení 71 %. Ještě hůře je na tom na světovém serveru IMDb.com, kde se zatím dosáhl na pouhých 64 %.

I Smithovy další romány se odehrávají v totalitním SSSR. Další román ze série „Leo Demidov“ nese název Utajovaný projev a odehrává se v éře Nikity Chruščova. Zatím poslední česky vydaný román byste našli v knihkupectví pod názvem Agent 6.

Přinášíme Vám volný přepis krátkého rozhovoru s autorem:

Moderátorka (M): Máme takovou zprávu, že vůbec první myšlenka na napsání Dítěte číslo 44 vznikla tady v Praze. Je to pravda nebo je to jen taková legenda, kterou si tady s velkou radostí říkáme?
Tom Rob Smith (TRS): Asi to není tak úplně pravda. Ta první inspirace přišla v Praze, ale byla to spíše časová výhoda. Byl jsem tu v době, kdy jsem dělal rešerše pro knihu.

M: Co se týče Vaší práce s prameny – z jakých knih jste čerpal? Jak bylo obtížné dostat se k potřebným informacím? Rusko není právě známé svou otevřeností…
TRS: Bylo to díky tomu, že se v Moskvě archivy hodně otevřely. Mohli tam přijet zkoumat historikové a na základě toho vznikla řada nových knih, které mi hodně pomohly. Ale pravda je, že dnes už je ten přístup omezenější. Nicméně byla určitá doba po pádu komunismu, kdy se tyto informace daly dobře získat.

M: Navštívil jste osobně Rusko nebo další místa, kde se román odehrává?
TRS: Ano, byl jsem v Rusku, byl jsem v Moskvě a v Sankt-Petěrburgu. Bylo to důležité pro knihu, bylo to užitečné a velmi zajímavé, ale ta kniha sama o sobě vychází především z jiné literatury, jiných knih, které vám umožní lépe zprostředkovat atmosféru. Dostat se lépe do myšlení lidí…

M: Co říkáte na to, že film podle vaší knihy byl právě v Rusku zakázán?
TRS: Musím říci, že mi to velmi překvapilo, když došlo k tomu zákazu čtyři dny před plánovaným uvedením do kin. A není to zákaz jenom v Rusku, ale zároveň i na Ukrajině a v Bělorusku. Přitom kniha v Rusku vyšla a nebyla kolem toho žádná kontroverze, žádné problémy. Nevím, jaký je tam stav teď, jestli ji tím pádem také zakázali.

Musím říci, že jsem tím velmi zklamaný, protože argument, že je to protiruské, není vůbec pravdivý. Naopak, ta hlavní postava je z velké části psaná jako oslava zapojení Ruska ve válce… Takže jsem z toho velmi smutný.

M: Dítě číslo 44 není Vaší jedinou knihou. Vydal jste také pokračování a začal jste pracovat i na dalších příbězích. V příštím roce vydá naše nakladatelství Knižní klub román Farma. Můžete nám říci, o čem bude? Nalákat čtenáře?
TRS: Ano, rád. Je to úplně jiná kniha, je to psychologický thriller, odehrává se v současnosti. V podstatě hlavní myšlenka spočívá v tom, že jste dítě a máte dva rodiče, kteří vám stejný příběh představí úplně jiným způsobem. V tomhle věku milujete oba rodiče rovnoměrným dílem – komu tedy budete věřit? Otci nebo matce? Kolem toho se to celé vlastně točí.

Poté zazněl dotaz z publika na autorův názor na kanibalismus.
TRS: Kniha začíná obdobím velkého hladomoru, takže tam se kanibalismus objevuje, ale není to takový ten vražedný kanibalismus, jaký bychom třeba mohli vidět ve světě dnes. Tam to v podstatě byla nutnost přežití, kdy nebylo vůbec nic jiného, a ti lidé se dostávali do jakéhosi šílenství, které vyústilo až k vraždám z nutnosti. Ale to je samozřejmě jiná situace.

Další dotaz z publika: Našel jste nějakou reálnou předlohu Lea Demidova nebo jste si ho úplně vymyslel?
TRS: Postava Lea vychází z myšlenky, že je tu někdo, jakýsi tajný policista, který je odměňován za to, že zavírá nevinné lidi. V tom je kontrast s tím, že se rozhodne vydat se po stopě skutečného zločince a naopak je za to postihován společností. Tento kontrast je hlavní motivace, ale jinak je to zcela fiktivní postava.

Poslední dotaz z řad čtenářů se týkal inspirace sériovým vrahem Andrejem Čikatilem.
TRS: Já jsem na ten případ náhodou narazil, když jsem dělal rešerši kvůli něčemu jinému. Tehdy mě to zaujalo. Ale kniha není až tolik o tom vrahovi samotném, ale spíše o státu, který v té době zabíjel desítky tisíc lidí a byl tak mnohem nebezpečnější než onen jednotlivec.

Děkujeme za rozhovor.

Celá fotogalerie na Facebooku.