Box 21 (Anders Roslund a Börge Hellström)

O dvanáct let později. Lydia žije ve Stockholmu. Je jednou z mnoha šlapek, které naletěli lákavým slibům několikanásobně vyššího výdělku ve Švédsku. Nemá pas, zato má surového pasáka Dimitrije, který ji mlátí za sebemenší prohřešek. Aby si něco málo přivydělala navíc, svoluje, že si zákazníci mohou připlatit za tzv. „speciální služby“. Ty představují plivání, bití a jiné sadistické choutky. Lépe na tom není ani její krajanka Alena. Obě jsou drženi pod elektronickým zámkem v jednom bytě.

Ani policejní komisař Ewert Grens nemá důvod radovat se ze života. Již pětadvacet let se musí dívat na to, jak jeho manželka a bývalá kolegyně Anni žije na invalidním vozíčku. V poslední době již neměl dost sil se o ni starat, a tak ji musí navštěvovat ve speciálním sanatoriu. Za tím vším stojí kriminálník Jochum Lang, který ji při nezdařeném zatčení vytáhl z auta a hodil pod kola jedoucího vozu. Tehdy ze všeho vyvázl jen s krátkým trestem za ublížení na zdraví. Teď je Lang po několikátém uvěznění opět na svobodě a Grens přísahá sobě i Anni, že ho tentokrát dostane.

Více jak polovinu života osmadvacetiletého Hildinga Oldéuse zabíraly drogy. Nejdřív lehčí fet, teď jede v heroinu. Podobně jako Lang i on už poznal zdi vězení zevnitř, v posledním výkonu trestu dokonce seděli spolu. Nyní je tedy Hilding opět na ulici a jedinou jeho starostí je, jak si opatřit peníze na drogy. Neuspěje u své sestry Lisy, lékařky v Södermalmské nemocnici. Pokusí se na ulici prodávat amfetamin ředěný práškem na praní. Narazí v okamžiku, kdy na následky požití takto ředěné drogy umírá neteř mafiánského bosse.

V této chvíli se osudy našich protagonistů spojují právě v Södermalmské nemocnici. Po surovém bití sem přivážejí zbědovanou Lydii. Je tu Hilding Oldéus, který se sem dostal na následky šlehu příliš silné drogy. Je tu holohlavý Jochum Lang, který po návratu z vězení dostává první zakázku – „domluvit“ Hildingovi. Nechybí ani Ewert Grens se svými kolegy Svenem Sundkvistem a (nejlepším přítelem) Bengtem Nordwallem, který jako jediný mluví rusky. Všichni tři přišli, aby se pokusili vyslechnout Lydii.

Langova domluva Hildingovi končí narkomanovou smrtí. Alena propašuje Lydii do nemocnice zbraň. Ta zneškodní strážce u nemocničního pokoje a v místní márnici zajme lékaře a několik mediků jako rukojmí. Požaduje jediné – Bengta Nordwalla. Ale proč?

V záplavě skandinávských detektivek se poprvé představuje českým čtenářům autorská dvojice Anders Roslund a Börge Hellström. Nejde však o jejich prvotinu – ta pochází z roku 2004 a ve Švédsku vyšla pod názvem Odjuret (v anglickém překladu jako The Beast). Není bez zajímavosti, že se oba autoři dočkali v roce 2009 ocenění „Nejlepší švédský krimi román roku“ za knihu Tři sekundy nebo že Roslund pracoval jako novinář a šéf zpravodajství, zatímco Hellström je bývalý trestanec, který se nyní angažuje v programu prevence kriminality (pokud by se nějaký zlý jazyk podíval na jeho fotku, mohl by říci, že byl předlohou pro Langa).

Box 21 je v pravém slova smyslu to, čemu se dnes hojně říká „drsná severská krimi“. A není to pochopitelně jen tím, že v celém příběhu neustále prší (kniha tak atmosférou připomíná známý film Sedm). Je to především ponurý a depresivní příběh, s minimem kladných postav, odrážející bohužel pravdivé a hodně stinné stránky naší současnosti. Stránky, o kterých se ví, občas napíše, ale málokdy mají čtenáři možnost poznat osudy obětí tzv. „obchodu s bílým masem“ do tak podrobných a šokujících detailů. Ač příběh napsali dva pánové, rozhodně naše pohlaví nestaví do lichotivého světla. Mužské postavy jsou zde většinou buď zobrazováni jako nadřazení „macho“ (Dimitrij, Jochum, klienti prostitutek) nebo vzteklí a arogantní (Ewert, Hilding), případně odevzdaní, unavení životem ve světě, ve kterém musí žít (opět Ewert). Ženské pohlaví je odsouzeno buď k prostituci, bez jakýchkoliv práv (Lydie, Alena) nebo ke zmaru a smutku nad tím, kam je osud nevybíravě vmanévroval (Lisa, Bengtova manželka Lena, Anni).

Co však především knihu vyzdvihuje nad jiné krimi romány, je mj. pozvolné odhalování jednotlivých osob. Někdy autoři čtenáři představí postavu, která zatím nemá jméno, abychom si ji později spojili s postavou, která byla představena na jiném místě, čímž zjišťujeme, že jde o tutéž postavu. Je to velice efektní. Roslund a Hellström rozhodně nespěchají ani s odhalováním souvislostí – naopak, ty stěžejní nám v každé kapitole znovu zopakují od začátku – převážně prostřednictvím myšlenek některé z postav, ale přidají k ní pár řádek dalších faktů. Někdy navážou vnitřním monologem tam, kde přestali, aby nám odhalili další skutečnosti.

Pokud by se Vám při čtení zdálo, že se nějakou chvilku nic neděje a oba spisovatelé se soustředí na co nejponuřejší atmosféru, budete z toho rychle vytaženi naservírováním akce. Až se Vám vrátí dech do normálu, můžete se znovu „uklidnit“ nasáváním čisté deprese, abyste odpočati byli o pár stránek dál vpuštěni do další akce. Děj kupodivu kulminuje uprostřed knihy, nefalšovanou akční zápletkou kolem rukojmích, avšak lišící se svým pojetím od tradičních krimi románů.

Závěrečná třetina knihy pak především nastoluje znepokojující otázky – stojí přátelství za umlčování daleko důležitějších faktů? Mají právo na zveřejnění svého příběhu ti, co jsou už mrtví? Prospěje někomu pravda, když by měla ublížit nevinným lidem? Jak se zachovat, když víte, co přítel zatajuje? Když budete jiní, ublížíte jemu, když budete stejní, jak s tím budete dále žít? Co vede muže – navenek počestné otce a manžele – k tomu, aby na prostitutkách realizovali své sadistické touhy? Autoři se těmito otázkami zaobírají zevrubně, ale malinko na úkor děje.

Ještě zajímavější jsou otázky kdo je vlastně kdo, resp. jaký vlastně je? Je opravdu viník nebo oběť? A naopak. Žádná postava nemá jednoznačně rozdány party, a pokud se to tak na začátku zdá, zjistíte, že si je už možná mezi sebou vyměnili. Nebo také ne. Právě nejednoznačnosti postav, kdy si opravdu celou dobu nemůžete být u nikoho jisti, jak se zachová, si velice cením.

Nemohu nenapsat něco o závěru. Každý čtenář detektivek jistě na konci knihy očekává překvapující pointu, nejlépe na posledním řádku. V mnoha recenzích se už stalo klišé se o závěrečných tečkách zmiňovat. Box 21 končí epilogem, který se vrací o tři roky zpátky, do doby, kdy se sedmnáctiletá Lydie s Alenou plaví trajektem do Švédska, plny očekávání. Epilog je psaný zkratkovitě, ale je nejpůsobivější, jaký jsem kdy četl.

A je to tu – závěrečná tečka. I zde se dočkáte. Je celkem šokující… Po zavření knihy mi zabralo přemítání o ni alespoň deset minut. A nachází se čtyři řádky od konce…

Originální titul: Box 21 (2005)