Recenzenti Centra detektivky bůhvíproč opomenuli brilantní story o tajemství „tichého blázna“ Honzy Krempy. Přitom je možná ze všech exnerovek tou vůbec nejzdařilejší.
Z předchozích příběhů se na scéně objevuje zubní lékařka Gabriela Steinová, která Exnera jako první upozorní na úmrtí duševně nemocného mladíka z rodiny někdejší maloměstské honorace. Nešťastně upadl, hlavou rozbil skleněnou výplň dveří a podřízl si přitom hrdlo. Dokud ale žil, šel svými fórky a provokacemi na nervy kdekomu. I těm nejbližším. A právě oni se stávají postavami na první pohled neefektního příběhu. Ale jen na první pohled. Ve skutečnosti dokázal autor v dusné atmosféře chátrající vily rozehrát mistrovskou partii s „kostlivcem ve skříni“.
Všichni jsou divní, do určité míry i něčím podezřelí – otec Krempa, jeho žena, dcera Věra, syn Petr, švagrová Muršová, její dcera Lída i syn Erich. Snad i nájemník, vášnivý šachista Rubeš nebo již nějaký čas ve vile nebydlící lékař Rous, který měl za ženu zesnulou sestru Honzy Krempy. Vyvstane dokonce otázka, jestli i její smrt byla přirozená a co všechno mohl Honza vědět. A hlavně – na koho… Erben nakonec svoji šarádu rozplete neméně elegantně, jak ji zapletl. Řešení – jak velí žánr – je překvapivé i logické.
Vřele všem doporučuji, byť od 1. vydání uplynulo už neuvěřitelných 40 roků. Už třeba jen pro ten kolorit „socialistického“ maloměsta se skvěle vykreslenými okrajovými postavičkami ze života, jako je např. advokát na penzi Nejezchleb nebo starý doktor Bažant.
Vydalo: Naše vojsko 1975
200 stran
(1. vydání 1967)
Poznámka redakce:
Tituly pro recenze jsou vybírány náhodně, pokud některá recenze chybí, rozhodně to není proto, že by byla kniha méněcenná.
