Již podruhé zavítal do České republiky francouzský spisovatel Bernard Minier, autor bestsellerů Kruh a Mráz. Na pražském veletrhu Svět knihy 2019 představil svůj pátý titul s komisařem Martinem Servazem, nazvaný Sestry.
Praha se Bernardovi líbí, protože je tu podle jeho vlastních slov hodně lidí, kteří čtou a Česko má podle něj řadu dobrých autorů. Mezi ně zahrnuje například Milana Kunderu. S humorem podotýká, že Česko je zřejmě jediná země na světě, která si za prezidenta zvolila spisovatele. Takže má u nich doma ještě šanci…
Francouzský spisovatel vyrůstal v Pyrenejích a studoval v jihofrancouzském Toulose. Je důkazem toho, že nikdy není pozdě začít psát knihu. Sice začal psát už od deseti let a psal hodně – básničky, eseje, sci-fi povídky, a dokonce i deník, ale první knihu napsal až v 48 letech. Po dopsání debutového románu Mráz měl strach z odmítnutí, ale zbytečně. Čtyři z pěti nakladatelství reagovaly na knihu kladně a román Miniera okamžitě vystřelil mezi autory bestsellerů. Kromě toho, že byla kniha přeložena do řady jazyků, získala ocenění Nejlepší kriminální román na festivalu v Cognacu a v Británii se zařadila mezi padesát celosvětově nejlepších detektivek posledních pěti let. Z toho podle Bernarda plyne ponaučení, že když máte chuť změnit svůj život, nikdy na to nejste moc staří.
Mráz byl autorovým prvním pokusem o detektivní žánr. Chtěl zjistit, že ho zvládne, a tak se zorientoval v pravidlech žánru a vyprávěčské struktuře a snažil se k tomu přidat vlastní invenci. S psaním detektivky je to podle něj jako s krasobruslením – jsou v něm povinné části a poté osobní příspěvek. Vyložené vzory pro psaní ovšem nemá. Na otázku, jaké čte kvalitní konkurenty, se smíchem odpovídá, že žádná kvalitní konkurence není. Ovšem rád čte Michaela Connellyho. Ani jako autor detektivek ale pachatele v detektivkách jiných autorů pokaždé neodhadne. Sice pronikne do autorovy techniky, ale záleží, co je nad ní. Spousta autorů má podle Miniera zápletky stále dobře promyšlené.
Ohledně tvorby ve své domovině soudí, že ve Francii není vyloženě škola detektivních románů. Spíše se vydávají zpolitizované romány (uvádí mimo jiné spisovatele Jeana-Patricka Manchetteho) výrazně orientované doleva. Nicméně diverzifikace stylů, která ve Francii panuje, nabízí čtenáři širokou možnost výběru. Je zajímavé sledovat současný trh plný stylistických cvičení, který nabízí hodně dobré policejní romány, na druhou stranu zase popularizace žánru vede ke kvantitě. Tím pádem se objevují i nepříliš kvalitní tituly. Minier (opět se smíchem) dodává, že pokud někdo chce začít číst francouzské autory, ať začne s ním…
Když v roce 2015 navštívil Prahu, aby zde představil svůj druhý román Kruh, nechal se slyšet, že nechtěl vytvořit pro detektivky typickou postavu alkoholika s flaškou v ruce. Což se mu povedlo jen v knize. Mráz se totiž dočkal televizní podoby na Netflixu (Glacé / The Frozen Dead), ve které si zahráli dva vynikající francouzští herci. Autor se čtenářům svěřil, že se mu líbil první díl se stoupající lanovkou, ale vzápětí dodal, že se později televizní podoba detektiva neubránila klišé (tasení a pití) a spadla tak přesně do škatulky, ve které svého hrdinu mít nechtěl. Nemohl ale do filmování zasahovat, práva prodal společnosti Gaumont, jednomu z největších studií ve Francii.
O přidružené kariéře scenáristy však přesto neuvažuje. Sice právě pracuje na scénáři pro francouzskou televizi, který pojednává o padesátileté vězeňské dozorkyni, která se zamiluje do dvacetiletého výtržníka, nicméně když píše pro televizi, je to frustrující tím, kolik do celého tvůrčího procesu vstupuje lidí a jak je dirigován rozpočtem. Když píše svůj román, je sám sobě režisérem, scenáristou i producentem.
K dnešku už mají Mráz i Kruh další tři česky vydané „bratříčky“ v podobě titulů Tma, Noc a Sestry. Jak je vidět, na dlouhé názvy si autor příliš nepotrpí, zato hodnocení českých čtenářů „dlouhých čísel“ dosahuje a pohybuje se v rozmezí od 85 do 90 % (Databáze knih). I proto byla účast na besedě velká a ani jeden z největších stánků veletrhu nepobral všechny zájemce. Řada z nich tak stála mimo stánek.
Bernard se při psaní příliš neřídí skutečnými událostmi, nicméně se snaží, aby jeho příběhy byly reálné. Proto jezdí na místa, kde se příběh odehrává. Jeden z jeho románu je situován do amerického Seattlu, který také navštívil a diskutoval dokonce s tamějšími šerify.
Minierův hlavní hrdina Martin Servaz má rád symfonie Gustava Mahlera. Sám autor ho prý poslouchá, ale podotýká, že je to poměrně těžká hudba, takže si někdy vyposlechne jen část. Servazova obliba v Mahlerových symfoniích má důvod v autorově snaze oddělit jednotlivé postavy podle toho, co poslouchají. Jiná postava tak zase poslouchá rock, další jazz atd. Osobnost Mahlera zná podle Miniera hodně lidí, ale málokdo ho poslouchá. I jemu musel pomoci kamarád, který je na Mahlera odborníkem.
Předčí někdy realita autorovu fantazii? Minier soudí, že kriminalita ve Francii je stejná jako všude jinde, ale nedá se srovnávat se zeměmi jako USA, Kolumbie nebo Mexiko. Francie není zemí s výjimečnou kriminalitou a ani z jeho románů by nikdo takový dojem neměl získat. Podotýká, že ani Skandinávie není tak temná, jak ji popisuje Stieg Larsson a jeho kolegové. Na druhou stranu ale připouští, že dnešní zločiny jsou stále drsnější než před nějakými dvaceti lety. Ať už jde o vykradení bytů nebo třeba krádež auta.
Aktuální román Sestry se odehrává v Toulose, kam si sympatický Francouz znovu zajel, protože už tam nějaký čas nebydlí. Má tu prý dobré vztahy s místními policisty a často je navštěvuje. Dokonce se zmínil, že mu při jedné takové návštěvě někdo začal číst pitevní zprávu v domnění, že patří mezi vyšetřovatele… Novinka je příběhem dvou mladých sester, které jsou fascinovány záhadným světem autora detektivních příběhů. V úvodu jsou sestry zavražděny podle motivů z jedné jeho knihy a je tedy otázkou, zdali vraždil sám spisovatel, nebo se někdo jeho knihou inspiroval. Autor k tomu podotýká, že je často tázán, co se mu honí hlavou, když píše detektivky, a tak stvořil postavu spisovatele, který píše ještě horší věci, než by psal on sám.
Dalším titulem by měla být kniha bez Martina Servaze a měla by se zabývat umělou inteligencí, což je téma, které už nějakou dobu Bernarda zajímá. Poté se hodlá k Servazovi opět vrátit, protože v Sestrách prý zůstala pootevřená vrátka do dalšího příběhu…