Je mnoho autorů, kteří píší pod pseudonymem. U většiny z nich se dá snadno dohledat jejich pravé jméno. U Dominika Dána ne. Je totiž stále vyšetřovatelem v aktivní službě a při tom píše syrově realistické romány. Nyní v jeho podání přichází „Krvavá chvilka poezie“. Seznamte se s Básníkem…
Píše se rok 1988 a mladý Richard Krauz je čerstvou posilou oddělení vražd kriminální policie. Je také terčem zájmu tehdejší Státní bezpečnosti, která na něj vede spis v souvislosti s jeho dřívějšími podezřelými aktivitami (viz román Uzel).
Jednoho dne je v údolí na kraji města, kde si dávají dostaveníčko milenci, nalezena zohavená mrtvola mladé ženy. Vrah jí uřízl prso a zasadil do něj květ růže. Do rozkroku jí umístil kytici lučního kvítí. Richard Krauz je zděšen. Ani ne tak proto, že vidí mrtvolu, ale protože ví, kdo to je. Jde o jeho milenku Dianu, se kterou se znal už od základní školy. Před pár dny se s ní měl sejít, ale ona na rande nepřišla. Navíc ráno toho dne, kdy bylo objeveno tělo, dostal Richard podivný dopis, ve kterém byla upravená jeho básnička ze školního časopisu a která v podstatě popisovala místo činu. Kdo však může mladého detektiva nenávidět?
Problém je, že Krauz nemůže přiznat, že mrtvou znal, jelikož by byl z vyšetřování odvolán. Naštěstí má dva zkušené starší kolegy, Hanzela a Burgera, kteří se rozhodnou mladého nováčka podržet, a to i poté, co na samotného Krauze padá podezření z vraždy. Kriminalisté musí ovšem pracovat rychle, brzy totiž dostávají další básničku…
Básník je volné pokračování románu Uzel. Slovenský spisovatel Dominik Dán ho sice napsal v roce 2013 a jde tak o relativně nové dílo, nicméně chronologicky jde o druhý příběh s Richardem Krauzem. Stejně jako zmíněný Uzel se odehrává v roce 1988. Takže zatímco jsme vám přinesli recenze dřívějších Dánových románů Kapitán Smrt (mimochodem v současnosti vzniká filmová verze) a Bestie, v Básnikovi se můžete seznámit se začátky Richarda Krauze v mordpartě.
Kromě vyšetřování vraždy mladé dívky se příběhem vine souběžná linie společenských otřesů těsně před tzv. sametovou revolucí. Některé scény popsané v knize (pouliční demonstrace se zapálenými svíčkami, zásah policejních jednotek) pamatují mnozí z nás i zde v České republice. Později se toto paralelní vyprávění soustředí především na špinavé triky tehdejších policejních pohlavárů, kteří se snaží zachránit si kůži, či získat povýšení stůj co stůj, bez ohledu na pravdu. Nebo alespoň vydávají nesmyslné rozkazy, které jen brání v činnosti profesionálům, jako jsou vyšetřovatelé vražd. Právě v těchto pasážích, kdy kriminálka chodí například vyšetřovat vylepování údajně protistátních plakátů, je vidět nesmyslnost a absurdita tehdejšího režimu.
Burger zaujal předpisový postoj.
„Soudruhu náčelníku, na základě vašeho pokynu jsme provedli rekognoskaci terénu a zjistili jsme, že jeden plakát byl zhotoven z prostěradla a bylo na něm napsáno heslo Svoboda a druhý byl z papíru a obsahoval heslo Demokracie. Ani jedno slovo jsme nevyhodnotili jako závadné, ale naši kolegové oba plakáty zajistili a momentálně se nacházejí v kufru. V kufru auta. Třetí plakát nebyl zjištěn. V případu vraždy Diany Rothové jsme nepokročili…“ musel se kousnout do jazyka, aby se zdržel, ale zapůsobil pud sebezáchovy, „… nijak. Hlášení podal nadporučík Burger.“
Str. 159 až 160
Jak už je u autora obvyklé, děj se odehrává v nejmenovaném městě, které je v některých knihách zmiňováno pouze jako „Naše město“. Nicméně vždy se dá celkem jednoduše poznat, že jde o Bratislavu. Už jen proto, že o něm některé postavy mluví jako o hlavním městě, navíc některé místopisné názvy (např. Mlýnská dolina, „budova se dvěma lvy“) odpovídají reáliím slovenské metropole.
Kdo nějakou knihu od Dominika Dána četl, už ví, že si autor příliš nebere servítky a bez obalu popisuje jak poměry na kriminálce, tak ve společnosti. Detailní popisy zločinů samozřejmě nevyjímaje. V Básníkovi jednou z těch zapamatovatelných scén určitě bude ta při pitvě, kdy autor s celkem věcným a chladným přístupem popisuje jednotlivé úkony soudního lékaře.
Asistent mu podal dlouhý nůž s nerezovou rukojetí. Navzdory všeobecně rozšířenému přesvědčení, že lékaři operují výhradně skalpelem, ti soudní používali k otvírání mrtvol dlouhé nerezové nože. Lékař udělal dlouhý řez na temeni, roztáhl naříznutou pokožku a zajásal. „No, tohle jsem hledal, a toxikologii nepotřebujem!“
Odstoupil od stolu a nechal asistenta, aby stáhl kůži s vlasy až na krk, a odřízl z obnažené lebky vrchlík. Poté si prohlédl mozek, zručným řezem ho oddělil od míchy a položil na tácek. Rozřezal ho na centimetrové plátky a každý podrobně zkoumal.
Str. 72
Děj je vyprávěn svižně, čtenář se v něm neztrácí a nemá problém si trojici hlavních postav (Krauz, Hanzel, Burger) oblíbit. Hodně se tu hraje na kolegiální strunu, kdy se starší parťáci neváhají postavit za kriminalistického eléva, což znamená, že mu musí naprosto důvěřovat. Myslím, že každý z nás by chtěl mít takové kolegy.
Příjemným okořeněním děje je zápletka, kdy Krauz musí se svými kolegy de facto pátrat sám po sobě, a to když je kriminálka nucená hledat potenciálního svědka, ale i možného pachatele – neznámého milence zavražděné. Tyto pasáže patří k nejlepším částem knihy.
Dominik Dán nezapomíná ani na odlehčující humor (scény s natáčením ruského filmu, hlášky některých postav). To vše, spolu se zmíněnými liniemi vyprávění, umožňuje postavit autorův román na stejnou úroveň se světovými detektivními thrillery. Najdeme v něm vše, co je v tomto žánru dnes tak oblíbené – sériového vraha, morbidní detaily, humor, dokonalou znalost policejní práce a sympatické vyšetřovatele, kterým však v práci brání politikaření.
Samozřejmě nechybí napínavé finále, díky čemuž tuto knihu, která čítá něco málo přes tři sta stran, přečteme velice snadno. A jistě budete chtít – stejně jako já – sáhnout po dalších příbězích z „Našeho města“.
Originální titul: Básnik (2013)
Vydáno: Vydavateľstvo SLOVART, spol. s r. o. (2013)
Vydání v České republice: Nakladatelství Slovart, spol. s r. o. (2015)
Přeložil: Josef Šmatlák (2015)
328 stran
