Pokračování příhod Agathy Raisinové, manažerky poznávající úskalí života na venkově…
Přímý útok Agathy na city jejího šarmantního souseda pana Laceyho se nesetkal s úspěchem. Po pár bizarních setkáních z prvního dílu totiž nabyl pan Lacey dojmu, že sousedka Raisinová by měla být kdesi hospitalizována, a zarputile se jí proto vyhýbá. Agathě nezbývá než napnout síly na nový cíl, a tím je elegantní veterinář pan Bladen. I když je Agatin mourek zdravý jako řípa, je báječnou záminkou k návštěvě ordinace. Ale bohužel Agatha si nemůže užívat svůdné úsměvy blonďatého zvěrolékaře moc dlouho, protože je chudák pan Bladen nalezen mrtev. Na druhou stranu, smutný skon toho nebožáka přivedl umanuté Londýňance znovu do cesty pana Laceyho, který, hledaje záminky, aby nemusel pracovat na své knize, začal se zájmem promýšlet detektivní zápletku. Co když smrt veterináře nebyla nehoda? Kdo by měl motiv? A protože Agatha zkusila novou taktiku okatého nezájmu, pan Lacey své teorie touží probírat právě s ní (taktika funguje!) Aby si zajistila společnost svého souseda, Agatha tu jeho teorii ještě přiživuje, vymýšlí možné podezřelé, a spolu je začnou navštěvovat a vyšetřovat. Až se připletou ke skutečné vraždě…
Povedenější dvojici detektivů aby člověk pohledal. Jeden do všeho šťourá, aby se vyhnul práci, a druhý proto, aby mohl být s tím prvním. Ale kupodivu se dobře doplňují. Protože kde se Agatha do všeho vrhá po hlavě a impulzivně vyvolává konflikty, tam se pan Lacey mile usměje, konflikt zažehná a jedná logicky. Ale bohužel, do žádného vztahu se plukovník nehrne. Paní Raisinová to však nevzdává a její pokusy narvat do vyšetřování nějakou tu romantiku patří k těm nejlepším scénám, poněvadž končí povětšinou katastroficky.
Policie tu je stejně jako v Otráveném koláči zastoupena především Agatiným známým Billem Wongem, který sype z rukávu buď varování, ať do ničeho nevrtá, nebo životní moudra jako z Konfucia. Agatha se ale stejně neřídí ani jedním z toho…
V prvním díle by člověk téměř ani nepoznal, že příběhy jsou psané v první polovině 90. let. Tady už přeci jen zarazí víc věcí než jen neexistence mobilů, například záhadný elektronický psací stroj, na kterém smolí pan Lacey ten svůj majstrštyk, nebo lehkost, s jakou oba skoropátrači proniknou zadním vchodem do banky… Teď už by to asi nešlo tak snadno. Nicméně lidé zůstali stále stejní a jejich motivy pro vraždu také. Nenávist je zkrátka nadčasová…
Jsem vážně zvědavá, na kolika kočkách se zastaví domácnost Agathy Raisinové, a jak bude pokračovat její lov na Laceyho – protože její výpady a jeho úhybné manévry byly dosti podstatnou částí téhle oddechové knížečky a čtenář se prostě musí ptát, kam se asi za těch dvacet let, co série v Británii vychází, ubíraly jejich cesty…
Originál: Agatha Raisin and The Vicious Vet, 1993
Překlad: Jiří Lexa
Vydalo: Motto, 2012
195 stran
www.motto.cz
