Pro milovníky klasických detektivních příběhů je tu útlá knížečka lehce úsměvných povídek…
Miroslav Macek v politické penzi přešel od pasivního čtení k aktivní literární tvorbě. K psaní si vybral žánry jemu blízké, humoristický a detektivní, oboje však především inspirované klasickými autory. Po oficiálním pokračování Jirotkova Saturnina tedy nakladatelství XYZ vydává sbírku povídek, které byly inspirovány různými přístupy, jakými se k detektivnímu žánru přistupovalo v 1. polovivě 20. století.
První příběh může lehce připomenout autorovo pokračování Saturnina co do množství hlášek a ironických mouder (tu o Bartolomějské noci najdete dokonce v obou knihách). Hlavní hrdina tu pátrá po své zmizelé sousedce a prodírá se přitom zástupy bývalých přítelkyň, které mu tak či onak v pátrání pomáhají. Tak jako v Midsomeru nezbyl nikdo živý, koho by mohli zavraždit, tady zas máte pocit, že v hrdinově městečku nezbyl nikdo, s kým by něco neměl. Tato nejdelší povídka zavání machrováním Sama Spadea a jeho drsné školy, pointu však rozhodně neuhodnete. Patří k těm zvratům, které převracejí všechno, co jste si mysleli, v tomto případě vás navíc zaručeně pobaví.
Druhý případ zcela jasně odkazuje na K. G. Chestertona a jeho otce Browna – v příběhu totiž vystupuje kněz. Hlavním hrdinou je však vypravěč, který přijel odpočinout si do venkovského hotýlku s výbornou kuchyní, kde atmosféru kazí pouze, že tam někdo zemře. Významnou úlohu v povídce hraje víno, a to je asi také důvodem oné „parodie“, protože jinak jde dle mého o parádní variaci na klasické porušení jednoho z desatera pátera Knoxe.
Třetí povídka na rozdíl od předešlé meditativní, je přísně vědecká. Hrdinou je penzionovaný policista, který vezme rodinu na chatu. Příbuzenstvo se rozejde po okolí, ale hlava rodiny při návratu najde v roubence mrtvolu. A protože je člověk značně systematický a ctící řád a symetrii, případu se chopí sám a začne stopovat podezřelé, tedy své dcery a manželku. Důkladně a vědecky, přesně jako dávný a zapomenutý inspektor French od F. W. Croftse. Pointa této povídky se podobá té z prvního příběhu – je to také chyták, ale znamenitý.
Tudíž třebaže jsem asi nepochopila záměr prostřední povídky, její hloubavá nálada mi neunikla. Mohu tak potvrdit sebevědomé prohlášení nakladatele, že ve sbírce čtenáři najdou variace na klasické detektivní přístupy – drsnou školu, intuitivní pátrání i přísně vědecké metody. To vše zasazené do českého prostředí venkova nebo maloměsta, podpořené důmyslnými nápady a hrou se slovy a významy.
Soudě podle obsahu povídek, Miroslav Macek si nelibuje pouze v detektivkách, ale i v kvalitním vínu, gastronomii a vysoké literatuře. Anebo to je obzvlášť zakuklený odkaz na Nero Wolfa, který jsem nedešifrovala včas…
Vydal: XYZ, 2018
188 stran
