Nakladatelství Cosmopolis z Nakladatelského domu GRADA vydalo další knihu z nové série oblíbeného autora Roberta Bryndzy.

Robert se tak jako u mnoha svých předchozích knih nechal inspirovat skutečným místem a událostí. O prvotním nápadu na knihu Mlha nad Shadow Sands říká: „Oblast Shadow Sands byla inspirována skutečnou vesnicí a vesnicemi ve Walesu ve Velké Británii, které byly zaplaveny, aby na jejich místě mohla vzniknout vodní nádrž. Přidejte k tomu bohatou rodinu, která nádrž vlastní, a konflikt mezi ní a ostatními obyvateli, a máte výbušnou směs pro detektivní případ!“

Přečtěte si ukázku z knihy.

MLHA NAD SHADOW SANDS

ROBERT BRYNDZA

Pro maminku Vierku

Svět je nebezpečné místo k životu, ne kvůli lidem, kteří jsou zlí, ale kvůli lidem, kteří s tím nic neudělají.

– Albert Einstein

Zlo je nenápadné a vždy lidské. Sdílí naše lůžko. A jí u našeho stolu…

– W. H. Auden

PROLOG

28. srpna 2012

Simon lapal po dechu a dusil se mírně slanou a ledovou vodou, ve které plaval, aby si zachránil život. Vodní nádrž byla obrovská a Simon zdolával inkoustově černou vodu frenetickými kraulovými tempy. Co nejdále do tmy a pryč od hučení závěsného motoru člunu. Zatažená noční obloha znamenala absenci měsíce a jediným světlem, vycházejícím ze tři kilometry vzdáleného Ashdeanu, byla oranžová záře, která sotva dosáhla k rezervoáru a na okolní rašeliniště.

Jeho sportovní boty, těžké tenisky značky Nike Air Jordans, které si před odchodem z kempu pevně zavázal, se mu na nohách přeměnily v kusy olova. Cítil, jak ho boty stejně jako mokré džíny stahují dolů. Bylo pozdní léto a tam, kde se ledová voda setkávala s příjemně teplým nočním vzduchem, visela nad vodní hladinou řídká rozvlněná mlha.

Člun byl malý, ale robustní a z muže, kterého předtím viděl vedle člunu na okraji rezervoáru, byla patrná jen silueta. Simonova baterka osvětlila tělo, které muž zvedal do člunu. Skleslý tvar pevně svázaný v bílém prostěradle pokrytém skvrnami od krve a špíny.

Všechno se stalo tak rychle. Muž upustil tělo do člunu a Simona napadl. Věděl, že se jedná o muže, i když byl pouhým stínem. Když vyrazil baterku Simonovi z ruky a udeřil ho, byl cítit ostrý a nepříjemný zápach potu. Simon se krátce bránil, ale styděl se, že zpanikařil a utekl do vody. Měl se rozběhnout opačným směrem, zpátky do hustého lesa obklopujícího nádrž.

Simonovi docházel dech, ale přinutil se plavat ještě rychleji. Svaly ho námahou pálily. Plavecký trénink se přihlásil o slovo, takže počítal jedna, dva, tři a na čtvrtý záběr zvedl hlavu, aby se nadechl. Pokaždé, když se dostal ke čtvrtému tempu, se hučení motoru přiblížilo.

Byl dobrým plavcem, ale zranění ho zpomalovala. Když se nadechoval, cítil chrastění. Muž ho praštil do žeber a bolest mu pulzovala tělem. Při plavání zhluboka nabíral dech, jenže polykal vodu a vzduch se mu nedostával do plic.

Přiblížil se ke stěně, tvořené mlhou visící nízko nad hladinou, a ta ho zahalila jako studená přikrývka. Simona napadlo, že by ho mlha snad mohla zachránit, ale náhle přímo za ním zaburácel člun a udeřil ho do zátylku. Poskočil dopředu a ponořil se pod vodu. Cítil bolest, jak se mu vrtule závěsného motoru zařízla do masa.

Myslel si, že omdlí. Dělaly se mu mžitky před očima a tělo bylo po nárazu otupělé. Nemohl hýbat pažemi. Mocně kopal, ale nezdálo se, že by nohy v botách plných vody a těžkých džínách na jeho snahu reagovaly. Znovu se vynořil na hladinu. Obklopovala ho mlha a promlouval k němu klidný hlas v jeho hlavě.

Proč bojuješ? Klesni dolů a utop se tam, kde je to bezpečné.

Vykašlával a plival mírně slanou vodu. Zvonění v uších blokovalo jakýkoli zvuk. Voda kolem něj se zčeřila a mlhu znovu proťala příď člunu. Když ho zachytila pod bradou, slyšel, jak mu praskla čelist. Vymrštil se nahoru a dozadu, takže ležel na hladině. Člun přejel přes tělo – cítil trup člunu na svém hrudníku a pak se mu čepele motoru zasekly do kůže a tlačily na žebra.

Simon už nedokázal hýbat pažemi ani nohama. V hlavě a obličeji cítil otupění, ale zbytek těla měl v jednom ohni. Nikdy dřív takovou bolest nezažil. Voda, které se dotýkaly jeho ruce, mu připadala teplá. Jenže to nebyla voda, ale jeho krev. Jeho krev vytékající do vody.

Cítil benzín z motoru a voda se opět rozvířila. Simon věděl, že se člun vrací.

Zavřel oči a vypustil vzduch z plic. Jeho poslední vzpomínku zahalila studená, černá voda.

1

O dva dny později

Kate Marshallová se nadechla a ponořila se do chladné vody. Znovu se vynořila a chvíli se na vodě pohupovala. Skalnatá krajina Dartmooru a šedivá obloha se třepotaly nad hladinou vody v její potápěčské masce. Pak se znovu ponořila do nádrže. Viditelnost pod vodou byla dobrá. Katein syn Jake se ponořil jako první, šlapal vodu přímo pod ní a z jeho regulátoru stoupaly bubliny vzduchu. Zamával jí a zvedl palec. Kate mu také zamávala a otřásla se, protože se jí po těle v neoprenu rozlévala zima. Upravila si svůj regulátor a několikrát se zlehka nadechla kyslíku z bomby na zádech. Její nádechy doprovázel plechový zvuk a kyslík měl na jazyku kovovou příchuť.

Potápěli se v Shadow Sands, což je hluboká umělá nádrž pár kilometrů od místa, kde Kate bydlela, tedy nedaleko Ashdeanu v Devonu. Řasami pokryté kameny, ze kterých skočili, tvořily šikmou stěnu, a když následovala Jakea do větší hloubky, chlad a šero zintenzivněly. Jakeovi bylo šestnáct a náhlý růstový spurt v několika posledních měsících způsobil, že byl skoro tak vysoký jako Kate. Silně kopala, aby ho dohonila.

Ve třinácti metrech voda získala ponurý zelený odstín. Rozsvítili si čelové svítilny. Ty kolem nich vrhaly oblouky světla, které nedokázaly proniknout do hlubin. Ze stínů, které se mezi nimi čeřily, se vynořil velký sladkovodní úhoř, jehož prázdný pohled se zachytil ve světle jejich svítilen. Kate před ním couvla, ale Jake se nepohnul a fascinovaně sledoval, jak se mu úhoř vlní blízko u hlavy a míří zpět do šera. Otočil se na Kate a za sklem masky zvedl obočí. Kate protáhla obličej a obrátila palec směrem dolů.

Jake trávil u Kate léto a přijel poté, co ve škole udělal závěrečné zkoušky. V červnu a červenci v místní potápěčské škole absolvovali kurz a podnikli několik potápěčských výprav k moři a do zatopené jeskyně s jasně fosforeskující stěnou na okraji Dartmooru. Rezervoár Shadow Sands vznikl v roce 1953 zatopením údolí a vesnice Shadow Sands a Jake na internetu objevil, že je možné se v nádrži potápět a prohlédnout si zatopené ruiny starého vesnického kostela.

Potápěli se na horním konci nádrže, asi kilometr a půl od vrat propusti, kde se voda čerpala do dvou ohromných turbín a vyráběla elektřinu. Vznikla malá ohraničená oblast, která byla určená pro potápění. Do zbytku nádrže byl přístup striktně zakázán. Kate slyšela tichý hukot vzdálené vodní elektrárny. Zvuk, který ve studené a tmavé vodě působil zlověstně.

Plout nad místem, kde kdysi bývala vesnice, působilo svým způsobem děsivě. Přemýšlela, jak to dole vypadá. Jejich svítilny neosvětlovaly nic jiného než bahno a kalnou zelenou vodu. Dokázala si pod nimi představit kdysi suché silnice a domy, kde žili lidé, a školu, kde si hrávaly děti.

Kate uslyšela slabé pípnutí a zkontrolovala svůj dekompresní počítač. Byli v sedmnácti metrech a pípnutí se ozvalo znovu společně s varováním, aby svůj sestup zpomalili. Lekla se, protože Jake natáhl ruku a popadl ji za paži. Ukázal doleva dolů. Z šera se vynořil velký, celistvý obrys. Plavali směrem k němu, a jak se přibližovali, Kate viděla obrovskou zakřivenou kopuli kostelní věže. Zastavili se kousek od ní a jejich svítilny osvětlovaly množství sladkovodních korýšů, kteří kopuli pokrývali. Pod kopulí Kate rozeznávala cihly kostelní věže, které kvůli zeleným řasám vypadaly jako osrstěné, a klenutá kamenná okna. Bylo děsivé spatřit tak hluboko pod vodou tuto člověkem vytvořenou stavbu, která se kdysi tyčila do nemalé výšky.

Jake si z pásku sundal voděodolné pouzdro s digitálním fotoaparátem a udělal několik fotek. Otočil se na Kate, která zkontrolovala počítač. Jsou ve dvaceti metrech. Přikývla a následovala Jakea k oknu, před kterým se chvíli vznášeli. Když se dívali do obrovské prázdné dutiny staré zvonice, kal ve vodě zhoustl. Korýši pokrývali každý centimetr vnitřních zdí, které se na některých místech vyboulily. Navzdory silné vrstvě korýšů dokázala Kate rozpoznat obrysy zakřiveného klenutého stropu. Věž měla čtyři okna, z každé strany jedno. Okno nalevo se hemžilo korýši a okno napravo bylo téměř celé zatarasené, takže zůstala jen malá štěrbina, která Kate připomínala středověký hrad. Okno naproti bylo prázdné a bylo jím vidět do kalné zelené vody.

Kate oknem proplula do věže. Zastavili se uprostřed a ona plavala nahoru, aby se mohla zblízka podívat na klenutý strop. Jeden z nosníků, které původně nesly kostelní zvony, se stočil přes stranu stropu. Nosník zakryli korýši a kopírovali klenuté obrysy stropu. Zpod trámu se vynořil obrovský sladkovodní rak, snad třicet centimetrů dlouhý, a zamířil po stropě směrem k ní. Kate leknutím téměř vykřikla. Ucukla dozadu a pažemi, kterými pohybovala zpomaleně, chňapla po Jakeovi. Když rak procházel nad nimi, nohama chrastil po skořápkách pevně uzavřených korýšů. Kate cítila, jak jí buší srdce. Zrychleně dýchala a z přívodu mocně vdechovala kyslík.

Rak zaškubal svými tykadly, vyrazil přes klenutý strop a zmizel oknem na protější straně. Kate si všimla, že za oknem, kudy rak utekl, se něco vznáší. Připlavala blíž a její svítilna ozářila paty páru jasně červených tenisek. Ve vodě se posunuly k horní části okna.

Kate cítila nápor strachu a vzrušení. Vykopla nohou a s využitím kamenného oblouku se pomalu protáhla oknem. Boty se vznášely přímo nad otvorem a byly nazuté na nohách mrtvého těla, které bylo ve vodě zavěšené stejně, jako kdyby zpříma stálo vedle kopule kostela.

Jake, který za ní proplaval oknem, sebou trhl a hlavou narazil na zeď věže. Kate slyšela tlumený výkřik a pohled jí zakryla sprška bublinek z jeho regulátoru vzduchu. Natáhla ruku a snažila se Jakea chytit, ale kvůli jeho kyslíkové bombě ho nemohla pořádně sevřít. Vytáhla ho ven z věže a pak se znovu podívala na tělo.

Jednalo se o mladého muže s krátkými tmavými vlasy. Na sobě měl modré džíny s páskem se stříbrnou přezkou a na zápěstí luxusně vypadající hodinky. Kolem krku mu vlály pruhy roztrhaného bílého trička. Jeho postava byla dobře stavěná, atletická. Hlava mu klesla dopředu a tvář, hrudník a nadýmající se břicho pokrývaly řezné a tržné rány. Kate nejvíce otřásl pohled na jeho obličej. Oči měl doširoka otevřené a vyzařoval z nich strach. Nehýbal se, ale najednou se mu pohnul krk a začal pulzovat. Kate cítila, jak se jí Jake chytil. Na hrůzný okamžik ji napadlo, že je ten chlapec stále naživu. Hlava mu zaškubala a čelisti se prudce rozevřely. Mezi zlomenými zuby se objevil černý lesklý úhoř a vyplaval, jako by z otevřených úst spíš vyklouzl.

ANOTACE

Zlo číhá i tam, kde ho nevidíš…

Při potápění ve vodní nádrži Shadow Sands objeví Kate mrtvé tělo mladíka, který býval vynikajícím plavcem. Přivolaní policisté případ označí za tragickou nehodu, přestože má Kate své pochybnosti. Postupně se vynořují další otázky: Proč si šla oběť zaplavat uprostřed noci? Proč zranění neodpovídají policejnímu scénáři? A proč je mrtvých těl, která se v nádrži našla, víc? Je to jen nešťastná souhra náhod, nebo úkladný vrah zneužívá toho, že na něj skrze hustou mlhu nikdo nevidí?
Nakladatel Grada/Cosmopolis