Dana Stabenow píše krimiromány z opravdového severu. Přečtěte si ukázku z knihy Černé zlato.
Soukromá vyšetřovatelka s jizvami na těle a na duši, Kate Shugaková, se nyní vrací už počtvrté a v Černém zlatu poodkrývá další fascinující fazetu tohoto bohem i lidmi zapomenutého, přesto však nádherného koutu naší planety.
Dana Stabenow tentokrát zamířila do oblasti ropného průmyslu. Řadu let pracovala pro ropné magnáty, a tak ví o čem píše. Bravurně odpozorovaný svět aljašských těžařů je dokonalou kulisou pro napínavý, strhující a řadou nečekaných zvratů protkaný detektivní příběh, jemuž nechybí plnokrevné postavy v čele se sympatickou hlavní hrdinkou.
Přečtěte si ukázku z knihy Černé zlato.
„Tak tady je, Johne.“
Muž na pohovce pohlédl do Obludiných žlutých očí a z brunátné tváře mu vyprchala barva. „Kristova noho.“
Jack se zakřenil. Byl to velký chlap s ještě větším úsměvem. „O ní jsem nemluvil.“ Ukázal palcem za rameno. „Myslel jsem ji.“
Kate, která se svými sto padesáti centimetry nebyla za Jackovým metrem devadesát skoro ani vidět, zavřela dveře a shodila na zem tašku.
Muž na pohovce od Obludy neodtrhl zrak. „Krucinál, Morgane, vždyť to je zatracenej vlk!“
„Není,“ odfrkl si Jack lhostejně. „Jen z půlky. Obludo, to je John King.“ Kate Jacka obešla. „Kate Shugaková, John King,“ představil je Jack. „John je generální ředitel aljašské divize RPetCo, která provozuje západní polovinu ropného pole v Prudhoe Bay.“ Druhého muže, stojícího vedle pohovky, Jack odbyl jen mávnutím ruky. „Lou Childress, šéf bezpečnosti v RPetCo. Kate vám představovat nemusím, pánové.“
King těkal pohledem mezi Kate a Obludou. Obvykle ho jen tak něco nevykolejilo, a ten pocit se mu vůbec nezamlouval. „Že jste se taky konečně uráčila,“ vyštěkl. Obluda jeho tón okomentovala ohrnutými pysky, ale King ji ignoroval – pokud někdo dokáže ignorovat upřený pohled padesátikilového křížence vlka a huskyho. Soustředil se na její paničku.
Působila vyšší, snad proto, že se držela tak zpříma, snad kvůli vyrovnanému, nekompromisnímu pohledu. Měla rovná záda a štíhlý pas, k němuž jí sahal vodopád rovných černých vlasů. Vysoké lícní kosti v široké tváři se svažovaly k plným rtům, které však bez úsměvu dodávaly jejímu vzezření na přísnosti a nepřístupnosti. Zpod víček s náznakem epikantu zářily oříškové oči, překvapivě světlé vzhledem k jejím černým vlasům a snědé kůži. V chladném, hodnotícím pohledu se ukrýval netečný zájem. Pokožku měla sytě zlatavě hnědou a hladkou, bez jediné vrásky. Jim Chopin tvrdil, že je jí dvaatřicet, ale vypadala na míň.
Zato oči jako by patřily ženě mnohem, mnohem starší.
„Kate Shugaková, John King,“ zopakoval Jack.
Kate si svlékla bundu a King sklouzl očima k rozhalenému límečku košile, z něhož vykukovala bledá, tlustá jizva napínající jinak bezchybnou pokožku. Znal ten příběh, ovšemže ho znal. Vrtulník Jim mu ho stručně, ale docela přesně popsal, jako projev vděčnosti za to, že RPetCo pravidelně skupovala lístky do charitativní loterie pořádané aljašskou policií a že k tomu pobízela i svých tisíc pět set zaměstnanců a tři tisíce dodavatelů.
Kate stála s pažemi volně podél těla a čekala. „Těší mě,“ prohodil King úsečně a podal jí ruku.
Beze slova si potřásli pravicí a Kate si ho změřila stejně okatě jako on ji. Byl o patnáct centimetrů vyšší než ona, měl hřmotnou postavu připomínající hydrant a kulatou tvář se světlou, pihovatou pletí, na níž byl vidět sebemenší ruměnec. Hlava mu seděla na téměř neviditelném krku a hrubé, rovné prameny plavých vlasů mu spadaly do očí a na límec. Brýle s drátěnými obroučkami a tlustými skly jen zvýrazňovaly hrozivý pohled, jenž, jak se zdálo, nikdy neodkládal. Pro každého, kdo s ním seděl u vyjednávacího stolu, nebo byl k němu předvolaný na kobereček, to muselo být docela zastrašující. Kate napadlo, jestli King ty brýle nenosí naschvál, aby naháněl ostatním hrůzu. Nad hořčicově žlutými kovbojskými botami měl dvakrát ohrnuté roztřepené, ošoupané nohavice džínů a knoflíky flanelové košile se mu rozjížděly na sudovitém břichu.
Kate se posadila naproti němu a Jack zmizel v kuchyni. Otevřel ledničku a nahlédl do ní, jako by se tam ukrývaly odpovědi na nejpalčivější záhady vesmíru. „Ještě pivo, Johne? A co ty, Kate? Dáš si něco?“
„Máš 7UP bez cukru?“
„Ne. Pepsi, kořenové pivo a Coors, nic víc.“
„Tak sklenici vody s ledem, prosím.“
John King si odfrkl tak hlasitě, že ho slyšel i Jack o dvě místnosti vedle. „Já si dám to pivo.“
„Já taky,“ vyhrkl Childress a posadil se vedle Johna Kinga. Na rozdíl od Kinga Childresse Kate prokoukla hned, ačkoli ji to nijak zvlášť netěšilo. Krátký sestřih, nažehlené kalhoty, černé boty vyleštěné tak, že se v nich viděla na deset kroků daleko. Kravatu měl uvázanou s vojenskou precizností, košili naškrobenou a tvářil se jako kakabus. Bývalý voják, bezpochyby, a bůh jí pomoz, nejspíš přímo mariňák. Pátrala po chybičkách v té jinak dokonalé vojenské fasádě a konečně jednu objevila. Když Childress seděl, bylo vidět, že se mu nad nablýskaným koženým opaskem začíná rýsovat bříško, se kterým stoprocentně bojoval celý život. Ve všem ostatním byl zářnou ukázkou amerického patriotismu – upjaté rty a ještě upjatější povaha. Už teď se k smrti nudila.
Childress ji taky odhadl, ale natolik ho popudilo, že ona byla ve svém úsudku rychlejší, že si ji prohlédl jen zběžně. Kate nevzrušeně čekala, dokud konečně nevyhledal její pohled. „Child ressi,“ pokývla mu.
„Shugaková,“ opáčil stroze a pak s plesknutím zavřel složku, kterou držel v rukách, a zasunul ji do kožené aktovky na stolku. „Johne, rád bych znovu zdůraznil, že jsem proti. Moje oddělení si s tím dokáže poradit interně.“
„Tvou námitku beru na vědomí,“ zabručel King.
Kate si položila nohy na stolek a mlčela.
Ticho dolehlo až do kuchyně, kde Jack naplnil sklenici kostkami ledu, nalil do ní vodu z kohoutku, stejně jako do velké misky, dvě piva vzal za hrdla mezi prsty a všechno to odnesl do obývacího pokoje. Kate seděla na lenošce naproti Kingovi a oba očividně soupeřili o to, kdo mrkne jako první, zatímco Childress si procvičoval mračení a Obluda to celé sledovala se znuděným nezájmem profesionála, který se účastní amatérského klání. Jack potlačil úsměv, položil před fenu misku s vodou a Kate podal sklenici. John King na jeden zátah vypil polovinu piva a Jack se uvolněně posadil do polohovacího křesla a zvedl si podnožku. Křeslo nepatrně zasténalo, ale vydrželo.
John King si odkrknul a znechuceně se zadíval na etiketu lahve. „To už je snad lepší zvětralá limonáda.“ Dalším lokem pivo dopil a s prásknutím postavil prázdnou lahev na stůl. Childress ho napodobil, ačkoli on ze svého piva stěží usrkl. King přesunul svůj znechucený pohled na Kate. „Jaká je vaše sazba?“
Byl to spíš útok než obyčejná otázka. „Sedm set padesát na den, plus výdaje,“ odpověděla klidně.
King si odfrkl. Childress se o to pokusil taky, ale jeho rovný, úzký aristokratický nos na to nebyl stavěný. Kingovi ten zvuk seděl víc, byl to způsob, jak vyjádřit nevíru, opovržení i pobavení, vše v jednom. „Berete čtyři stovky denně a podle Vrtulníka Jima zas tak vytížená nejste.“
Kate nehnula ani brvou. „Pro Royal Petroleum Company, která je většinovým podílníkem ropného pole v Prudhoe Bay a zastupuje čtrnáct procent celostátní produkce ropy, je moje cena sedm set padesát na den. Plus výdaje.“
King si znovu odfrkl a Childress zrovna tak. „Žádné výdaje mít nebudete,“ oznámil jí šéf bezpečnosti. „Staráme se o jídlo, ubytování i vybavení a na pole a zpátky vypravujeme vlastní letadla. Vaším jediným úkolem bude vyšetřování.“
Poslední slovo napůl zavrčel a napůl procedil mezi zuby. Kate si ho zamyšleně změřila. Jack sledoval, jak se Lou Childress pod tím chladným pohledem zuby nehty drží, aby se ne ošíval, a musel mu dát jedničku za snahu.
Kate počkala, dokud se nepříjemné ticho nepřehouplo do trapného, a pak znovu promluvila: „O co jde?“
„Co víte o Prudhoe Bay?“ vyštěkl na ni King.
Kate si propletla prsty za hlavou a opřela se. „Je to obrovské ropné pole, největší v Severní Americe. Vytěží se tam jeden a půl milionu barelů ropy denně. Nachází se na okraji Severního ledového oceánu, skoro tisíc kilometrů od Anchorage, čtyři sta kilometrů na sever od polárního kruhu, sto šedesát kilometrů od Brooksova pohoří a dva tisíce kilometrů jižně od severního pólu. Rozkládá se na ploše zhruba pěti set kilometrů čtverečních a zaměstnává okolo čtyř tisíc lidí. Provozují ho dva podílníci, Royal Petroleum Company, tedy RPetCo, a American Exploration, Amerex. Ropa se tam těží od roku 1976, nebo tak nějak. Ve druhé polovině osmdesátých let měla začít produkce klesat, ale díky novým postupům a vytěžení několika menších ložisek v okolí se vám podařilo pokles zpomalit.“
„První dodávka ropy dorazila do Valdezu 28. července 1977,“ opravil ji King, ale jinak nedokázal skrýt údiv.
Kate se pousmála. „Jsem rodilá Aljaščanka, pane Kingu. Narodila jsem se v přírodní rezervaci, kde jsem i vyrostla a dodnes tam žiju. V naší vesnici je nová škola se zbrusu novou budovou tělocvičny a novou elektrárnou, díky níž se státní basketbalové přebory nemusejí hrát po tmě. Vím, že tohle všechno zaplatily daně z ropy.“ Taky si živě pamatovala, jaké bylo driblovat venku v pěti stupních pod nulou, ale o tom se před ním zmiňovat nechtěla.
„Aljašská vláda zvedla za posledních dvanáct let daně jedenáctkrát,“ prohodil zničehonic King.
Kate se však odmítala zaplést do diskuse o inteligenci politiků v Juneau. „Tak o co jde?“ zeptala se znovu.
King vytrčil čelist. „Nejprve potřebuju vědět, jak se stavíte k těžbě ropy na Aljašce.“
Věděla, na co naráží. „Nemyslíte spíš, jaký je můj názor na těžbu ropy po havárii RPetCo Anchorage?“ Odpověď vyčetla z jeho výrazu, a tak rovnou pokračovala: „Mě by zajímalo, proč RPetCo najala ožralu, aby navedl obří tanker s celodenní produkcí ropy skrz Valdezské úžiny, přestože mu už ve dvou státech sebrali licenci. A taky by mě zajímalo, proč ten člověk v RPetCo stále pracuje.“ Nevesele se usmála. „A navrch tomu jako instruktor nových posádek tankerů.“
Childress si poposedl, ale King odpověděl rychleji. „Nepracuje pro RPetCo, ale pro námořnické odbory. S tím nemáme nic společného.“
Hezká klička, pomyslel si Jack a napadlo ho, jestli se King nezná z Texasu s Georgem Bushem. Lokl si piva a plně si ten doušek vychutnal.
„A zprostili ho viny,“ dodal King. Kate mlčela a King to ticho nakonec nevydržel. „Tak co? Vím, že bydlíte kousek od Aljašského zálivu. Některé z vašich přátel nebo příbuzných ta skvrna musela zasáhnout.“ Kate stále neodpovídala a Kingovi stoupal tlak. „Musím říct,“ vyjel na ni popuzeně, „že jsem na vážkách. Možná by to měl vyšetřit Lou a jeho lidi. Nechce se mi na takovou práci najímat ženskou, a ještě k tomu domorodku. Ale Morgan tvrdí, že jste nejlepší vyšetřovatelka, jakou kdy v úřadu návladního měl. Vrtulník Jim s ním souhlasí. Krucinál, vždyť vás vychvaluje i zatracená FBI.“
„Úchvatný zdroj informací,“ zamumlala Kate. „Jen se podívejte, co dobrého udělali pro Leonarda Peltiera.“
„Dobře.“ King začal zvyšovat hlas. „Já zkrátka nechci, abyste mě později vydírala nějakou špínou, co během vyšetřování mimoděk vyhrabete, jen proto, že jste předpojatá, domorodka, nebo ženská, nebo zkrátka proto, že byste nejradši všechny nealjašské ropné společnosti vykopala za hranice. Chci to celé udržet pod pokličkou. Už tak mám problémů až nad hlavu. Nepotřebuju vytrubovat do světa, že si půlka mých lidí prohání výplatu nosem,“ vyklouzlo mu, a jakmile si to uvědomil, s hlasitým plesknutím zavřel pusu.
Jack si zamyšleně prohlížel lahev od piva. John King měl emoční inteligenci rampouchu.
Kate si dlouze lokla ledové vody a odložila sklenici na stolek. „Moje cena je sedm set padesát na den.“ Zvedla pohled k Childressovi. „Plus výdaje,“ dodala a otočila se zpět ke Kingovi. „Včasné a řádné zaplacení vám zajistí i určitou dávku diskrétnosti.“ Potřetí a naposledy se zeptala: „O co teda jde?“
John King se střetl s nevzrušeným oříškovým pohledem a vzpomněl si na to, co mu řekl agent FBI Gamble. Je milá asi jako dvousečná sekera, ale když na nějakou práci kývne, dotáhne ji do konce. Bude vás to něco stát, ale můžete se spolehnout, že neselže.
Za někoho takového by John King v tuhle chvíli klidně zaprodal i duši. V duchu dospěl k rozhodnutí. „Někdo u nás prodává drogy,“ prohlásil bez obalu. Childress se nadechl k protestu. „Sklapni, Lou. Za poslední tři měsíce došlo k šesti předávkováním.“ Kate nijak nereagovala, a tak King dodal: „A k jednomu úmrtí.“
Kate vykulila oči. „O mrtvých ses nezmínil.“ Obrátila se na Jacka.
Jack podržel lahev proti světlu, jako by na ní hledal vady. „Když jsme spolu v pátek u Bobbyho mluvili, o žádném mrtvém jsem nevěděl.“
„Kdy k tomu došlo?“
John King si vyměnil pohled s Childressem. „V sobotu večer,“ promluvil Childress neochotně a stále vypadal jako bouřkový mrak. „V neděli ráno jsme našli tělo v bazénu.“
To Kate zaujalo, ale ne z důvodu, jaký by si King představoval. „V bazénu?“ Pohlédla na Kinga s nepředstíraným šokem. „Vy tam máte bazén?“
„Slouží současně jako vodní nádrž pro případ požáru,“ zavrčel King.
„No ovšem,“ přikývla Kate s blahosklonností, z níž King skřípěl zuby. „Kokain?“ Stroze přikývl. „Takže jak? Je moc čistý, nebo do něj někdo přidává borax?“
King netrpělivě pokrčil rameny. „Nevím a je mi to jedno.“
„Nasvědčuje něco tomu, že nešlo o nehodu?“
Childressovi ruply nervy. „Kristepane, Johne! Teď toho mám právě dost! Ještě nikdy na severu nebyla a už tam vidí vraždící maniaky, co předávkovávají lidi! Já ti říkal, že se to vymkne! Já –“
„Ukaž jí to, Lou.“
„Johne!“
„Ukaž jí to, krucinál!“
Childress zatnul zuby a sevřel rty v přísnou linku a po dlouhém, napjatém zaváhání vytáhl z aktovky obálku a vysypal její obsah na stůl.
Kate se předklonila a zvedla pomačkaný kousek navoskovaného papíru poskládaný do maličké, podomácku vyrobené obálky. Tázavě vzhlédla k Jackovi a ten přikývl. „Takhle balí dávky.“
Anotace:
Ropná pole na severu Aljašky patří k nejdrsnějším místům na planetě a práce na nich, třebaže dobře placená, není ani snadná, ani příjemná. Tma, zima, sníh a k tomu civilizace tisíc kilometrů daleko. Není divu, že krédo těžařů zní: Po pořádné dřině pořádná zábava.
Před alkoholem a hazardem vedení obvykle přivírá oči, ale nad sérií podezřelých předávkování už Royal Petroleum Company rukou mávnout nemůže. Nejde totiž jen o zdraví zaměstnanců, ale především o bezpečnost celého regionu.
Společnost najme soukromou vyšetřovatelku Kate Shugakovou, aby v utajení zjistila, kdo a jakým způsobem zásobuje těžaře kokainem. A to se dealerovi pochopitelně líbit nebude. Obzvlášť když Kate přijde na to, že drogy nejsou ani zdaleka to nejlukrativnější zboží, které pašuje.
Nejnávykovější látkou ze všech jsou totiž peníze a i ten, kdo jich má dost, chce vždycky víc…
Nakladatel: Mystery Press
