Nález těla muže s prostřelenou hlavou vypadá jako sebevražda. Ian Carter a inspektorka Jess Campbellová na věc mají ale jiný názor. Další příběh této dvojice má název Kořeny zla a my vám z něj nabízíme ukázku.
Přečtěte si ukázku z knihy Ann Granger Kořeny zla.
Harriet se k hašteřícím mužům otočila zády a zamířila do domu. Rychle prošla kuchyní, cestou si vysvlékla bundu a hodila ji na židli v chodbě, odkud se bunda rychle poroučela k zemi. Nevšímala si toho. Musela si promluvit s někým jiným. Otřesné události dnešního rána si nemohla nechat pro sebe. Po chvilce váhání si vzpomněla na Tessu. Tessa ji určitě pochopí.
Harriet se vrhla po telefonu, ale jakmile v uchu uslyšela vyzváněcí tón, opět se jí zmocnila panika. Co to dělá? Co jí proboha řekne? Zase hovor položila.
Na cestě zpátky do kuchyně za ní v chodbě telefon zazvonil tak pronikavě, že málem vyletěla z kůže. Neochotně se zase vrátila a zvedla sluchátko.
„Volala jsi mi před chvilkou?“ zeptala se hlas její kamarádky, který zněl, jako by zrovna popadala dech. „Byla jsem venku na zahradě. Položila jsi to, než jsem to stačila zvednout.“
„Stalo se něco strašného a já nevím, co dělat,“ vyhrkla Harriet.
„Co se stalo?“ Tessin hlas zněl najednou přísně.
„Carl je mrtvý.“
Nastalo ohromené ticho. Pak se Tessa ozvala: „Vůbec nevím, co říct. Kdy zemřel? A jak? Byla to nehoda?“
„Ne. On… se zastřelil. V Křivém lese.“
Zalapala po dechu. „Ale to…“ Tessa jako obvykle přešla do ofenzívy. „Proč by dělal takovou hloupost? I když je pravda, že Carl se dramatických gest nikdy neštítil. Promiň, já vím, že o mrtvých se nemá mluvit zle a tak… pokud opravdu je mrtvý. Kdy se to stalo? O ničem jsem neslyšela. Víš to určitě?“
„Rozhodně,“ řekla Harriet, kterou samotnou překvapilo, jak klidně zní. „Právě jsem objevila jeho tělo.“
„Kde? Říkala jsi, že v lese? Ale teď jsi doma, že ano? Zavolala jsi mi z pevné linky. Podívej, zlatíčko, opravdu jsi si tím jistá? Víš určitě, že to není jenom strašlivý omyl? Nemyslíš prostě, že se do hlavy nebo do hrudi střelil nějaký chudák?“
„Není to omyl. Vím určitě, že je to Carl. Střelil se do hlavy, dolní část obličeje má celou pryč, zůstala po ní jenom ohavná krvavá spoušť. Ale oči a čelo a vlasy… ano, je to Carl.“
Odmlka, potom se Tessa zachovala jako vždy prakticky: „Už jsi to oznámila na policii?“
A sakra, pomyslela si Harriet. Policie… Ani si na ni nevzpomněla. „Ne, neohlásila. Našla jsem ho před malou chvílí, Tesso. Zpanikařila jsem a odjela jsem domů.“
„Je tam Guy? Už jsi mu to řekla?“
„Ne, samozřejmě že jsem mu to neřekla! Ptal by se, co jsem dělala v lese, a kdyby zjistil, že jsem se tam jela potkat s Carlem a probrat s ním peníze, tak… no, byl by vzteky bez sebe. Teď je venku a řeší s Derekem Daviesem práce na domě. Ale jakmile vyjde ven na dvorek, uvidí auto a uvědomí si, že jsem zpátky doma. U snídaně jsem mu řekla, že si zajedu do Westonu do obchodu.“
„Zůstaň doma a dej si něco teplého, třeba čaj nebo tak. Hned tam budu,“ oznámila jí Tessa stroze. „A pro boha živého, nedávej si žádný alkohol!“
Díky Tessině poznámce se vzchopila a přestala panikařit. „To bych přece neudělala.“
„To je dobře!“ opáčila Tessa a s prásknutím hovor položila.
Bylo pochopitelné, že teď když jí Tessa zakázala si dát skleničku, začala mít pocit, že ji potřebuje. Ale na šok je nejlepší čaj, že? Jenomže když se vrátí do kuchyně, je možné, že tam vejde Guy. Musí zastihnout Tessu ještě před tím, než vejde do domu. Nejdřív si obě musí v klidu promluvit, aniž by je ohrožovalo, že se do dveří vpotácí Guy zrovna uprostřed jejího vyprávění.
Harriet se vydala ven předními dveřmi a utíkala příjezdovou cestou k bráně. Rozhodla se počkat u silnice a dřepla si u zdi, která jejich pozemek ohraničovala. Na sloupech brány seděli dva lvi a namyšleně shlíželi na zbytek světa. Původně snad měli působit strašidelně. Ale čas a živly jejich rysy ohladily, až se začali podobat miloučkým mopsíkům. Kdysi pro ni dům představoval místo jistoty, radosti a bezpečí. Kdy se to všechno změnilo? Když zemřel její otec? Nebo to bylo ještě předtím a bezpečný pocit prostě postupně mizel, až z něj nic nezbylo?
Harriet se zachvěla. Bunda jí ležela na chodbě na zemi a svetr jí proti ostrému větru moc velkou ochranu neposkytoval. Jsem pořád ještě v šoku, uvědomila si a objala si rukama tělo. Jako další si pomyslela, že jakmile Guy vyjde ven na dvorek, uvidí auto. Bude si myslet, že je doma, nejspíš vejde dovnitř a zavolá na ni. Bude si říkat, kam zmizela.
„Bože můj, Carle!“ zamumlala, když si vzpomněla na tu otřesnou podívanou. „Ty pitomče. Proč to všechno muselo skončit tak strašlivě? Přece musela existovat jiná cesta. Nemohlo to být tak špatné, nebo ano?“
ANOTACE:
V lese v západní Anglii se objeví tělo Carla Finche s prostřelenou hlavou a vypadá to jako jasná sebevražda. Ale policie brzy zjišťuje, že přijít tomuto případu na kloub nebude vůbec jednoduché. Výpovědi svědků se rozcházejí, a jakmile si Ian Carter a inspektorka Jess Campbellová na případ posvítí, začíná být jasné, že na mrtvého muže měl spadeno nejeden člen místní komunity…
Nakladatelství MOBA, 296 str.
