Komu se stýskalo po výstředním detektivovi typu pana Monka, ten se teď dočkal. Může porovnávat, kdo z nich je víc na hlavu…
George Cross je detektiv v oblasti Avon a jaksi… „pohybuje se na škále autistického spektra“. Kolegové na stanici už si na něj za ta léta zvykli, ale čtenáři (a okolní svět) s tím můžou mít poněkud problém. Představte si někoho posedlého detaily, symetrií a logikou, kdo nemá empatii ani smysl pro humor. Někdo jako Sheldon z Teorie velkého třesku. Jeho puntičkářství sice u policie vede k výsledkům, ale vycházet s ním vyžaduje obrovskou míru trpělivosti a sebeovládání – aby ho nevzali něčím po hlavě…
Cross a jeho minitým řeší vraždu bezdomovce. Nemá to zrovna prioritu a prospěchářský šéf stanice chce mít případ rychle uzavřený. Anotace slibovala „spád a špetku humoru“. Ale autor se spíš zaměřil na pitvání Crossova vnímání a na pitvání policejních postupů, že jsem knihu samou nudou chtěla odložit. I ten humor jsem tam hledala marně. Situace se mírně zlepšila, když identifikovali mrtvého a do hry vstoupili jeho příbuzní. A vazba na starý nevyřešený zločin. A víc prostoru dostala Mackenzieová, čerstvá posila policejního týmu, která se snaží zavděčit. Pak to aspoň začalo být zajímavější. Ale ne o moc…
Tim Sullivan se patrně snažil dokázat, že i lidi s Aspergerovým syndromem se mohou začlenit do společnosti a využít své odlišnosti. Anebo prostě hledal pro svou detektivku co nejoriginálnější postavu, jaká by tu ještě nebyla. (Nebo o ní aspoň neví.) Mě tedy napadá minimálně Otázka ztracené hlavy, která byla zároveň i vtipná a nepokoušela se unudit své čtenáře k smrti.
Zubař má zajímavou zápletku, ale prokousáváte s k ní tak neskutečně pomalu a zdlouhavě, že vám musí dojít, jak frustrovaně se cítí Crossovi kolegové, kteří musejí snášet právě takové detailní piplačky. Na čtení tak pomalé detektivky s tak výjimečným hrdinou asi musíte mít speciální náladu, spoustu času a vysokou míru tolerance…
Originál: Dentist, 2020
Překlad: Naďa Špetláková
Vydal: Kalibr, 2022
320 stran
