Měl by najít vraha svého přítele, ale zároveň se musí mít na pozoru před inkvizitorem. Historická detektivka z benediktinského kláštera v Portugalsku.
Spisovatele Františka Kalendu (narozen 1990) bychom stále mohli řadit mezi mladší ročníky, přitom už má za sebou řadu práce. V roce 2012 vydal svou první historickou detektivku Ordál (ze středověké Transylvánie) a o čtyři roky později pak přišel první díl ohlášené trilogie z doby panování Karla IV. Vraždy ve znamení hvězdy, kde se poprvé objevil (řečeno dnešní terminologií) „amatérský detektiv“ Siegfried z Wölfelsdorfu, jinak též královský lékař. Kromě historických románů se Kalenda věnuje také publicistice a dobrodružné literatuře pro mládež.
Loni vydal samostatný román Zpověď posledního mnicha, v němž nás zavádí na přelom třináctého a čtrnáctého století do benediktinského kláštera v severním Portugalsku. Hrdinou románu je stárnoucí benediktinský kněz Berenger (českého původu), jenž tu zastává funkci knihovníka (a podobně jako Siegfried zde funguje i v roli detektiva). Berenger žil před časem ve Francii jako františkánský kněz, z tohoto řádu však kvůli nesouhlasu s jeho praktikami zběhl a ukryl se v Portugalsku. Jeho nové útočiště ovšem děsí kromě tajemného přírodního úkazu také podivná smrt místního poutníka.
Když jednoho dne do kláštera zavítá další poutník, Berenger vidí, že ho minulost dostihla. V příchozím poznává svého někdejšího přítele, a ani on se netají tím, že bývalého františkána poznal. Brzy je však poutník nalezen zavražděný a Berenger cítí, že musí zjistit, kdo je za smrt starého přítele odpovědný. Je však otázkou, jestli na to bude mít dost času. Do kláštera vzápětí přijíždí nechvalně známý francouzský inkvizitor Michel Lemoine, na kterého má Berenger opravdu nepříjemné vzpomínky. Je mu jasné, že nebude dlouho trvat, než ho i Lemoine pozná a nejspíš ho nechá popravit. Čas na nalezení vraha se mu tak rapidně zkrátí, navíc nezůstane jen u této vraždy.
V Kalendově příběhu jde více než o vyšetřování vražd o snahu vybudovat napětí pomocí tajemné atmosféry neustálé hrozby. Ať už ze strany neznámého vraha, inkvizice nebo nepřátelsky naladěných vesničanů. Detektivní linie je tak sice vmáčklá mezi další zápletky, nicméně na konci dojde svého smysluplného rozuzlení. Autor do svého románu zahrnul také politiku a popis dobových poměrů, přičemž se opírá o historické souvislosti. V dovětku píše, že klášter, do kterého děj svého románu umístil, sice neexistoval, byl ovšem inspirován několika podobnými kláštery v reálných lokalitách. Michel Lemoine, podobně jako v románu několikrát zmíněný král Denis, byl skutečnou osobou.
Prolog začíná v roce 1310, pak už ale sledujeme jen Berengera, takže vnímáme celý příběh pouze jeho očima. Úprava knihy je poměrně zvláštní, jsou tu nezvykle krátké odstavce, maximálně na čtyři až pět řádků, dost často tvoří odstavec jediná věta. Když knihu otevřete, tak vám na první pohled bude připomínat spíše básnickou sbírku. Zajímavé je, že Berenger je po celou dobu líčen jako stárnoucí muž, podobně jako jeho největší rival v klášteře, bratr František, nicméně ke konci knihy vyjde najevo, že jim je oběma čtyřicet. Inu, tehdy se zřejmě stárlo rychleji…
Historicko-detektivní příběh s několika vraždami sází především na ponurou atmosféru, čímž trochu připomíná proslulý opus Umbera Eca Jméno růže (především jeho zkrácenou filmovou podobu). Celkově je ale takový zvláštní. Po detektivní linii není nijak objevný nebo překvapivý. Historické souvislosti hrají spíše menší úlohu. Do toho tu máme pár politicko-filozofických úvah o situaci v tehdejším světě. Celkově to tvoří takovou zvláštní směsku zajímavou spíše díky neobvyklému umístění do Portugalska a faktu, že to napsal český autor. Samotný konec je pak trochu záhadný i smutný. Nepříliš tlustý román se dá přečíst během pár dní. Na konci knihy najdete již zmíněný dovětek, kde si můžete přečíst několik faktů o františkánském řádu, králi Denisovi a v neposlední řadě i o skutečném kraji, kde se děj knihy odehrává.
Text: František Kalenda (2023)
Vydáno: Bourdon (2023)
192 stran
