Začalo to jako love story z červené knihovny, skončilo jako psychodrama od Hitchcocka…
Úžasný Connor kdysi Tabitě zlomil srdce. Teď se do zapadákova Baldwinu vrátil, aby jí řekl, že toho lituje a že ji nikdy nepřestal milovat. Jenže to má takový malý háček. Connor je ženatý s velmi bohatou ženou, ale je chudáček tak nešťastný, to bohatství hocha úplně ničí. Rozvede se s Ninou a bude moct konečně šťastně žít s chudou servírkou ze zaplivaného sportbaru! Tabitha už si něco prožila, ale první láska je prostě jen jedna, a navíc osudová… a tak hází za hlavu zdravý rozum i opatrnost. Šarm a smutné štěněcí oči Connora Forda fungují i po těch letech…
A fungovaly i před dvěma roky, kdy je zaměřil na Ninu Levittovou, bohatou starší vdovu. I ona mu tenkrát naprosto podlehla. Máme tedy věřit tomu, že teď ho drtí, šikanuje, že je hysterická a nevyrovnaná, chudáček malý Connor? Anebo je to pěkně vypočítavý parchant, přesně, jak tušíme od chvíle, kdy je Nina mrtvá? Aby v tom zas nebyl nějaký háček…
Kdo už totiž četl nějaký z předchozích románů Michele Campbell, ten může vytušit, že nic tady nebude takové, jaké to vypadá – že první dojem zdaleka není definitivní. Autorka si vás hezky navede přesně tam, kde vás chce mít, a myslíte si přesně to, co máte… I já jí na to skočila, ale když je to holt napsané chytře a přesvědčivě…
Příběh mi v první polovině připomínal nedávný román Ať zemře – luxusní prostředí, snobská smetánka, bohatý člověk s mnohem mladším protějškem. Až na to, že tady je tím boháčem Nina a Connor její pejsek. Ale stačí pár kapitol a role se prohodí: tím pracháčem je úlisný Ford a vyjevená Tabby odhaluje moc peněz. A v druhé půlce knihy k vám náhle zavane moderní verze Mrtvé a živé od Daphne du Maurier, kdy hrdinka objevuje nádherný dům mrtvé ženy, jejíž přízrak na ni číhá ve všech koutech. Neví, komu z personálu může věřit, úzkost a nervozita jí pěkně rozleptávají psychiku. Ale svému drahouškovi Connorovi bude věřit, i kdyby jí to mělo zabít. Což se snadno může stát…
Ať už se děje v knize cokoli, stejně budete zoufale mlátit hlavou do stolu, jak může ta Tabitha být tak pitomá. Teprve v druhé půlce knihy se trošku zmátoří a začne jednat jako lidská bytost, a ne hormony zmítaná plačka. Ale možná jsem k ní moc přísná. Z bezpečí pohodlného křesla se to dobře radí a kritizuje…
Žena, která věděla příliš mnoho je čtivý román pro ženy, který si s vámi bude pohrávat. Vysvětlí vám názorně, že bohatství je na draka, že mít luxusní dům v Hamptons vás může přivést za mříže a že je lepší být chudý a naživu než bohatý a v márnici…
Originál: The Wife who knew too much, 2020
Překlad: Monika Pavlisová
Vydal: Mystery Press, 2020
351 stran
