Pečlivá inspektorka Ricková nastupuje na nové oddělení s novým parťákem a se znepokojivým případem na stole…
Inspektorka Louise Ricková přechází z vražd do zvláštního pátracího oddělení pro pohřešované osoby. Louise je puntičkářská a profesionální, proto ji děsně vytáčí, že jí šéf přidělil k ruce Eika Nordstroma, který „bojuje s démony“, jinými slovy je to nespolehlivý ochlasta. A navíc mají případ nalezené mrtvé ženy, kterou ale vůbec nikdo nehledá.
Svědectví je přesto přivede do zdí dávno zrušeného ústavu pro duševně choré, kde najdou složku odpovídající mrtvé ženě. Podle všeho měla ale ta osoba zemřít už před 30 lety. Záhada zfalšovaného úmrtního listu je tak teprve začátkem…
Louise se obloukem vrací do míst svého dětství, kde se nyní našlo tělo. I když tu oblast lesů kolem jezera kdysi milovala, bolestné vzpomínky ji odtamtud vyhnaly. Teď se lidé v lese bojí násilníka, co přepadává osamělé ženy. Ale možná dnešní násilník nějak souvisí i s Louisiným případem ženy, kterou 30 let nikdo nepostrádal…
Zapomenuté dívky spadají do série Louisy a její kamarádky, novinářky Camilly. Ta má sice plnou hlavu chystané svatby, záhada dvakrát mrtvé ženy v ní však probudí její reportérské instinkty. Camilla je dost výbušná a vlastně tvoří protipól ke své chladnokrevné kamarádce. Takže zatímco Louise sleduje stopy, válčí se sekretářkou a krotí svého adoptovaného syna, Camilla kutá hloub v historii ústavu, jehož metody a zacházení s chovanci dnes budí hrůzu…
Že má dnes tak liberální a šťastné Dánsko i své temné stránky, o tom už nás přesvědčil Jussi Adler-Olsen, třeba ve Složce 64. Tak nějak tušíme, že k dění za zdmi ústavu tady celé vyprávění směřuje. Naštěstí Sara Blaedel se nevyžívá v drastických flashbacích, kterých jsem se trochu obávala. Jde spíš cestou Helene Turstenové, tedy přímočaré pátrání, obyčejné chybující hrdinky, prostě civilní přístup k případu, práci i životu.
Zapomenuté dívky jsou sedmým dílem série, a i když je jasné, že Louisa i Camilla mají leccos za sebou, v pochopení aktuálního případu vám nic nebrání. Louisin nástup do nového útvaru se vlastně dá brát i jako restart, navíc od tohohle dílu se série překládá do angličtiny, a ti zvědavější můžou v češtině dohledat dva starší díly, které před lety vydalo nakladatelství Host.
I když jsem byla vůči hlavní hrdince zpočátku skeptická, autorka dokázala přes její tvrdou slupku poodhalit zranitelnou část osobnosti, a tím ji čtenářům přiblížit. Ačkoli jsem se malinko ztrácela v množství jmen, podařilo se mi odhadnout správný směr vyšetřování. Tohle pozitivum aspoň malinko utlumilo dopad ze zneklidňujícího a smutného závěru…
Originál: De glemte piger, 2011
Překlad: Magdalena Jirková
Vydal: Práh, 2020
278 stran
