Aby udržela svého otce ve vězení, musí zjistit, jestli před čtyřiceti lety zabíjel. Volné pokračování románu Mozaika lží.
Před čtyřmi lety vydala americká spisovatelka Karin Slaughter román Mozaika lží, ve kterém se jednatřicetiletá Andrea díky tragické události v restauraci při oslavě svých narozeni dozví, kdo vlastně je její matka Laura. Zjistí, že kdysi žila jiný život a také, proč se nyní skrývá pod novou identitou místní logopedky. Příběh byl vyprávěn ve dvou dějových rovinách, jednak z pohledu Andrei, která dosud pracovala na dispečinku tísňové linky 911 a nyní je díky matce donucena se skrývat před jí neznámým zlem, a z pohledu její matky, která se před mnoha lety nechala vtáhnout do vražedného spiknutí sekty vedené charismatickým Nickem Harpem. Ze sebevražedného, ale také vášnivého vztahu vzešla právě Andrea. Román se dočkal podoby osmidílného seriálu na Netflixu, ve kterém Lauru ztělesnila známá australská herečka Toni Collette (a v její vlasti se také seriál převážně natáčel).
Autorka se poté vrátila ke knižní sérii s vyšetřovatelem Georgijského úřadu vyšetřování (GBI) Willem Trentem, kterou proslula především. Přidala do ní devátý a desátý titul (Poslední vdova a Mlčící žena), k tomu přibrala spolupráci s Lee Childem na krátké novele Čisté zlato a napsala další samostatný román, Falešná svědkyně. Nyní se na pulty knihkupectví dostává volné pokračování Mozaiky lží pod názvem Zapomenutá dívka. Odehrává se zhruba po dvou letech od zmíněné události v restauraci. Andrea Oliverová právě dokončuje dvacet týdnů trvající výcvik ve středisku federální policie, aby se stala maršálem Spojených států amerických (USMS). Tento nejstarší federální policejní sbor se zabývá vymáháním federálního práva. Jeho členové zadržují uprchlé trestané osoby, eskortují vězně, pracují v programu pohřešovaných dětí a v programu na ochranu svědků. Mají také na starost ochranu federálních soudců.
A právě první Andreina mise, v okolí malého pobřežního letoviska ve státě Delaware, se týká ochrany bývalé soudkyně federálního soudu. Tato dnes již osmdesátiletá žena dostává výhrůžné dopisy, přičemž se zdá, že jejich pisatel zná řadu důvěrných faktů z jejího okolí, a co je podstatné, vypadá to, že se brzy nespokojí jen s dopisy. Soudkyně před čtyřiceti lety přišla o dceru Emily, která otěhotněla těsně před svými osmnáctými narozeninami po mejdanu, kde ji kamarádi zdrogovali a nejspíš hromadně znásilnili. Emily se snažila vypátrat, kdo by mohl být otcem jejího dítěte, až ji někdo v postranní uličce umlátil kusem dřeva. Dítě, které se mělo brzy narodit, se ještě lékařům podařilo zachránit. Dívka pak ale brzy poté na následky zranění zemřela.
Andrea se k tomu případu ovšem nechá přidělit záměrně. Sleduje totiž ještě svůj vlastní cíl. Emily se stýkala s partou, do které tehdy patřil i Nick (tedy ještě předtím, než se chtěl stát novodobým Charlesem Mansonem). Nyní si díky Lauřinu svědectví odpykává za své činy trest ve vězení, ale hrozí, že by mohl být v brzké době propuštěn na svobodu za dobré chování. O to ani Laura, ani Andrea nestojí. Kdyby se ale Andree podařilo prokázat, že právě Nick tehdy Emily zabil, aby se neprovalilo, že je otcem dítěte, už by se z vězení nikdy nedostal. Podezřelých je ovšem více, i další dívčini „kamarádi“ mohli mít motiv, aby se ji zbavili. Navíc Andreu a jejího staršího zkušeného parťáka, který ji zaučuje, okolnosti přivádí na farmu nedaleko domu, kde soudkyně žije. Kolem téhle farmy, se točí několik někdejších členů party, do které Emily původně patřila. Dnes jsou to už postarší lidé, jenže na farmě se dějí divné věci a nikdo z nich nemá zájem, aby maršálové za pomocí místní policie strkali nos do jejich záležitostí, nebo aby dokonce vypátrali, jak to všechno před lety bylo. A neváhají to dát jasně najevo.
I tento příběh se odehrává ve dvou rovinách. Ta první začíná vraždou Emily v roce 1981 a poté se vrací pár měsíců zpátky a popisuje dívčinu snahu pomocí „columbovské metody“ vypátrat, kdo by mohl být otcem jejího dítěte. Druhá dějová rovina se odehrává v současnosti, ve zmíněném letovisku nějakých tisíc kilometrů severně od pobřežního města v Georgii, kde Andrea až dosud žila. První linie je mnohem dramatičtější, ani ne tak nějakou akcí, jako zoufalou a bezútěšnou situací, do které se tehdy Emily, dcera vážené soudkyně, která se znala se samotným prezidentem Reaganem, a nyní ostuda celého městečka, dostala. Až donedávna snila o charismatickém Nickovi a byla členem nerozlučné party a myslela si, jak všechny dobře zná. Nyní od téhle „coury“ dávají všichni ruce pryč, včetně jejího despotického otce a učitelů. Musí zakrátko opustit i školu a jediná její perspektiva je vychovávat dítě v uvěznění mezi zdmi jejich honosného domu. A přitom měla takové plány… Dusno, předsudky a hrozba v malém městečku počátkem osmdesátých let dýchají z každé kapitoly této dějové linie. Jediné, co mi nesedělo, byla občasná snaha o syrovost za každou cenu. Například učitel, který se svými studenty mluví jako jejich vrstevník, se ještě dá skousnout, ale opravdu by mluvil i tak sprostě jako oni?
Současná linie vyprávění sice neoplývá nějakými dramatickými scénami nebo zvraty, nicméně jde stále o slušnou detektivku „jak to tehdy asi bylo a podaří se nám po tolika letech náhodou vypátrat vraha?“ Andrea je naštěstí (asi i díky tomu co prožila a díky výcviku) mnohem silnější a rozhodnější mladou ženou, což je dobře, protože její nerozhodnost a bázlivost v předchozím příběhu byla někdy už poněkud iritující. Laura je nyní upozaděna, stejně tak její manžel Gordon a Andrein přítel Mike, který ji kdysi potají chránil a později se stal jejím milencem.
Zapomenutá dívka se asi nebude rvát o první příčky čtenářsky oblíbených děl autorky. Zřejmě těží z postav, které si autorka v Mozaice lží oblíbila a nechtěla je ještě opustit, ale je pravda, že by příběh mohl mít s malými úpravami klidně jinou hlavní hrdinku. Ostatně ta původní motivace se během příběhu v podstatě vytrácí. Dvě hlavní zápletky (vražda Emily jako důsledek její snahy zjistit, kdo jí udělal dítě a výhrůžky soudkyni, které Andreu zavedou na farmu s „podivnými obyvateli“) si vystačí samy. Jak už jsem zmínil, není tu moc napínavých scén, snad s výjimkou jedné, odehrávající se téměř v závěru. Kniha spíše pojednává o vypořádávání se s minulostí, která jako stín leží na hlavních aktérech, dnes už ve středním věku, přesto však stále spojených malým pobřežním městečkem, kde žijí. Je dost možné, že se i tato kniha dočká adaptace na Netflixu coby druhá řada „Mozaiky“.
Originální titul: Girl, Forgotten (2022)
Vydáno: HarperCollins Publishers, LLC, New York (2022)
Vydání v České republice: HarperCollins Polska sp. z o.o., Warszawa (2022)
Přeložila: Kristýna Kučerová (2022)
448 stran
