Hercule Poirot ještě stále neřekl své poslední slovo, a jeho nový případ bude obzvlášť zapeklitý.
Na Poirota čeká nepříjemný den, kdy ho nezávisle na sobě obviní neznámí lidé, že je v dopise osočil z vraždy. Lidi, které v životě neviděl, z vraždy člověka, o kterém nikdy neslyšel. Zdá se, že jde o nějaký hloupý žert na účet slavného detektiva, do chvíle, kdy Poriot zjistí, že údajně zavražděný Barnabas Pandy opravdu existoval – a opravdu zemřel. Skutečně jde jen o vtip, nebo je za falešnými dopisy něco temnějšího? Opravdu jsou ti čtyři neznámí lidé s podvrženými dopisy náhodně vybraní, nebo je něco spojuje? Poirot se pouští do vyšetřování zločinu, který se možná ani nestal…
Dědicům Agathy Christie se zdálo, že nová generace čtenářů už považuje Poirota za přežitek staré doby. Požádali proto uznávanou spisovatelku detektivek a thrillerů Sophii Hannah, aby klasice vdechla nový život s tím, že třeba její jméno přitáhne nové čtenáře. Nevím, jak to vzali noví čtenáři, ale ti, co Poirota znají jako své boty, si nenechají ujít oficiální pokračování posvěcené vlastníky autorských práv, ať už je píše kdokoli.
Na Hannah je znát, že chová Christie v úctě a věrně se drží charakteru slavného belgického detektiva – je stále stejně ješitný, puntičkářský a geniální jako vždy. Co je nové, je Poirotův přihrávač – Sophia skloubila Hastingse a inspektora Jappa do jedné osoby, inspektora Scotland Yardu Edwarda Catchpoola. S ním může Poirot probírat své teorie a zároveň má pravomoc sám vyšetřovat (a také psát své postřehy). K mému překvapení autorka zapojila do detektivových asistentů i lehce potřeštěnou servírku Fee – patrně aby si naklonila čtenářky. Průhledný trik, ale funguje.
Co však neprohlédnete, je komplikovaná zápletka. Vyvstává z ní mnoho otázek a málo odpovědí, k tomu čtyři různorodí podezřelí… leccos si možná odvodíte, ale s celkovým obrazem si musíte (tak jako všichni) počkat až na Poirota.
Nový příběh má vše, co od Poirotových případů očekáváme – spoustu postav, stará anglická sídla, chatrné komorníky. Málem byste nepoznali, že to nepsala Christie. Sophie Hannah za sebe přidala jen pár vedlejších postav – Catchpoole je inteligentnější než Hastings a kapitoly, podané z jeho úhlu, ho líčí velmi sympaticky. Dokonce i Poirot je zde mírný a sympatický, až na obsedantní srovnávání věcí nedělá nic výstředního ani protivného. Vlastně jsem byla příjemně překvapená, jak se Sophii povedlo oživit královnu Zlatého věku detektivek a jejího domýšlivého hrdinu, kterého Christie sama prý nesnášela. Tady je ve skvělé formě, jak se na reinkarnovanou legendu sluší…
Originál: The Mystery of Three Quarters, 2018
Překlad: Veronika Volhejnová
Vydal: Knižní klub, 2018
332 stran
