Odrazení sebevraha od jeho úmyslu nebo osvobození rukojmích je základní náplní práce policejního vyjednavače. Co to všechno obnáší, se dozvíte v zajímavé, ale i poučné knize elitního policisty.
Je poměrně logické, že se v detektivkách a krimi příbězích těší největšímu zájmu detektivové a různí vyšetřovatelé. Za nimi následují další profese spojené s kriminalistikou – obhájci, státní zástupci, soudní lékař, policejní psycholog, členové výjezdovky, řadoví pochůzkáři… Nejspíš někde na konci tohoto seznamu stojí vyjednavači. Přitom mají nemalou zásluhu na záchraně lidských životů, ať už v podobě odrazení potencionálního sebevraha od jeho úmyslu, nebo vyjednání podmínek propuštění rukojmích.
Představy a názory laické veřejnosti na tuto profesi jsou různé. Od těch radikálních názorů typu „na co se namáhat, ať klidně skočí, když to chce skončit“, až po představu, že jsou to v podstatě šamani, kteří hlubokým, podmanivým hlasem, za použití těch správných formulací „skokana“ oblouzní a v posledních chvíli ho strhnou z mostního zábradlí zpět „do života“. Nebo že díky jejich charismatu násilník zadržující další osoby se vzdá krotce jako beránek. Všechny tyto MÝTY se pokusil ve své knize vyvrátit elitní policejní vyjednavač Karel Pošíval. Přesto dokazuje, že vykonává profesi nadmíru zajímavou. Leckterý čtenář se při četbě jeho knihy dozví leccos zajímavého a možná ani netuší, že si navzdory tématu může něco odnést i do svého soukromého života.
Karel Pošíval pracoval od roku 2006 v zásahové jednotce a setrval zde dalších šestnáct let. Když se zde mezitím uvolnilo místo vyjednavače, začal vykonávat i tuto profesi. Později zjistil, že nelze obě povolání vykonávat současně, a tak zůstal pouze ve funkci vyjednavače. Dnes je jeho hlavní pracovní náplní vedení týmu pražských vyjednavačů. Knižní rozhovor s redaktorkou nakladatelství CPress Markétou Nekolovou je jeho prvním literárním počinem.
Nepočítám-li úvod, poděkování a medailonky autorů, tak kniha obsahuje čtrnáct kapitol. Dvě jsou věnovány rozhovorům s „hosty knihy“ – s velitelem policie Michalem Castrillem a s policistkou Dominikou Kučákovou. Té se povedl neuvěřitelný „zásah“, kdy po deseti hodinách nočního vyjednávání rozmluvila mladé ženě skok ze skály v pražském Prokopském údolí, přestože neměla žádnou vyjednavačskou průpravu.
Kniha je poměrně tenká a dá se přečíst za jedno či dvě odpoledne (obsahuje pouhých 24 stran textu na stránku). Nicméně je obsahově, po poučné stránce velmi nabitá. Karel Pošíval se spoluautorkou Markétou Nekolovou představil knihu na podzim loňského roku v jedné pražské kavárně a díky své profesi „muže slova“ si besedu (byť je to pořád poněkud netradiční) uváděl sám. Z celého jeho vystupování čišela pokora a ta čiší i ze stránek této knihy. Autor vše popisuje a vysvětluje velice stručně a uvádí příklady ze své praxe (jména byla pozměněna). Dozvíme se, že vyjednávání jsou často otázkou ne několika desítek minut, ale často dlouhých hodin. Jsou emočně náročná pro obě strany, ale vždy hraje stěžejní roli vybudování si důvěrného vztahu a absence jakéhokoliv násilí. Přesto jsou to příběhy zajímavé, leckdy silné (viz rozhovor s policistkou Kučákovou), až akční, které by vydaly minimálně na jednu dějově nabitou epizodu nějakého seriálu.
Vystudovaná dramaturgyně, scenáristka a dramatička Markéta Nekolová je zkušenou literární redaktorkou. Podle svých slov během práce na knize změnila názor nejen na profesi vyjednavače, ale i na policii jako takovou. Rozhodně není jen obyčejným „sparing partnerem“ při rozhovoru, který pokládá předem připravené otázky. S Karlem Pošívalem polemizuje, prezentuje občas i vlastní názory, které se ve většině s těmi policistovými shodnou.
„Vyjednávání je celá dimenze dovedností, které je člověk schopen uplatňovat ve všech vztazích, je to krásná disciplína, plná kreativity a dovedností, kterou jsou schopny vás dostat k vašim cílům, k lepším výsledkům i lepším vztahům.“
Autor popisuje policejní vyjednávání především jako proces. Proces, který prochází několika fázemi, zakládá se na osvědčené a prověřené taktice, kterou ale nelze aplikovat vždy, neboť jednou z důležitých vlastností vyjednavače je flexibilita. O vlastnostech a předpokladech pro tuto profesi také bude řeč. Celá kniha je tak skladbou kapitol popisující buď jednotlivé fáze, nebo taktické prvky či důležité aspekty. Připomíná tak odborné publikace zaměřené na time management nebo různé produktivní metody. Co je však nejdůležitější – nedozvíte se jen to, co musí dobrý vyjednavač umět, ale i co by se vám mohlo hodit ve vašem profesním i soukromém životě. Karel Pošíval na řadě dalších příkladů uvádí, co bychom měli umět a co bychom z toho mohli použít při našem vyjednávání. Může jít třeba o rodinné či společenské vztahy, ale i o vyjednání podmínek při obchodních jednáních. Právě radám, jak postupovat v obchodním vyjednávání, je věnována závěrečná část knihy.
A pokud ještě stále patříte k těm, kteří si myslí, že je zbytečná námaha přemlouvat někoho, aby zůstal na tomto světě, když tu nechce být, tak přesně vám jsou určena slova na konci knihy. Myslím, že citací ze stránky 195 nemohu tuto recenzi ukončit lépe: „Proč bych nemohl změnit úhel pohledu člověku, který chce dokonat sebevraždu, jakkoli má právo na to, svůj život ukončit. Respektuju, když je v těžké životní situaci a chce svůj život skončit. Možná to ale chce udělat proto, že je stavu zúženého vidění světa. Ale to, co považuje za neřešitelný problém, já vidím jako problém řešitelný.“
Text: Karel Pošíval, Markéta Nekolová (2023)
Vydáno: CPress (2023)
232 stran
