Vyhnanci (Jane Harperová)

Krásná letní detektivka z Austrálie, navíc z nádherné vinařské oblasti. Co zlého by se tam mohlo stát?

Australské víno má ve světě renomé. V krásně zelené vinařské oblasti v Jižní Austrálii se každoročně konají slavnosti, kde víno teče proudem. Pod ruským kolem tam však najdou opuštěné miminko. A jeho matka beze stopy zmizí…

Policista Aaron Falk, hlavní hrdina velmi volné série, jede do městečka po roce za svými přáteli. Loni tam měli mít křtiny, kde měl jít za kmotra, ale po oněch dramatických událostech se jaksi odložily. A letos na slavnostech rodina zmizelé Kim Gillespieové zkusí znovu apelovat na případné svědky – i když po roce bez pokroků už nikdo nic neočekává…

O knihách Jane Harperové jsem zatím slyšela jen samou chválu, že jsou chytré a mají skvělou atmosféru. Což teď můžu potvrdit. Žádnou předchozí jsem nečetla, a i když tím pádem netuším, odkud se Falk zná se svými přáteli, nebo proč se bojí ohně. Pro tenhle současný příběh to až tak nevadí.

Falk tu jako něčí kamarád a téměř nezúčastněný pozorovatel vnímá posmutnělou atmosféru festivalu, kam se lidé přijíždějí bavit, a místo toho čelí připomínce vlastní smrtelnosti. Sleduje, jak se se zmizením Kim vyrovnává její rodina, dcera, bývalý partner. Středobodem tu není jen snaha podrobně zmapovat ten večer, kdy zmizela. Vynořují se i dávnější vzpomínky, protože v malém městě se všichni znají z dětství, nebo se po letech vracejí z velkých měst. Skrývá se snad v minulosti příčina toho, co se stalo teď? Každý ve městě se v duchu ptá, jestli mohl něco udělat jinak, aby se tohle nestalo. A autorka nám pomaloučku odkrývá, co všechno se dalo přehlédnout a jaké to mělo následky…

Když se na knihu podívám s odstupem, tak se tam vlastně vůbec nic neděje. Probíhá festival, lidi spolu mluví. Falkovi přátelé slaví křtiny. Už je to vychladlý případ. Užíváte si spolu s ostatními jaro. Proto realita toho, co se ten večer opravdu stalo, dopadne o to tvrději, tím víc zabolí. Ale až téměř na konci.

Připravte se na to, že tenhle příběh nikam nespěchá. Má své vlastní tempo, jakým se před čtenáři odkrývají různé okolnosti, které mohou, ale taky nemusí být důležité pro případ. A tak poctivě nasáváte všechno, a najednou zjistíte, že jste v tom až po uši. Že jste se zamilovali do svítání nad buší, do vůně eukalyptů, skřehotání papoušků… Ta slunečná atmosféra je opravdu fantastická. Ale pod tím vším je cítit i smutek z nezodpovězených otázek.

Tahle kniha na mne vážně udělala dojem. V sérii s Aaronem Falkem je poslední, ale jestli jsou i ty předešlé takhle dobré, určitě si je vyhledám. Možná zjistím, že právě tahle byla výjimečně povedená díky přátelskému prostředí a vinicím, nebo že si ji autorka vychutnala, protože se chtěla se svým hrdinu hezky rozloučit, ale nemyslím si. Mám podezření, že skvělé budou všechny.

Originál: The Exiles, 2022
Překlad: Alžběta Kalinová
Vydal: Host, 2024
417 stran

Pošlete článek dál:

Autor příspěvku: Michaela Turková

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

reCaptcha * Časový limit vypršel. Prosím obnovte CAPTCHA