Druhý případ Susan Ryelandové, literární agentky a vyšetřovatelky z donucení…
Susan požádají o pomoc nešťastní boháči se zamotaným případem, sahajícím osm let zpátky. V jejich hotelu došlo tehdy k vraždě. Ředitel reklamní agentury byl evidentně zabit jedním z jejich zaměstnanců, který se k tomu přiznal. Dosud vše jasné. O osm let později si ale dcera majitelů Cecily přečetla detektivku Alana Conwaye (kterému Susan redigovala rukopisy) a našla v ní něco, co celý případ obrací naruby. Než ale stihla vysvětlit co, zmizela. A zoufalí Trehernovi našli Susan a nabídli jí spoustu peněz, když jim Cecily najde. Odpověď musí být v té knize, kterou Susan dobře zná, a s podobným vyšetřováním už má taky zkušenosti…
V předchozí knize „Mnoho strak věští vraždu“ hledala Susan vraha a poslední stránky rukopisu nejnovějšího případu Atticuse Pünda, geniálního detektiva, který by si mohl podat ruku s Herculem Poirotem. Dobrá půlka knihy byl vlastně román v románu a vy jste měli intenzivní dojem, že Agatha Christie měla v trezoru ještě něco schovaného a Horowitz to našel…
A podobné to bude i tady. Autor té inkriminované detektivky Alan Conway totiž v hotelu byl krátce po vyšetřování té staré vraždy a všechno, co viděl a zjistil, promítl do románové podoby případu Atticuse Pünda. Takže tu máme tři části knihy: první seznamovací, kdy Susan získává informace od všech, kteří s ní chtějí mluvit. Druhá část je samotný román „Atticus Pünd se ujímá případu“ o které jste doteď jen slyšeli – hlavně to, že svým popisem Conway naštval všechny, kterými se inspiroval. A třetí část, kdy by do sebe mělo vše zapadnout. A teoreticky, pokud jste dávali pozor, můžete na to přijít sami… Což se samozřejmě nestane, ale ta možnost je lákavá.
Anthony Horowitz zkusil znovu vstoupit do stejné řeky a opět mu to vychází. Ostatně čtenáři detektivek mají tyhle hry rádi – tajemství ukryté uvnitř rukopisu, nahlédnutí do literárního světa. Tady je navíc fikce natolik prorostlá do reality, že je vaším dalším úkolem najít ty hranice, co je ještě fantazie a co už ne. Bavily mě obzvlášť všechny ty vtípky, jako že v chystaném seriálu bude Pünda hrát Kenneth Brannagh nebo recenze na obálce nového Pündova případu od Lee Childa… Navíc samotný ten Pündův případ by v klídku obstál jako kniha sám o sobě, musíte se setsakra soustředit na fakt, že v něm máte hledat vodítka k úplně jiné vraždě…
Vražda ve Večernici byla opět perfektní kniha, kterou jsem si s chutí užila. Bavilo mě objevovat všechny skryté i viditelné narážky na Agathu Christie. Nebo uvažovat nad tím, jak protivný člověk dokáže napsat tak milou knihu – jak umí potlačit svou osobnost. Kolikrát je to naopak a sympatičtí autoři píší neskutečně temné a brutální krimi… A samozřejmě ta záhada, schovaná v knize, všem na očích, ale přesto ji nikdo nevidí. Parádní čtení asi nestihnete přečíst na jeden víkend, ale každá stránka stojí za to…
Originál: Moonflower Murders, 2020
Překlad: Lucie Johnová
Vydal: Argo, 2023
568 stran
