Celozávodní dovolená strávená v zrušeném vojenském újezdu se zdála být dobrý nápad. Dokud nezazvonil telefon ze zapomenutého bunkru…
Jaroslav Velinský tentokrát nezapřel své trampské alter ego Kapitán Kid a zavádí soustružníka Otu Finka na trampský výlet. Přidal se ke kámošům z osady, se kterými se obvykle jen potkává po hospodách, a kempují v újezdu. Tam ještě zbylo pár nezasypaných bunkrů. A zbyl tu taky plukovník Hlomoza (slovníkem hotový major Terazky) kterému možná utekla mladá žena. A co mělo znamenat to volání? Byl to jen vtip, nebo je za tím nějaký účel?
Na tábor se začínají nabalovat záhady a průšvihy (jako je noční útok nebo hospodská rvačka). Pro partu Pražáků je tahle divočina trochu moc nespoutaná. Nebo mají až příliš bujnou fantazii a měli by číst něco jiného než jen Rodokapsy?
Přiznávám, že mi kapku chyběla Praha a její stará, ošuntělá krása. Co tu ale nechybělo, byl klasický marlowovský styl, tady značně obohacený o dobové trampské výrazy. V životě jsem neslyšela o nikom, kdo by byl označen „kohinór,“ ale člověk se pořád učí něco nového.
Dlouho nebylo jasné, jestli je tu vůbec co vyšetřovat, nebo si tu kluci jen hrají na Černé barony. Ale Ota a jeho prokletá intuice opět zaválel…
Ota Fink se jede s trampama rekreovat, ale výsledek dopadne zcela jinak. Autor si se čtenáři hezky pohrává, cpe napětí tam, kde není, a to správné si schovává, kde by ho nikdo nečekal. Jak se začala probírat zmizelá manželka, hned mi to připomnělo ztrouchnivělé kosti v lese v úvodu Strašidla minulosti. Ale tenhle případ nakonec víc připomíná Velice dlouhé schody – celou dobu jen samé srandičky, kecání a poflakování – a až na konci zjistíte, že celou dobu stála zubatá s kosou hned vedle. Hodně zvláštní případ, u kterého se sice pobavíte, ale ten závěr zamrazí…
Obálka: Vladimír 99
Vydal: Mystery Press, 2024
361 stran
