Třetí příběh vyšetřovatelů Hany Vítkové a Davida Winklera přináší dvě zajímavé dějové linie, i když zpočátku dlouho není jasné, jakým směrem se budou ubírat.
Dá se říci, že poslední dobou o sobě na české detektivní scéně dávají vědět vyšetřovatelky a jejich parťáci, kteří jsou často partneři i v životě. V historii detektivního žánru to není nic neobvyklého – vzpomeňme třeba na kdysi odvysílaný a oblíbený seriál Dempsey a Makepeacová, který měl později mnoho podob jak v televizních seriálech, tak v knihách. Nebo na relativně nedávno uvedený dánský seriál Vražda. Před dvěma lety mladá autorka Kristýna Trpková představila čtenářům vyšetřovatele Lauru Linhartovou a Adama Beneše. Hned s jejich prvním příběhem (Stvůra) vyhrála Cenu Jiřího Marka za nejlepší detektivku roku. V této sérii zatím vyšly tři tituly. Zhruba ve stejné době uvedl František Šmehlík na scénu olomouckou vyšetřovatelku Laura Aru. I on bodoval prvním příběhem série a získal Cenu Magnesia Litera za detektivku. Neměl bych zapomenout ani na Kláru Radovou, hrdinku několika detektivek spisovatele a investigativního reportéra Josefa Klímy. Do této skupiny nedávno přispěla další mladá autorka, Veronika Martínková, se zajímavým psychologicko-kriminálním debutem Podíl viny. V něm poprvé přestavila dvojici vyšetřovatelů Hanu Vítkovou a Davida Winklera.
Nyní Hana s Davidem vyšetřují případ mladé dívky, která spadla do prázdné výtahové šachty v opuštěné textilní továrně. Jejich nadřízený plukovník Kadlec na ně tlačí, aby vše brzy uzavřeli jako nehodu, ale Davidovi se na tom něco nezdá. Co tam dívka dělala? Mezi bezdomovce, kteří v opuštěném objektu občas přebývali, podle všeho nepatřila. K velké nelibosti Kadlece David případ odmítá uzavřít. To ale není jeho jediný problém. Horší je, že po něm jde vnitřní inspekce, jelikož ho podezřívá, že napomáhal jistému Havelkovi zavraždit člověka, který mu znásilnil a zabil manželku. David to samozřejmě popírá, nicméně Kadlec se netají tím, že by na něj rád našel nějakou špínu, klidně za jakoukoliv cenu a konečně se tak bývalého alkoholika a potížisty zbavil. Když David při další obhlídce textilky málem přijde o život, je skálopevně rozhodnut dotáhnout případ do konce, ať to stojí, co to stojí.
Ve výše zmíněné prvotině Veronika Martinková obměňovala vyprávění v první osobě z pohledu Hany a hlavní podezřelé, ve druhé knize (Odsouzen k smrti) už pak střídala pohledy Hany a Davida. Podle některých komentářů dostával David více prostoru (knihu jsem v době psaní této recenze ještě nečetl). To samé se dá říci i o tomto příběhu. Je zajímavé sledovat, jak se někdy na stejnou situaci dívá jeden i druhý. Postava Davida je vykreslena mnohem zajímavěji, což považuji za důkaz talentu autorky, zatímco Hana je takový klidný protipól, ctící pravidla a snažící se Davida i jeho okolí usměrňovat.
Na začátku příběhu to vypadá, že půjde čistě o vyšetřování podezřelého úmrtí. Pak se však děj stáčí k Davidově snaze očistit nařčení z účasti na vraždě, a na intriky uvnitř policejního aparátu. Skoro se zdá, že smrt dívky byla jen podružnou zápletkou. Co se týče dějové linie kolem Havelky, poměrně dlouhou dobu není jasné o co vlastně jde, což působí jistou dezorientaci. Celá linie totiž vypadá jako rozvíjení nedokončené zápletky z předchozí knihy. S postupem příběhu je jasné, že se obě dějové linie budou protínat a ovlivňovat, přičemž ta s obviněním je čím dál zajímavější.
Nejeden čtenář také může být zaskočen nadstandardním množstvím postav kriminalistů. Na druhou stranu i zmíněný František Šmehlík jich měl ve své prvotině docela slušné množství. Ale jak on, tak Veronika Martinková (ale také třeba Dominik Dán) jdou evidentně cestou ukázat policejní práci maximálně věrohodně, takže ctí fakt, že na skutečné kriminálce je vyšetřování závažných případů dílem kolektivu, a ne páru detektivů.
Jak už z předchozího textu vyplývá, nejvýraznější je postava Davida. Je nám představen jako vyléčený alkoholik, jako policajt neuznávající autority, ale ani týmovou práci. I když v tomto příběhu žije s Hanou, není imunní vůči vábení něžnějšího pohlaví. Na druhou stranu je skvělým vyšetřovatelem, což je pro něj jediná záchrana před vyhazovem. Možná si řeknete s kolika takovými postavami už jste se setkali. Ale ono to pořád funguje. Nebo byste chtěli číst o „slušňákovi“, který ctí pravidla, nekouří, nepije a nechodí za ženskými? Asi ne. David navíc v sobě má nepopiratelné charisma, a to jak pro ženské knižní postavy, tak pro čtenářky. A možná nejeden čtenář by chtěl občas jednat a myslet jako on. David má navíc v sobě něco ze Saši Krause románů Antonína Mazáče nebo Matěje Mlynáře od Martina Stručovského.
Vina a trest je román, ve kterém zpočátku není jasné, jakým směrem se bude děj odvíjet, ale u kterého se vyplatí vydržet a nakonec si obě zápletky užít, stejně jako hlavní hrdiny. I se všemi výhrami a prohrami. Je dobře, že autorka bude v sérii pokračovat, neboť nejenže rozšířila partičku knižních detektivů o další zajímavé postavy, ale její romány jsou příběh od příběhu lepší.
Text: Veronika Martinková (2023)
Vydáno: VM knihy, s .r. o. (2023)
424 stran
