Kdo zabil manželku pražského podnikatele a jejího milence? Pachatel se nabízí, ale dokázat mu vraždu nebude jednoduché. Třetí příběh s komisařem Pavlem Matoušem.
Některé tituly jindřichohradecké rodačky Jitky Ludvíkové znějí jako by psala tzv. červenou knihovnu (Sedmnáctka, Venuše), ale opak je pravdou. Tahle autorka píše poměrně obsáhlé romány se silným psychologickým podkresem, neváhá se vzdát happy-endu nebo třeba ukončit jednu z hlavních dějových linií uprostřed knihy. To platí zejména pro podle mě zdařilý román Sedmnáctka, který napsala před třemi lety, a v němž v pohodě souběžně kočíruje dvě hlavní dějové linie. Přitom každá z nich by klidně mohla fungovat jako samostatný příběh.
Jitka Ludvíková pracovala deset let jako právnička, než se v roce 2015 rozhodla věnovat svému hobby, psaní. Zprvu začala psát detektivky s hlavní hrdinkou spisovatelkou Monikou Hrubešovou. První se jmenovala Nebezpečná hra a vyšla v roce 2017. Poté vyšly v této sérii knihy Dotek minulosti (2018), Dotek vraha (2019) a Vánoční případ (2021).
Ve stejném roce jako Dotek vraha vyšla zmíněná Sedmnáctka, kde se poprvé představil pražský komisař Pavel Matouš. Čtenáři se s ním pak mohli setkat ještě v románech Případ čurací panny a Venuše, oba vznikly v roce 2021. Kromě detektivek píše Jitka Ludvíková humoristickou literaturu (v tomto žánru jí vyšly čtyři tituly) a knihy pro děti.
Ve třetím románu s komisařem Matoušem zastihujeme hlavního hrdinu v okamžiku, kdy konečně získal do péče svou malou dceru Sofii a hodlá si otcovství náležitě užít. Přestal kouřit, přestal pít a Sofii vozí pravidelně do školky. Pravda, většinou jede buď pozdě, nebo alespoň na poslední chvíli, přičemž cestu hustým provozem si razí pomocí majáku. Při jedné návštěvě školky ho Sofiina učitelka upozorní na Alici, manželku bohatého a vlivného podnikatele Miloše Webera, která vodí své dítě do stejné školky jako Matouš. Učitelka si všimla, že žena je zřejmě opakovaně obětí domácího násilí. Žádá Matouše, jestli by s tím jako kriminalista nemohl něco udělat. Než se Matouš vzpamatuje, Alice je doma nalezena mrtvá. Všechno vypadá na nešťastnou náhodu – spadla ze schodů. Matouš vzhledem k informacím, které od Sofiiny učitelky má, na neštěstí moc nevěří. Ale vlivnému muži bude těžké dokázat úmysl.
Za krátkou dobu policie zjistí, že Alice měla poměr se svým trenérem. Nemůže tedy být pachatelem on? Brzy na to je však i mladý trenér nalezen mrtvý a opět to vypadá na nešťastnou událost – infarkt. Matouš je přesvědčen, že Weber o aféře své manželky věděl a měl nejlepší motiv k pomstě. Jenomže má dokonalé alibi. Navíc se stane další vražda, jejíž oběť dosud vyvrací všechny vyšetřovací verze. Jaký by měl vrah motiv tentokrát?
Kdysi mi jeden kolega psal, že s detektivkou, která čtenáře nezaujme na prvních sto stránkách, nemá smysl ztrácet čas. Tady jsem musel vydržet skoro 200 stran, než se začalo dít něco zajímavého. Do té doby jsem se ptal sám sebe, jestli bych neměl knihu odložit, když mě doteď nezaujala. Zatímco u Sedmnáctky autorka určitě neměla problém zaujmout čtenáře, tady se dobrá polovina knihy odvíjí bez nějakého originálnějšího nápadu. Máme tu bezskrupulózního podnikatele (Weber), který se neštítí ničeho, podplácí a podvádí. Je to alfa samec, který si rád bere, co je po ruce a hloupé husičky se mu samy nabízí. Kolikrát tady tohle už bylo? Pak je tu záletná ženuška (Alice), bývalá modelka (a bývalá zlatokopka), kterou manžel fyzicky týrá a která hledá útěchu u mladého hřebečka. Který je – světe, div se! – trenérem v posilovně. Bože, zase další otřepané klišé. Kdybychom byli v Americe, určitě by to byl čistič bazénů. Pak je tu štramák-policajt, celý zblázněný z toho, že mu spadla do klína mladá dcera, na kterou předtím nejspíš (stejně jako na celou rodinu) kašlal. Teď se snaží nepít a nekouřit. Pokud ale preferujete zhýralé detektivy, snad oceníte, že alespoň to druhé mu moc dlouho nevydrží. Co myslíte, dočkáte se ke konci knihy pijatyky někde v zapadlé putyce a sexu s nějakou náhodnou známostí, nebo se z drsného detektiva stane rozměklý otec?
Tak napůl. Autorka se Matouše stále snaží vykreslit jako fešáckého drsňáka, neustále s cigaretou v puse, jenomže všechno sráží fakt, že ani v tomto románu si neodpustila otravné vsuvky v podobě jeho vzdychání nad rozchodem s manželkou Renatou (neustálé „sem jsme chodili s Renatou“, „tohle by se Renatě líbilo“). Ta se teď zasnoubila s nějakým panákem z ministerstva, chová se jako takový ten skot začínající písmenem „k“, ale Matouš ji přesto nemůže pustit z hlavy. Bylo to nezáživné už v Sedmnáctce a je to nudné i tady. Jo, a pak jsem ještě doufal, že ta banální zápletka z prologu týkající se voodoo nebude stěžejní po zbytek knihy.
Škoda, že se musíme k zajímavějšímu ději prokousat dvěma stovkami stran plných otřepaných charakterů a zápletek, a že až v polovině začne být příběh zajímavý. Výběrem obětí (které bychom nečekali) i postavou pachatele (kterého jsem neuhádl). Požitek z četby ovšem kazí neustálé pofňukávání hlavního hrdiny po exmanželce. Autorka buď měla zvolit zajímavější první půlku, nebo příběh razantně zkrátit.
Text: Jitka Ludvíková (2021)
Vydáno: Moravská Bastei MOBA, s. r. o., Brno (2021)
384 stran
