Postihla bohatou rodinu majitelů pivovaru opravdu dávná kletba, nebo ji jen někdo využívá ve svůj prospěch? Svérázná soukromá vyšetřovatelka Tara opět na scéně, tentokrát v umírněnějším příběhu, než byl ten předcházející.
Když se řekne „soukromý detektiv“, většina z nás si asi vybaví Phila Marlowa, Hercula Poirota, Lewa Archera a některé další postavy klasiků detektivního žánru. V českých končinách není postava soukromého „očka“ zase tak zažitá, a proto se i v českých detektivkách příliš nevyskytují. Pochopitelně je to dáno i dlouhou dobou komunismu, kdy vykonávání téhle profese u nás nebylo možné. V posledních letech to nicméně napravují někteří současní autoři, byť své hlavní hrdiny zasazují do různých období. Vzpomeňme například na Viléma Křížka a jeho příběhy Eliáše Sattlera, které spadají do první poloviny dvacátého století.
Pod pojmem soukromý detektiv si ale nemusíme představit jen ostříleného drsného chlapíka, či nenápadného mužíčka šmírujícího pod okny nevěrné paničky. Česká spisovatelka Veronika Černucká (vystudovala politologii a speciální pedagogiku, pracovala jako učitelka a nyní působí jako novinářka v Teplicích) přivedla na svět majitelku soukromé detektivní agentury, svéráznou třicátnici Taru. Ta je sice postavou poměrně malá, ale své místo na slunci si vybojovat umí (uměl bych si v její roli představit Tatianu Dykovou, byť je o něco starší než Tara). Žije spolu se svým dědečkem Luigim (Ital přesídlený do Čech) a několika bratranci v rozsáhlé usedlosti. Jezdí v Porsche a oblíká se ve značkových obchodech. Jak to vypadá, její specialitou jsou zločiny v uzavřených snobských rodinách. Loni jsme vám přinesli recenzi románu Autogram pro vraha, kde je Tara přizvána do rodiny slavné autorky milostných příběhů. Zprvu má zjistit, kdo se skrývá za pseudonymem její konkurentky, ale nakonec se spíše snaží zjistit, kdo autorce usiluje o život. V podobném duchu se nese i následující, v pořadí už sedmý příběh (do vydání už se chystá další, Dům na konci cesty), ve kterém se Tara opět ubytovává v rodinném sídle, aby přišla na kloub zločinům, které se v něm nebo v jeho blízkosti odehrály.
Rodinný pivovar Hofbach na Lounsku je v severních Čechách pojmem. Vlastní ho už několik generací rodiny Hofbachů. V současné době jsou nejstaršími členy bratři Moritz a Konrád. Jednoho dne se Moritz zabije v autě poté, co někdo u jeho vozu poškodil brzdy. Rok nato Konrád se svými třemi letitými kamarády navštíví věštkyni, která pozoruhodně ví o každém z nich věci, kterými by se jen neradi někdy chlubili. Konrádovi navíc předpoví, že díky dávné rodinné kletbě Hofbachů brzy zemře. Krátce nato někdo umlátí věštkyni dřevěnou palicí a zanedlouho dojde v rodině pivovarníků k další vraždě. Konrádova energická manželka Vivian sice na kletbu nevěří, ale bojí se o osud dalších členů rodiny, a tak se rozhodně angažovat Taru, jejíž detektivní agentura má vynikající pověst….
Předchozí příběh s Tarou byl lehce bizarní, dílem sarkastický a s prvky černého humoru. V recenzi tohoto románu jsem se zmínil, že by Tara měla být pojata poněkud realističtěji. V tomto románu je o něco umírněnější a věrohodnější. Samotný příběh je celkem zajímavý, neztrácí tempo, a je tentokrát oproštěný nejen od různých ztřeštěností, ale především v něm naštěstí chybí postava policisty Vyskočila, která byla v předcházejícím románu vykreslena až nevěrohodně jako naprosto neschopná. Některé postavy tohoto románu jsou naopak vystiženy velmi reálně a podrobně a jejich osudy jsou i zajímavé. Děj románu se odehrává na Lounsku a Žatecku a fiktivní pivovar bychom si možná mohli představit jako něco mezi Březňákem (Moritzova tvář reklamní kampaně) a Bernardem (postava Konráda).
Podobně jako v předcházejícím titulu je i z tohoto románu patrná autorčina obliba stylu anglické detektivky. Tím pádem půjde opět o vyšetřování v uzavřené skupině lidí a podobně jako její angličtí kolegové i Tara provede závěrečné odhalení před shromážděnou skupinou podezřelých. Pardon, členů rodiny.
Ve světle toho, co jsem napsal v předcházejících dvou odstavcích, mi přijde škoda, že samotný závěr poněkud kazí do té doby jinak celkem povedený román. Jde totiž o nepravděpodobný propletenec vztahů, kde to vypadá, že to v rodině fungovalo „každý s každým“, a že až příliš mnoho postav nebylo těmi, za které se vydávaly.
Valčík pro mrtvé je zajímavý příběh ve stylu anglické detektivky o vyšetřování zločinů v uzavřené komunitě lidí. Odlehčuje ho řada humorných postřehů, obohacují ho věrohodně vykreslené postavy a slušné tempo děje. Závěr je poněkud přitažený za vlasy a asi měl zůstat více v duchu střídmého předchozího děje. Nicméně pokud připustíte, že by se i takové náhody mohly stát a máte Taru rádi, nejspíš si užijete i tento příběh.
Text: Veronika Černucká (2020)
Vydáno: Moravská Bastei MOBA, s. r. o., Brno (2020)
304 stran
