Lehce futuristická vize spolupráce policie s umělou inteligencí – za jak dlouho se stane realitou? Vrchní superintendantka Kat Fraková je úspěšná policistka, ale k počítačům značně skeptická. I proto jí její šéf vybere do vedení týmu, který má zkusit spolupracovat s prototypem AI na starých případech pohřešovaných osob.
Střetávají se tu dva principy – Kat jako stará škola zastává lidskost, zkušenosti a empatii, zatímco „Lock“ kontruje statistikou, průměry a analýzou tvrdých dat. Ale kromě tohohle souboje tu jsou složitější bitvy – pokud pilotní projekt dokáže, že lidi jsou u policie zbyteční, politici jim seškrtají rozpočet. Ale Katin tým chce především najít odpovědi rodinám pohřešovaných lidí. Co však chce ta profesorka, co AI Locka vytvořila, to je diskutabilní…
Podle toho, jak jde vývoj AI dopředu, ani moc nepochybuji, že nějakým podobným způsobem bude tahle spolupráce fungovat – až na ten hologram a všechna jeho kouzla, aby vypadal lidsky. Rychlejší analýza dat vůbec nezní jako sci-fi. Ale jsem laik, takže mě dost mátlo, co je ještě autorčina divoká fantazie a co už klidně někde existuje. Měla jsem pocit, že ta hranice mezi fikcí a realitou se posouvá každý den.
Ačkoli Lock nebyl lidská bytost, komunikoval s Katiným týmem. Připadal mi jako Sheldon z Teorie velkého třesku, geniální chlápek s nulovou sociální empatií, který říká, co si doopravdy myslí, a nechápe lidskou iracionalitu. V seriálu to bylo legrační, tady spíš maličko hrozivé. Jako mimozemská bytost, pokoušející se pochopit lidskou rasu (než ji vyhubí.) Kat šel na nervy, ale bavilo mě, jak si na sebe pomaloučku zvykají.
I když tu byla zajímavá detektivní zápletka, o svou pozornost se v první půlce tlačila i ta dějová linie s pilotním projektem a jak to s ním dopadne (ovládne Skynet lidstvo)? Často jsem měla pocit, že příběh je jen záminkou k oslavě těžké policejní práce, o jejichž náročných aspektem se AI Lock učí od zarputilé inspektorky – a nepřestává žasnout. V druhé polovině akce nabrala větší spád – i když maličko sklouzla do vod předvídatelnosti. Autorka podrobila supeintendantku a její tým ošklivým zkouškám, a i když měla každá z hlavních postav svůj samostatný příběh, je to právě Kat, se kterou cítíte nejvíc, ta se autorce opravdu povedla.
Jo Callaghanová čtenářům představuje hrdinku, úspěšnou policistku, která si prošla osobní tragédií. Díky ní získala lepší schopnost vcítění, na druhou stranu je její práce snáz zpochybnitelná. Zapojení entity AI ji nutí víc se zamýšlet nad sebou i tím, čemu věří. Autorka coby nováček na poli detektivní literatury sice použila pár motivů, které zkušené čtenáře žánru nepřekvapí. Ale zapojením svých odborných znalostí z technologií celý žánr dost výrazně posunula dopředu, k ne tak vzdálené budoucnosti. Líbila se mi kombinace klasických policajtských instinktů a drtivé logiky a statistiky. Jak se zprvu perou, ale pak doplňují. Ve výsledku jde o překvapivě povedenou detektivku o lidech, které sice systém zklamal, ale oni přesto zkoušejí najít si v něm své místo…
Originál: In the blink of an Eye, 2023
Překlad: Zdík Dušek
Vydal: Metafora, 2024
380 str.