Dvanáct obětí nepovedeného převozu ilegálních imigrantů. Byla to vražda, nebo se něco zvrtlo? Detektiv Max Wolfe se ve svém čtvrtém příběhu vydává do uliček londýnské čínské čtvrti a bude muset využít všech svých znalostí a kontaktů z podsvětí, aby našel viníky tragédie.
Velká Británie. Pro mnohé je zemí literatury, hudby, fotbalu, případně zemí, kterou si cení pro důsledné dodržování tradičních zvyků a zachovávání hodnot. Pro řadu lidí, které válka nebo genocida vyhnala z vlasti, je to země zaslíbená, ve které chtějí začít nový život. Jednou z takových je i Hana Novaková. Právě se loučí se svým bratrem a vydává se schovaná v chladícím voze spolu s dalšími jedenácti ženami na dlouhou cestu z Bělehradu do zaslíbené Anglie. Tady by ráda začala pracovat jako zdravotní sestra a postavila se co nejdřív na vlastní nohy. Osud s ní má však jiné plány.
V Londýnské čínské čtvrti je nalezen opuštěný chladící vůz a v něm jedenáct umrzlých žen. Jediná Hana je ještě naživu, ale je na tom velmi špatně. K nálezu je povolán detektiv konstábl Max Wolfe, který se ve čtvrti dobře vyzná. Policie se domnívá, že se ženy měly stát oběťmi obchodu s lidmi, ale někdo omylem zapnul v nákladním prostoru chlazení, a když po příjezdu do Londýna zjistil, co se stalo, zpanikařil a utekl. Max Wolfe sedí bezmocně u nemocničního lůžka Hany Novakové, která brzy na to umírá. Policie však našla ve voze ještě cestovní pas další, třinácté ženy, která zřejmě přežila, a podařilo se jí utéci, nebo je komplicem řidiče. Policie ji musí najít stůj co stůj. Nejen aby pohnala k zodpovědnosti ty, kteří mají smrt žen na svědomí, ale aby podobným „amatérům“ zabránila v další tragédii. Protože pašování lidí do země je obrovský byznys, navíc někdo kvůli zametání stop neváhá ani před skutečně plánovanou vraždou…
Britský spisovatel Tony Parsons je původem hudební novinář a dělal rozhovory s mnoha hvězdami hudebního nebe. Sám má k muzice velmi kladný vztah a je hudebník samouk. Do literárního žánru vstoupil nejprve společenskými romány o vztazích v rodině, pro něž často čerpal z osobních zkušeností. Pak přišel nápad napsat román o detektivovi, který žije sám se svou dcerou a psem, přičemž i tady se promítly jeho osobní prožitky. Zrodil se Max Wolfe, který se k dnešku stal hrdinou zatím čtyř příběhů, přičemž ten aktuální – Třináctou oběť – přijel v říjnu osobně představit do Prahy.
I když Parsonsův hrdina žije se svou malou dcerkou a v domácnosti mu pomáhá hospodyně, přeci jen působí celkem osaměle. Mohlo by to vybízet k obvyklému stereotypu melancholického alkoholika, ale Parsons se od tohoto zvyku mnoha svých kolegů oprostil a snažil se vytvořit detektiva „se srdcem“. Člověka, kterému není lhostejné, co se kolem něj děje, detektiva, který je schopen empatie a nebojí se dávat emoce najevo. Ale samozřejmě umí být také patřičně tvrdý a jeho pomyslné ostruhy jsou broušeny léty strávenými vyšetřováním těžkých zločinů a v neposlední řadě i vnímáním současného Londýna a Británie s jejími problémy.
V příbězích s Wolfem si vzal Tony Parsons na paškál různá kontroverzní témata. V předchozích románech se zabýval například braním spravedlnosti do vlastních rukou, ve svém nejnovějším (česky vydaném) románu se zase zaobírá stále aktuálním a palčivým problémem imigrantů a s tím spojenými zločiny. Že to nejsou příběhy nijak vykonstruované a vyfantazírované svědčí například fakt, že v době, kdy jsem začal tuto knihu číst, proběhla všemi médii zpráva o tom, že britská policie našla v bulharském kamionu východně od Londýna 39 mrtvých těl.
Na zadní straně obalu knihy je citace z The Sun „Parsons vás přiková do židle už od první stránky – spojení hrůz tohoto světa a soucitu hlavního hrdiny prostě neodoláte“. Lépe bych Parsonsův příběh nevystihl. Autorovi se podařilo vytvořit příběh bez příkras, odehrávající se na pozadí aktuálních politických i společenských problémů. Přitom nenudí, ani falešně nemoralizuje. Do svého románu zasadil hrdinu, kterého si lze snadno oblíbit i přesto (nebo právě proto), že není děvkař, alkoholik nebo neprůstřelný superman komentující i ty nejděsivější situace s cynickým úšklebkem.
Třináctá oběť je smutný příběh, ale je také plný porozumění a pochopení. A jak už je z předchozích řádek jasné, také leccos vypovídá o současném světě. Tony Parsons působil sice na pražské autogramiádě jako chlapík, který vše bere s humorem a nadhledem, nicméně v jeho románu je cítit „jistota v kramflecích“, naléhavost i jasný cíl toho, co chce sdělit. Přitom nezapomíná čtenáře pobavit a udržet v napětí. Bylo to moje první setkání s tvorbou Tonyho Parsonse a už na besedě jsem cítil, že by se mi příběh mohl líbit. Nejen, že jsem se nezklamal, ale navíc jsem nabyl přesvědčení, že to rozhodně nebude poslední příběh, který si od tohoto zajímavého autora přečtu.
Originální titul: Die Last (2017)
Vydáno: Century, a division of The Random House Group, Londýn (2017)
Vydání v České republice: Moravská Bastei MOBA, s. r. o., Brno (2019)
Přeložila: Michaela Teličková (2019)
352 stran
