Únos malé dívky a několik vražd nedovolí čtenáři knihu odložit. Přichází šestý díl série s Josie Quinnovou a její autorka je díl od dílu lepší.
Během pěti let dokázala vydat sedmnáct knih. Jsou stále mezi čtenáři velmi oblíbené a neztratily nic z vysoko nasazené laťky, co se hodnocení týče. To je vizitka americké spisovatelky Lisy Reganové, o které se toho ale kupodivu moc neví. Internet nabízí jen pár informací o tom, že studovala na univerzitě, je členkou několika spisovatelských spolků, a pak takovou tu omáčka kolem, omílanou v mini biografiích mnoha autorů – žije se svým manželem, dcerou a psem tam a tam. Lisa na konci každé knihy vyzývá čtenáře ke zpětné vazbě a je celkem aktivní na sociálních sítích. To je asi tak vše, co se o ní dá říci.
S její tvorbou se mohli čeští čtenáři poprvé setkat v románu Mizející dívky vydaném v roce 2020. Poznali tak hlavní postavu vyšetřovatelky Josie Quinnové, která původně šéfovala policejnímu sboru ve (fiktivním) malém městě Dentonu ve střední Pensylvánii. Později sice sestoupila na pozici řadového detektiva, nicméně většina kolegů jí stále říká “šéfko”. Nakladatelský dům Grada pravidelně vydává další tituly s Josií, a ty se i u nás těší čtenářské přízni. Nedávno se na pulty knihkupectví dostal v pořadí už šestý titul, Tichý pláč.
Josie Quinnová hlídá kamarádce Misty jejího dvouletého syna Harrise (kterého má ovšem Misty s Josiiným bývalým snoubencem). Je s ním v místním parku, když se tu po jízdě na kolotoči ztratí sedmiletá Lucy Rossová. Její matka Amy s ní na atrakci jela, ale až pozdě si všimla, že se holčička na konci jízdy vytratila. Ničeho se nevšiml ani její otec Colin, který opodál vyřizoval hovor na mobilním telefonu. Vzhledem k tomu, že dívku nikdo neviděl, je divné, že by se jí podařilo z parku jen tak vytratit. Josii proto zmáhá neblahé tušení, že dívku někdo unesl, a rychle organizuje pátrací akci.
Vyšetřování brzy odhalí, že Lucy byla s největší pravděpodobností s někým domluvena na tajném útěku. Z útrob kolotoče si vyzvedla předem připravenou mikinu, aby ji nikdo nepoznal. Na náhodných záběrech dalších návštěvníků parku je vidět, že na někoho radostně upírala zrak, ale rodiče to nebyli. Případ je o to děsivější – kdo mohl Lucy zmanipulovat natolik, aby utekla z domova? Policie brzy najde dívčin batoh. V něm je vzkaz pro rodiče – jestli chtějí dceru ještě někdy vidět, ať zvednou každý hovor. Únosce se brzy s rodiči spojí. Volá ovšem pokaždé z mobilu nějaké kamarádky Amy, která je vzápětí nalezena mrtvá. Jde o únos kvůli penězům nebo se matce, okolím považovanou za naprosto bezúhonnou, někdo krutě mstí? Amy ovšem nějaké trauma z minulosti má, ale s nikým se o něm bavit nechce.
Lisa Reganová dost často umí překvapit rafinovanou zápletkou. Tentokrát je to nápad, že únosce volá pokaždé z mobilu někoho, kdo byl matce Lucy blízký. Což je chytré, únosce se jednak jistí, že ho policie nevystopuje podle telefonu, a jednak může Amy trápit a psychicky ji naprosto zdeptat. Otázkou je samozřejmě proč. V jednom z předcházejících románů zase Lisa použila motiv, že sériový vrah nechává na místě činu budoucí oběti drobný předmět z předchozího místa činu. Autorka se zřejmě tehdy inspirovala příběhem tzv. Násilníka z East Area, o kterém psala ve své knize Zmizím ve tmě Michelle McNamara. Je tedy možné, že i tento příběh má někde reálný základ, ale na tom nezáleží. Nejspíš by ho – podobně jako ten předchozí případ – z českých čtenářů znal jen málokdo. Podstatné je, že Lisa prostě vyprávět umí, a to zatraceně dobře. Jejím netajeným receptem je, že se v každé kapitole musí čtenář dozvědět něco nového, někam se posunout. Tenhle recept je – jak je vidět – hodně účinný.
I když jsem už někde ve dvou třetinách knihy vydedukoval, jak se věci mají (a nemýlil jsem se), považuji tento román z celé série za zatím nejlepší. Dokonce i za jeden z nejlepších detektivních thrillerů, které jsem v poslední době četl. Motiv únosu dítěte je samozřejmě už dost ohraný a řada lidí by mohla namítnout, že jde o hru na city rodičů. Nicméně u thrillerů se chceme bát a v těch od Lisy se nám mrazení v zátylku dostane vždycky. Pokaždé se jí podařilo skloubit atmosféru relativně malého a ospalého městečka s brutálními zločiny, které se později dokonce dostaly do celostátního vysílání, i když zpočátku začaly docela nenápadně.
Román Tichý pláč je od předchozích titulů malinko odlišný. Tentokrát pouze nepátráme společně s Josií a jejím týmem po tom, co se vlastně stalo, kdo to udělal a proč, ale až do posledních chvíle nevíme, o co únosci jde a jestli je Lucy ještě naživu. To je vděčné téma, kterým šikovný spisovatel udrží čtenáře v napětí až do konce a umožňuje mu tak prožít příběh „online“, v reálném čase. Díky rafinovanosti únosce to Lisa tentokrát zařídila tak, že i vražd chtivý čtenář si přijde na své. Takže nejenže nevíme, co se s Lucy děje, ale díky temné minulosti Amy vlastně ani nevíme, s kým dalším se kamarádí a kdo tak bude na řadě, až si bude chtít únosce zase zavolat.
Ve většině knižních sérií se autoři snaží rozvíjet nejen profesní, ale i soukromé osudy své hlavní postavy a Lisa není výjimkou. Josii nechala projít lecčím. Houževnatá vyšetřovatelka hodně ztratila, ale také získala. V tomto románu (odehrává se měsíc po předchozím příběhu Pohřbené kosti a tři roky po Mizejících dívkách) se zdá, že už jí začínají tikat biologické hodiny. A tak se v souvislosti s případem, který chytne za srdce nejednoho rodiče, trochu více teď hraje na „rodinnou strunu“ a přibude i pár emotivnějších scén. Ty jsou ovšem do děje implementovány citlivě a nenásilně, takže se otrlejší čtenář nemusí bát nějakého změknutí a citových výlevů. Ale zároveň bude v jeho očích Josie patrně ještě lidštější a sympatičtější.
Suma sumárum, Tichý pláč je skvělý. Opravdu jsem si ho užil. Je v něm dějová rovina únosu, série vražd i jistá dávka citů. Josie je mi čím dál sympatičtější a jsem rád, že jsem měl možnost seznámit se s dílem stále skvělé Lisy Reganové. Pokud všechno půjde dobře, máme před sebou minimálně dalších jedenáct titulů, které čekají na uvedení na český trh, což je skvělá zpráva.
Originální titul: Her Silent Cry (2019)
Vydáno: Bookouture (2019)
Vydání v České republice: Grada Publishing, a. s. (2022)
Přeložila: Kateřina Elisová (2023)
408 stran
