Kdo stahuje pod vodu dívky, kde je topí? A kdo je vystavuje tak, aby je mladá policistka našla? Lacey Flintová se sice dala k říční policii, ale jak je vidět, ani ve svém čtvrtém příběhu si příliš neodpočine.
Bydlení u řeky, nebo přímo na ní, je pro spoustu lidí romantická představa. Nezaměnitelná vůně vody, šplouchání o boky lodi, jejíž mírné pohupování Vás večer krásně ukolébá. Jistá nezávislost, přátelství v komunitě lidí bydlících na hausbótech, s nimiž můžete nebo nemusíte večer popíjet a klábosit. Přitom třeba pozorovat západ slunce odrážející se na vodní hladině. Hezké, že? No, přečtení této knížky Vám možná podobné představy vyžene z hlavy…
Mladá policistka Lacey Flintová je jednou z takových obyvatelek hausbótu, zakotveném na Temži. Ne pro každého to musí být vyloženě romantické místo, nicméně Lacey po předchozích případech, kdy si sáhla až na samé dno fyzických i psychických sil potřebuje změnu. Vrátila se zpátky do uniformy a nyní pracuje u říční policie a s řekou je jednou tělo. Jednoho rána, na své pravidelné plavbě v Temži (kterou její okolí pochopitelně moc nechápe), objeví na hladině mrtvolu. Vypadá to, že jde o ženu, která už byla ve vodě nějaký čas, a kterou zřejmě někdo svázal a zatížil, aby ji voda navždy pohltila a nikdo ji nenašel. Tělo se ale nějakým způsobem uvolnilo. Když se nad tím později Lacey zamyslí, zjišťuje, že někdo možná schválně narafičil mrtvolu tak, aby ji našla právě Lacey. A to mladá žena ještě netuší, že tajemný „plavec“ se už chystá utopit další dívku a mimo jiné se zajímá i o Lacey… Na řece a na hausbótu je tak zranitelná… Bude další kořistí?
Už je to sedm let, co britská autorka Sharon J. Bolton vypustila (obrazně řečeno) do Londýna novodobého Jacka Rozparovače (Už mě vidíš?), tedy alespoň vraha zabíjejícího přesně v jeho stylu a postavila ho tváří v tvář mladé kriminální inspektorce Lacey Flintové. Tato sympatická, avšak velmi svérázná, a také jistým způsobem dosti komplikovaná žena se pak stala hrdinkou dalších dvou románů a ani v jednom ji autorka příliš nešetřila. Sériový vrah (zmíněná prvotina), poté zpočátku banální případ, který ji málem dohnal k sebevraždě (Volavka), nebo šokující vraždy malých chlapců (Tak to je, tak to bude). Pokud se teď někdo domníval, že autorka dopřeje své Lacey klid při neškodném pokutování opilců na Temži, tak autorku ještě málo zná.
Ve svém novém příběhu bude Lacey díky tomu, že nalezla tělo, opět spolupracovat s oddělením vražd. Navíc se zdá, že se jí vraždy nějakým způsobem týkají, což si nechce zpočátku přiznat, a nechce se s tím svěřovat ani kolegům. Znovu se setkáme s postavami z dřívějších dílů – s inspektorkou Danou Tullochovou, Gayle Mizonovou a Markem Joesburym. S tím má Lacey poněkud komplikovaný, stále spíše platonický vztah, který se teď ještě více zkomplikuje. Lacey ovšem nebude mít na soukromí moc času. Bude muset zapojit nejen mozek, ale i vytrénované svaly. Jelikož silná a nezkrotná řeka bude tentokrát i se svými přítoky, kanály, stokami a opuštěnými přečerpávacími stanicemi hlavním místem děje. A někde tam se skrývá vrah, který stahuje své oběti pod vodu, je skvělý plavec a může být právě teď kdekoliv.
Autorka střídavě věnuje pozornost jak Lacey, tak Daně Tullochové, u které tentokrát zase poodhalí něco z jejího soukromí. Řadu kapitol (relativně krátkých, většinou na dvě až tři strany) věnuje také „budoucím obětem“ nebo sledování dění z pohledu vraha. Zpočátku může neustálé přeskakování mezi postavami trochu vadit, ale dá se na to zvyknout.
I v tomto románu se od S. J. Bolton dočkáme všeho, co máme na jejích ponurých a syrových knížkách tak rádi – psychologickou propracovanost jednotlivých postav, sympatickou hlavní hrdinku, ale především tajemno a napětí vyvěrající z prostředí, ve kterém se příběh odehrává. To ostatně dokázala vždy S. J. Bolton dokonale využít. Vodní tunely, kanály a stoky mohou být ponuré, nebo dokonce děsivé samy o sobě, a což teprve když je někdo začne využívat k únosům a zabíjení…
Tipoval jsem pachatele, a tip mi vyšel jen částečně, protože na konci bylo všechno jinak. Jako v každém správném thrilleru, i tady je finále strhující a nutí Vás nedočkavě otáčet stránku za stránku a netrpělivě od sebe odhánět ty, co by Vás chtěli od čtení vyrušit. Závěr má jisté prvky hororu a je docela bizarní, přičemž raději jsem se ani nepokoušel přemýšlet nad tím, zda bylo všechno vysvětleno a zda vše do sebe logicky zapadlo.
To nic nemění na tom, že jde o napínavý kriminální román, s působivou a promyšlenou zápletkou, která má několik zajímavých odboček do soukromí hrdinů. Román stoprocentně využívá genia loci a má dosti překvapivý závěr, který završuje poměrně ponurý příběh. Přesně na to jsme u autorky zvyklí. S. J. Bolton v doslovu radí – neplavte v Temži. Neplavte raději ani ve Vltavě nebo jiných řekách ve městě, ale raději se v suchu a v bezpečí začtěte do jejího nového příběhu. Nebudete určitě litovat a možná se rádi seznámíte s autorkou osobně, jelikož 26. června přijede tento román představit do Prahy.
Originální titul: Dark and Twisted Tide (2014)
Vydáno: Transworld Publishers, Londýn (2014)
Vydání v České republice: Domino (2018)
Přeložil: Martin Verner (2018)
496 stran
