Co v létě číst jiného než o zmizení dívky jménem Summer?
Summer zmizela před třiadvaceti lety a její mladší bratr se s tím doteď nevyrovnal. Potřebuje to ale uzavřít, a tak se ve vzpomínkách vrací do dětství, do toho léta, kdy jeho obdivovaná krásná sestra beze stopy zmizela. Ale není to klasická detektivka s klasickým vyprávěním…
Benjamin, vypravěč, má smysl pro poetiku (a taky slabost pro marihuanu) a tak jsou jeho věty plné přízraků, skrytých pod vodní hladinou, útržků vzpomínek kluka, který nikam nezapadal, ani do své vlastní rodiny. Jeho nervózníma očima tak nahlížíme do zdánlivě ideální rodiny úspěšného právníka, která byla vždy ochotná hostit společnost na břehu ženevského jezera, vždy středem pozornosti. Jsou tu tatínkovi přátelé ze studií, kamarádky kolem Summer, veselý rej okolo zasmušilého kluka, kterého jim snad podstrčily víly.
Na styl vyprávění si čtenář musí chvilku zvykat, na všechny ty metafory a časové skoky. Na neurčitě nadhozené dojmy, takže vše vidíte jakoby zahalené mlžným oparem, pocitem neskutečna. Když se v té mlze rozkoukáte, můžete si dávat postupně dohromady obraz pomalu se rozpadající rodiny, kterou drtí zármutek a tajemství, záhada, která nikdy nebyla vyřešena. Jako by přízrak Summer číhal na Benjamina za každým rohem a on se teď buď zblázní, nebo to rozsekne – aspoň takový jsem z toho měla pocit.
Román s tajemstvím tak připomíná zápisky někoho, kdo by už opravdu měl přestat kouřit jointy, někoho se zvláštní fascinací jezerem a rybami. Je Benjamin blázen, dá se jeho paměti věřit? Vynoří se z jeho zasněných vzpomínek něco užitečného, nebo je všechno marné? Každopádně léto, kdy zmizela Summer, by asi nikdo nechtěl zažít…
Originál: Summer, 2017
Překlad: Anna Melicharová
Vydal: XYZ, 2019
235 stran
