Dvě vraždy hned na začátku a přes tři sta stran vyšetřování. Ale tak poutavě popsaného, že další vraždy není zapotřebí. Výborný debut mladé autorky.
Uvažovali jste někdy, co člověka přiměje, aby sám napsal detektivku? Řada lidí si chce určitě splnit sen a zařadit se alespoň na chviličku po boku svých oblíbených autorů. Pak jsou tací, kteří si věří a řeknou si, že dokáží detektivku napsat lépe, i bez laciných propriet, kterými by potřebovali děsit čtenáře. Jiní si zase řeknou, že napíší něco podobného jako některý proslavený autor, ale zasadí ho do našich končin, aby to bylo českému čtenáři bližší. Pak jsou tací, kteří přečetli spoustu knih, jenže stále nenašli to, o čem by chtěli číst, neobjevili styl, který by jim seděl. Z podobného důvodu začal například psát americký spisovatel Jeffery Deaver a z podobného důvodu i mladá česká autorka Kristýna Trpková.
Nejprve pracovala v zákaznickém servisu, poté se ale začala věnovat jinému servisu, a to své rodiny, jako matka dvou dětí. Když bylo na cestě třetí dítě, zjistila, že ačkoliv přečetla spoustu knih, po jisté době už jí není nic dobré. Chtěla napsat něco, co by bylo podle jejích čtenářských představ. Takže se před narozením třetího potomka začala věnovat psaní detektivních románů. Za dva a půl měsíce byl na světě její literární debut s názvem Stvůra, která se odehrává během jednoho zimního měsíce v autorčině rodném městečku Holice na Pardubicku. Dnes sedmadvacetiletá autorka se může pochlubit, že za rok a půl napsala šest knih, z toho tři jí už vyšly. Stvůra vyšla v loňském roce.
V Holicích je pod můstkem přes potok nalezeno zohavené tělo devatenáctileté dívky, která se už několik dnů pohřešovala. Podobným způsobem byla pár dní předtím zavražděna o dva roky starší dívka; pachatel tohoto činu však již sedí v policejní cele. Oba případy má na starosti jednatřicetiletá policejní komisařka Laura Linhartová z odboru obecné kriminality, oddělení násilné trestné činnosti. Jako posila je jí z Brna přidělen nový parťák Adam Beneš, se kterým se zná ze studentských let, prožila s ním část studentského života a nějaký čas spolu i chodili. Laura je opětovným setkáním zaskočena, nicméně oba se domluví, že před nadřízenými utají fakt, že se znají z dřívějška.
Laura s Adamem jsou přesvědčeni, že zatčený má na svědomí obě vraždy. Brzy se však ukáže, že druhou vraždu nemohl z časových důvodů spáchat. Mají tedy obyvatelé Holic mezi sebou dalšího vraha, který navíc napodobil toho prvního? Pátrání se rozbíhá všemi směry, a v síti podezřelých se postupně ocitá řada lidí z dívčina okolí, od násilnického přítele její matky, až po oznamovatele nálezu. Laura je však umanutou policistkou, téměř nemající žádný osobní život a pro svou umanutost dokáže strhnout nejen Adama, ale i ostatní kolegy.
Na přebalu knihy je uvedeno „Jedno malé městečko, dvě brutální vraždy“. Když jsem začal číst první stránky a zjistil jsem, že se jedna vražda už odehrála a oběť druhé je objevena hned na druhé nebo třetí stránce, říkal jsem si: „Takže žádná další vražda už nebude, co tedy přijde na těch zbylých třech stovkách stránek?“ Byl jsem ale hodně příjemně překvapen. Stvůra je totiž důkazem toho, že když někdo má na psaní přirozený talent, i samotné vyšetřování ve stylu policejně-procedurální detektivky dokáže v pohodě utáhnout celý zbytek knihy. A dokonce není zapotřebí ani dalších vražd nebo bláznivých zvratů za každou cenu.
Kristýnu Trpkovou bych si dokázal představit v nějakém magazínu o životním stylu, módě nebo poradně ohledně péče o miminka než jako autorku detektivního thrilleru o dvou brutálních vraždách. Přes svůj relativně nízký věk, přestože je to její první román, i navzdory tomu, že znalosti o policejní práci čerpá z internetu a ze stránek Policie ČR (s něčím ji podle jejích vlastních slov pomohl i tchán, který nějaký čas pracoval na kriminálce a nyní se věnuje trestnímu právu), stvořila tahle sympatická autorka velmi uvěřitelný příběh s věrohodně popsaným postupem vyšetřování.
K té věrohodnosti navíc ještě přispěla zajímavá dvojice hlavních vyšetřovatelů Linhartové a Beneše. Samozřejmě, že smíšenou dvojici jsme tu měli mockrát, včetně toho, jak se vypořádávají s následky částečné cesty společnou minulostí, případně se vzájemým jiskřením na pracovišti (viz například námi recenzovanou dvojici příběhů Jak zabít dvakrát). Sympatickým počinem autorky je však fakt, že ani jeden z hlavních hrdinů nejsou vyloženě kladnou postavou. Oba mají své mouchy dané především některými povahovými rysy, ale oba samozřejmě spojuje touha najít pachatele. Někdy už pomalu povinné jiskření mezi heterosexuálním párem detektivů si Kristýna odpustila a připouští ho je ojediněle, v mírných náznacích. Zatímco Adam je vylíčen jako občas trochu nevyzpytatelný osel, někdy s hulvátským chováním, jindy zase až mrazivě hrozivým, co se výslechu podezřelého týče, Laura je typicky zarputilá a zcela oddaná své práci, pro kterou je jediným ventilem téměř anonymní živočišný sex bez jakýchkoliv závazků. Samozřejmě i takové typy se v detektivní literatuře hojně vyskytují, ale přiznejme si to – rádi čteme o vyšetřovatelích, kteří prostě spravedlnost musí dosáhnout, na úkor osobního života, na úkor spánku, na úkor vlastně čehokoliv jiného.
Stvůra je velice příjemným překvapením v podobě čisté detektivky o brutální vraždě na malém městečku. S vyšetřováním popsaným tak čtivě, že vůbec nevadí, když se spolu s vyšetřovateli ocitnete už poněkolikáté ve slepé uličce. Navzdory svému mládí i absenci větší pomoci ze stran profesionálních vyšetřovatelů vytvořila autorka velmi hodnověrný příběh. O to více může čtenáře potěšit fakt, že v dubnu letošního roku jí vyšel román Vesnice, který je pokračováním Stvůry a zároveň druhým dílem chystané trilogie Linhartová-Beneš. Třetí díl Vetřelec by měl vyjít na jaře roku 2023.
Text: Kristýna Trpková (2021)
Vydáno: Euromedia Group, a. s. – Kalibr (2021)
352 stran
