Lze spojit klasickou britskou detektivku se suchým ostrovním humorem a detektivním příběhem v moderním hávu? Lze do toho zamíchat poctu špionážním i gangsterským románům, a přitom čtenáře pobavit, ale i dojmout? Zní to šíleně? Ale ono to jde. Tahle kniha se vás o tom pokusí přesvědčit.
V hrabství Kent se toho moc neděje, a tak se každý čtvrtek v jedenáct hodin dopoledne schází skupinka sedmdesátníků, aby se pokusili vyšetřit neobjasněné vraždy. Čtvrteční klub amatérských detektivů, jak si říkají, má aktuálně na pořadu deset let starou vraždu mladé novinářky a televizní reportérky Bethany Waitesové. Žena přišla na finanční podvody jisté Heather Garbuttové a zasadila se o její dopadení. Poté jedné noci zmizela. Její auto se našlo v moři pod vysokým útesem, v autě byla její krev, ale samotné tělo se nikdy nenašlo. Patrně se o něj postaralo moře.
Amatérští detektivové mají za to, že za její smrt může nějakým způsobem Heather, která pracovala pro někoho mocnějšího. Zkouší se spojit s protřelou vězeňkyní Connií Johnsonovou, jež si odpykává trest ve stejné věznici jako Heather. Jejich počin však odstartuje další vraždu. Někdo zjevně nechce, aby se kolem deset let starého Bethany moc čmuchalo. Někdy v té době je jedna z členek klubu Elizabeth Westová, špionka v důchodu, unesena i se svým manželem. Neznámý únosce, kterému kvůli jeho vizáži začnou manželé přezdívat Viking, chce, aby Elizabeth zabila jistého Viktora Iljiče, penzionovaného důstojníka někdejší KGB. Pokud to stará dáma neudělá, zabije Viking její nejlepší kamarádku Joyce.
Richard Osman je ostřílený televizní producent a moderátor, který spolupracoval s několika televizními stanicemi. Stojí za produkcí řady úspěšných pořadů a uvádí vlastní soutěžní show. V roce 2020 vydal první román ze série Čtvrteční klub amatérských detektivů. Detektivně-humorné romány se staly bestsellery a Střela mimo cíl je třetím dílem této série. Autor v ní evidentně čerpá ze svých televizních zkušeností. Tento 201 cm vysoký chlapík je vizáží přímo stvořen pro humoristické pořady v televizi, a pokud si přečtete jeho obsáhlé poděkování v závěru knihy, ani tam nezůstává humoru nic dlužen. Ale také mu nelze upřít velkou pokoru.
Střela mimo cíl je směs humoru, sarkasmu a detektivky se vším všudy, oděné ve staromilském hávu a v duchu nejlepší tradice Agathy Christie, ale zároveň zasazené do čistě moderního prostředí, kde například současná technika hraje jistou roli. Knize vévodí příjemný černý humor a především nadhled. Postavy se zabývají zločinem, jsou několikrát v ohrožení, a přesto o všem mluví tak, jako když je potřeba najít někoho, kdo postaví vodu na čaj. Klidně by celé dění komentovaly z klubovky, s nezbytným šálkem čaje v ruce a zdviženým malíčkem. Kdo má rád typický britský humor (nepopadal jsem se za břicho, ale většinu času jsem se usmíval), kde se i ty nejlepší hlášky pronášejí s kamennou tváří, nebude patrně zklamán.
Autor v knize rozvíjí dva příběhy (pátrání ohledně novinářky a snaha vymanit se z úkolu zabít Viktora), které děj rozvětvují, aby se později k sobě obě dějové linie přiblížily, na chvíli se spojily a poté zase oddělily. Obě mají hlavu a patu a díky vyprávěčskému talentu Richard Osmana i nepopiratelnému charismatu všech postav čtenář nemá problém se v ději orientovat.
Právě vykreslení jednotlivých postav je vedle slušně vystavěného příběhu a humoru jednou z největších devíz knihy. Není bez zajímavosti sledovat, že si autor vyhrál především s vykreslením ženských postav, kterým vévodí bývalá agentka MI-6 Elizabeth a její dlouholetá přítelkyně Joyce. Podle doslovu autora inspirované jeho kolegyněmi z nakladatelství. Pak je tu padesátnice Pauline, společnice Rona, starého bručouna a někdejšího odborového předáka, psychiatr Ibrahim, televizní hvězda Mike, který se „detektivům“ snaží pomáhat, mladá policistka Donna a její přítel Bogdan. Plus několik dalších postav, včetně Vikinga a Viktora, ale sedmdesátníci naprosto vedou. Je zajímavé sledovat, jak se postavy v průběhu děje mění, z některých protivníků se stávají pomocníci a přecházejí dokonce z jedné dějové linie do druhé, jiné zase upadají v podezření, že naopak patří k těm protivníkům.
Z téměř každé řádky čiší, jak si autor rád hraje se slovy. Každé pečlivě prohlédne ze všech možných stran a přemýšlí, jak ho zasadit do už existujícího příběhu, aby zapadlo do kontextu, ale přesto bylo nějakým způsobem osvěžující. Používá to, co by jinému autorovi možná neprošlo – mimo jiné často opakuje stejná slova v jedné větě, ale v celkovém vyznění knihy to zapadne a netahá to za oči („Vedle ní muž oblečený jako banán pojídá banán“, str. 331). Příběh vypráví ve třetí osobě v přítomném čase, s výjimkou kapitol, které jsou vyprávěny z pohledu Joyce. Její prostinký a leckdy až naivní pohled, nebo chcete-li komentování, glosování právě proběhlého či probíhajícího děje, je půvabné a milé a dává knize to správné zpestření.
Románu by určitě slušelo zpracování v podobě televizního seriálu nebo alespoň filmu. To se zatím nestalo, ale pokud dáváte přednost audioknižní podobě, tak téměř současně s knihou vyšel Osmanův příběh i na tomto médiu. Je to slušná náhrada filmové podoby, jelikož se přednesu ujali opravdoví mistři slova – Libuše Švormová a Jan Vlasák. Pokud dáváte přednost klasické knize, tak byste měli vědět, že má velmi zajímavou vazbu a přebal, který vaší knihovničce určitě bude slušet.
Osmanova třetí kniha o amatérských detektivech je zábavná, občas i roztomilá, empatická, a dokonce i místy dojemná detektivka ctící pravidla žánru. Je obohacená drobnými žánrovými odchylkami se špionážním nádechem. V záplavě moderních detektivek si možná bude třeba na umírněný styl zpočátku zvyknout, na konci je malinko překombinovaná, ale to není nic, co by kazilo celkový příjemný a hřejivý dojem z četby. Podobných příběhů opravdu moc není.
Originální titul: The Bullet That Missed (2022)
Vydáno: Penguin (2024)
Vydání v České republice: Nakladatelství Slovart, s. r. o. (2024)
Přeložila: Barbara Hajná (2024)
392 stran
