Strach za oponou (Vilém Křížek)

Nové Německé divadlo pronásleduje sabotér! Soukromý detektiv Eliáš Sattler musí vypátrat, kdo chce poškodit soubor dřív, než se někomu něco stane, v atmosférou nabitém příběhu…

Kouzelný svět starých časů znovu ožívá v detektivním dobrodružství neobvyklého pátrače se zvláštním talentem. Sattler je totiž Čmuchal s velkým Č – díky extrémně vyvinutému čichu dokáže zjistit i věci opravdu skryté. Když ho požádá o pomoc ředitel divadla, jako nadšený divák Sattler přijímá a pod falešnou záminku se vetře do zákulisí. Spolu s ním se tak dostáváme do prostor, kam se běžný divák nepodívá, do labyrintu pater, chodeb, skladů a bůhví čeho ještě. Tajemno sálá z každé rekvizitárny. Jak ale vypátrat sabotéra mezi desítkami herců, zpěváků, sboru i technického personálu?

Detektivek z divadelního prostředí mnoho není, krom Ngaio Marshové a její Vraždy za scénou mě napadá snad lehce Bolest od De Giovanniho. Strach za oponou ale víc připomíná Fantoma opery, jen seznam požadavků chybí. Podobnost podtrhuje i stejná scéna nahrazení indisponované zpěvačky těsně před premiérou. Na místo intrik znetvořeného fantoma tu ale Sattler, a později i jeho společník Adam Křížek, vyslýchají nekonečný příval zaměstnanců. Z nich se vyloupnou zajímavé osoby a podezřelí, ať už je to korepetitor, sbormistr, choreograf, sopranistky nebo tenor, vrchní osvětlovač nebo inspicient. Ale protože jsme přeci jenom v detektivce, narazíme tu i na mrtvolu, i když až někde v polovině. Ale byla to vůbec vražda? Není to všechno jen kouřová clona v místě, kde všichni něco předstírají a hrají?

Nové Německé divadlo, dnešní Státní opera, tu má výsadní místo, prakticky z něj nevytáhneme paty – až na prostředí klubu Montmartre, kde Křížek tahá drby z hereček. Musíte být opravdu fanda divadla nebo historických románů, abyste si vychutnali tento případ – což pro mne nebyl problém. Noblesní atmosféra c. k. mocnářství roku 1913 se všemi dobovými narážkami na Destinnovou apod. je nesmírně nápomocná k pořádnému užívání románu, stejně jako elegantní styl vyprávění. A divadlu se nakonec nevyhneme ani v závěru, kde Velký detektiv sám sehraje habaďůru, aby donutil podezřelé vyložit karty. Možná by se Eliáš Sattler uživil i jako komediant…

Ilustrace: Jan Klimeš
Vydal: Mystery Press, 2019
267 stran