Roztržitý komisař Adamsberg a jeho výstřední tým znovu vyšetřují nezvyklé případy…
Prapodivné případy si Adamsberga vždycky nějak najdou, asi podle úsloví „vrána k vráně sedá“. Jeho kauzy jsou zkrátka stejně divné jako on. Teď se třeba upnul na dva zabité podvodníčky jen proto, že měli hlínu za nehty, což nedává smysl. Z vězení utekla vraždící ošetřovatelka, a je dost možné, že má spadeno na toho, kdo ji zatýkal. I když je otázkou, co by komisaři ta sedmdesátiletá babča mohla udělat. Aby toho nebylo málo, komisař si navíc plní hlavu myšlenkami na brutálně vykuchaného jelena kdesi v Normandii, což není ani vražda, ani v jeho jurisdikci. A nějak moc často se v příběhu objevuje plíživý stín, přízrak, který může být ohlášením smrti, vraždící ošetřovatelkou nebo jen kolektivní halucinací…
Nakladatelství Argo vydává krom nových zpětně i starší knihy Fred Vargas, a tak se můžeme vrátit k pořadí pátému dílu série. K dílu, kdy se do party na kriminálce přidává Veyrenc, poručík mluvící často ve verších, který má s Adamsbergem nevyřízený účet (už třicet let). Taky se tu setkáme s pravěkářem Mathiasem, z vedlejší série Tři evangelisti, kterou vydával Garamond. Můžeme se tu pokochat i společnými schůzemi alias sezeními celého týmu v místní pivnici, kde nad sklenkou pobíhají téměř brainstormingové hromadné úvahy.
V geniálním překladu Kateřiny Vinšové můžeme opět žasnout, jak báječně dokáže autorka spřádat záhady, vršit na sebe nelogičnosti, kouzlit se slovy a jejich významy, a pak vše plynule a hladce objasnit k úžasu čtenářů i zmatené kriminálky.
Detektivní případy Fred Vargas jsou vždy lahůdkou, jak stylem, tak i obsahem. A vůbec nevadí, když si zrovna pamatujete totožnost vraha, protože knížky téhle autorky se, jako jedny z mála detektivek, dají číst opakovaně…
Originál: Dans les bois éternels, 2006
Překlad: Kateřina Vinšová
Vydal: Argo, 2019
382 stran
