Vraždí někdo cíleně bezdomovce, nebo je za tím něco jiného? V dalším případu psychologa Martina Steina autorka dokazuje svůj pro čtivou českou detektivku.
Většina z vás jistě vybíráte detektivní tituly podle svého oblíbeného autora, případně podle anotací nebo doporučení. Čas od času se vám možná stane, že dostanete do ruky knihu, o které nic nevíte a od které ani moc neočekáváte. Nevím jak vy, ale já mám moc rád ty nenápadné knihy, které dokáží příjemně překvapit a vzbudit zájem i o další autorovy tituly. To je přesně případ Marie Horové, o které se na internetu sice nedá nic najít (nabízí se proto otázka, zdali nejde o pseudonym nějaké známé autorky či autora), nicméně její loni vydaný román mě opravdu příjemně překvapil.
Psycholog Martin Stein už má plné zuby být svědkem toho, jaké zlo dokáže jeden člověk působit druhému. Proto ani nechce slyšet o nabídce, či spíše prosbě o pomoc od své dávné kamarádky a policejní kapitánky Patricie Charvátové. U řeky někdo brutálně napadl bezdomovce, strčil mu hlavu pod vodu a utopil ho. Vypadá to, že mohlo jít o boj o místo mezi lidmi bez domova, nebo že si prostě jen někdo chtěl zchladit žáhu na v podstatě bezbranném muži. Martin přes počáteční váhání nakonec souhlasí, že policii ještě jednou pomůže a bude se snažit sestavit psychologický profil pachatele. Ten se ale podle všeho vymyká všem běžným vzorcům. Druhou obětí se stane cyklista, který si rozhodně nežil špatně. Teorie na mstě bezdomovcům tak dostává trhliny. Kriminalisté se spolu se Steinem dostanou k ženě, která útok neznámého násilníka přežila. Žena žijící na pokraji chudoby však zjevně něco tají, přitom se coby přeživší svědkyně může stát terčem dalšího útoku…
Pokud jsem na začátku psal, že jsem o knize nic nevěděl, a tedy ani nic neočekával, nemusí to platit o ostatních čtenářích. Jedná se totiž už o druhý příběh ze zatím třídílné série Martin Stein (poslední díl také vyšel v loňském roce). Podobně jako například Marie Rejfová si i Marie Horová zvolila pro názvy svých titulů pořekadla (opravdu tím nic nenaznačuji), takže první titul řady má název Pro oči nevidím a poslední Jak se do lesa volá. Rejfová zasadila své humoristicko-detektivní příběhy do fiktivního maloměsta Brodu, děj této detektivky se odehrává nejspíš také ve fiktivním městě, ale jeho jméno se v románu nikde neobjeví.
Jedinou malinkou výtku bych mohl mít k tomu, že Martin Stein je až moc znalý a suverénní a má u policie docela volnou ruku. V podstatě Patricii a její kolegy často zastiňuje, ale to už je u detektivek, ve kterých je hlavní postavou samozvaný „soukromý detektiv“ nebo „konzultant“ (dnes je to módní označení), běžné a dá se přes to přenést. Už jen proto, že Martin je stejně jako jeho kamarádka sympatický a přes zmíněnou výtku celkem civilně vykreslený.
Největší devizou této detektivky je po čtivém stylu vyprávění a příjemných hlavních postavách právě zápletka, kdy pachatel vraždí podle neznámého a dost neobvyklého vzorce. Asi mohu prozradit, že neskončí jen u dvou vražd, přičemž každá další vražda zamotává detektivům spolu se Steinem hlavu víc a víc. Na konci se nám dostane patřičně překvapivého odhalení. Přiznám se, že jsem to nečekal vůbec a ani vy nejspíš nebudete mít šanci to uhádnout. I přes malinko pochybnou motivaci se však rozuzlení moc vytknout nedá, zvlášť když mu navíc ještě předchází pár klamných a čtenáře schválně matoucích (v dobrém slova smyslu) závěrů.
Nezbývá než dodat, že všechny tři tituly vyšly v edici Původní česká detektivka v nakladatelství MOBA a dodat pár čísel – 86 %, 87 % a 89 %. To jsou aktuální čtenářská hodnocení titulů na serveru Databáze knih. Jestli vás k četbě detektivek Marie Horové nezláká tato recenze, tak ta čísla by mohla. Jsem přesvědčený, že drtivá většina z vás nebude litovat.
Text: Marie Horová (2023)
Vydáno: Moravská Bastei MOBA, s. r. o. (2023)
272 stran
