Další díl detektivní urban fantasy série Řeky Londýna se točí kolem mocných prstenů a narození dvojčat…
Policejní konstábl Peter Grant, jinak taky čarodějův učeň, řeší se svým „Sokolím týmem“ divné věci, které jiné policejní složky řešit nechtějí. Třeba zvláštní smrt chlápka v uzavřené trezorové místnosti, kterému „něco“ vyrvalo srdce z těla. Policejní pátrání je zavede až do dalekého Manchesteru, kdežto důkazy vedou až do středověku…
Na téhle sérii mě baví to samozřejmé propojení běžné policejní práce a nevypočitatelného světa magie. Peter se pořád pokouší ty dva světy propojit – ale v minulých dílech pracoval v soukromém sektoru a nebylo to ono (tedy alespoň pro mne). Tady už je zpátky na svém konstáblovském místě, takže jsem spokojená. Jen jsem zapomněla, že se člověk musí na to jeho předpisové žvanění trochu víc soustředit.
Potkáme se tu se starými známými, čarodějem Nightingalem, mluvícími liškami, zubatou hospodyní a obvyklými vyššími šaržemi, které jsou do spolupráce s Rozmarem celí žhaví. Výhodou fantasy je, že autor si může vymyslet cokoli a svést to na magii – takže se tu setkáme zase s něčím novým, co nám vraždí ctihodné občany. Peter opět řeší, jak do protokolu napsat „otevření dveří kouzlem“ aniž by vyloženě použil slovo „magie“, pomáhá duchům zemřelých odejít a Generální inspekci pracovat. To, že s bohyní řeky Beverley čeká dvojčata, už evidentně prosáklo do všech částí polosvěta.
Peter zas vypráví jak z učebnice policejní akademie, tedy účelově a předpisově, což s probíhajícím blázincem někdy tvoří dost zajímavý kontrast. Nemluvě o kontrastu, který nastává, když do té uhlazené spisovnosti otevře pusu šéfinspektor Seawoll:“… nejsem dvakrát odvařenej z faktu, že jediný, co dosud máme, je zjištění, že někdo někdy udělal někomu něco, co možná má, a možná taky nemá nějakou podělanou souvislost s nějakejma jinejma lidma, u kterejch si ani nejsme jistí, jestli jsou pořád ještě naživu.“
Rodinné stříbro je přibližně 13. díl série (počítají se i novelky?) a autor se absolutně nezdržuje nějakou rekapitulací. Nemá smysl, aby tohle četl někdo, kdo nezná předchozí díly. Příběh plynule pokračuje, proplouvají tu postavy, které k sobě série postupně nabalila. Pamatuji si, kdo byla Kimberly, ale kdo je probůh Indigo? Autor opět ventiluje svou vášeň pro architekturu, tudíž se můžete taky dovzdělat, kterému věžáku se v Londýně říká Těhotná jeptiška.
Vzhledem k tomu, jak moc je všechno komplikované a magické a jdoucí bůhvíjak dlouho do historie, nesmíte čekat, že na všechny otázky dostanete uspokojivé odpovědi. Mám podezření, že je nakonec nezná ani sám autor. Pod pojmem „magie“ se dá leccos schovat. Ale pokud čekáte, že tu bude opět něco hořet, explodovat nebo se řítit – protože v přítomnosti Petera k takovým věcem pravidelně dochází – pak vězte, že v tomhle směru nebudete zklamaní…
Originál: Among our weapons, 2022
Překlad: Milan Žáček
Vydal: Argo, 2024
274 stran
