Spálila za sebou mosty a myslela si, že ji v dalším působišti už nic dobrého nečeká. Nyní ale může najít vraha svého nového kolegy.
Podle čeho si v knihkupectví vybíráte detektivky? Nejspíš podle autora, pak možná podle anotace na obalu, někoho možná zaujme titul. Není tajemstvím, že řada autorů měla pro svou knihu původně přichystaný jiný název, ale pak jim byl v nakladatelství rozmluven. Zdali jsou takové změny ku prospěchu věci či nikoliv, o tom rozhodnou sami čtenáři, nebo spíše žebříček prodejnosti. Je dost možné, že po knize s původním titulem by čtenáři maximálně letmo zavadili pohledem, na druhou stranu by se čtenář neměl nechat odradit neříkajícím nebo zaváděcím názvem. Nevím, jestli byl titul Prokletí rodu debutující autorky Ilony Dobrovolné jejím přáním či nikoliv, ale rozhodně by byla škoda přehlédnout tuhle detektivku, ačkoli jejíž název spíše evokuje román z červené knihovny s detektivní zápletkou.
Třicetiletá Alice Bergerová se kvůli neshodám s kolegy rozhodne udělat tlustou čáru za kariérou jedné z nejlepších redaktorek prestižních celostátních novin. Opouští svůj pražský byt a vezme práci v jedné zapadlé redakci stejně zapadlého městečka Juratov. Tohle podhorské městečko se kdysi pyšnilo sklářskými hutěmi, ale po jejich uzavření sem žádný turista nepáchne a pro místní jsou největší událostí tak maximálně dožínky. Alice si pronajme omšelý byt a začne pracovat v redakci skládající se z postaršího šéfredaktora Hrouzy a mladého nadšeného redaktora Dominika. Alice vidí, že udělala chybu. Pohrdá všemi kolem sebe a ušklíbá se nad články o bezvýznamných provinčních akcích. Přesto je Dominik jediným člověkem, se kterým se postupně Alice skamarádí.
O to více ji jednoho dne zasáhne zpráva, že mladý novinář zahynul pádem ze skály kousek za městem. Místní soudí, že buď se tak stalo nešťastnou náhodou, nebo si mladík sám vzal život; možná z neopětované lásky k atraktivní dceři místního statkáře, nebo kvůli dřívějším problémům s depresemi. Alici se ale Dominik netajil tím, že pracuje „na něčem velkém“, víc ji však prozradit nechtěl. Novinářka se tedy rozhodne přijít na to, co se vlastně Dominikovi stalo.
Místní již dlouhá léta žijí legendou o prokletém rodě Damperků, který v tomto kraji kdysi žil a proslul různými excesy. Dokonce údajně i v pozdějších letech návrat některých členů této rodiny přinášel do kraje neštěstí nebo smrt. Alice tomu pochopitelně nevěří a ani Dominik tomu nevěřil. Byl rozhodnutý jednou provždy konečně tyto pověry vyvrátit rozumným vysvětlením. Bylo tohle to „něco velkého“? Je možné, že to někdo nechtěl, aby se pozadí celé pověry odhalilo, nebo při tom mladý novinář objevil něco, co neměl? Nebo snad na tajemné kletbě opravdu něco bylo?
Prokletí rodu začíná jako ten typ příběhu, který známe především z amerických rodinných komedií (ale lze ho poslední roky najít i v české kinematografii), kdy se úspěšná a sebevědomá žena, zvyklá se dobře a draze oblékat, přestěhuje do nějakého Zapadákova. Tady pak šílí z místních buranů a zdejších (podle ní) přihlouplých akcí, které jí připadají přinejmenším přízemní. Ale místní jimi žijí, jelikož buď víc nepotřebují, nebo jiné možnosti ani nemají a dotyčná nakonec pozná, že „tady je svět ještě v pořádku“.
Podobně jako v těchto příbězích je i v tomto románu nabíledni, že Alice brzy změní názor. Jak na místní kraj, tak na zdejší zvyklosti. První náznak se objeví už na straně čtyřicet, pak už jen sledujeme, jak se Alice postupně proměňuje z chladné a odtažité ženy na kamarádku, která chce najít vraha svého kolegy. Není to žádné překvapení, nicméně Alice mně byla sympatická už od začátku, byť se mi – na rozdíl od ní – prostředí malé redakce líbilo hned v úvodu. Celý smysl příběhu tedy spočívá v tom, že se Alice sama, respektive s pomocí pozdějšího spojence v podobě majitele místní restaurace, snaží zjistit, proč musel Dominik umřít (o tom, že by to snad opravdu byla sebevražda nebo nešťastná náhoda, snad žádný čtenář neuvažuje), i když mladého a podle ní z práce nechutně nadšeného kolegu zpočátku moc nemusela. Tím se ovšem ironicky laděný pohled Alice postupně vytrácí a ke slovu se víc a víc dostává detektivní linie.
Ta celkem spolehlivě šlape, ale ani nijak zvlášť nepřekvapí. Autorka si u mě ovšem vydobyla další plusové body tím, že nutně neposlala Alici do postele svému dočasnému parťákovi v pátrání, byť se to celkem nabízelo. V průběhu četby se nám dostane standardního okruhu podezřelých; jediné ozvláštnění spočívá v tom, že víme, že jeden nebo dva z nich se mohou skrývat pod jinou identitou, jelikož může jít o potomky „prokleté“ rodiny. Na konci příběhu se tedy na pachatele ukáže prstem, pak přijde trocha akce a příběh končí.
Prokletí rodu je v každém případě příjemná detektivka z fiktivního podhorského městečka. Zpočátku staví na kontrastu suverénní novinářky a maloměstské komunity, s postupujícím dějem je ozvláštněna pátráním souvisejícím s propojením některých obyvatel s „prokletým“ šlechtickým rodem. Odhalení pachatele se odvíjí ve standardním duchu a bez zápletky s jinou identitou by bylo celkem tuctové. Román na dvě či tři odpoledne si však jistě užije každý, kdo má rád příběhy o novinářích, kteří se sami pustí do pátrání.
Text: Ilona Dobrovolná (2022)
Vydáno: Moravská Bastei MOBA, s. r. o. (2022)
328 stran
