Když je kamarád v nouzi, parta pomůže. Když se vodáckému oddílu ztratí kormidelníci, je tu opět naše parta. Tentokrát zasahuje ve dvou příbězích z prostředí českých trampů a vodáků.
Jistě se mnou budete souhlasit, že se většina detektivek odehrává ve standardním prostředí rodinného kruhu, velké firmy, vesnické komunity, okruhu několika kamarádek či kamarádů a samozřejmě v podsvětí. V „provařených“ místech jako jsou herny nebo nevěstince. Pokud se čas od času objeví někdo, kdo zasadí detektivky do něčím odlišného prostředí, je to pořád ještě vzácnost. Díky celoživotní vášni a profesi Dicka Francise jsme měli detektivky z dostihového prostředí, podobně bychom mohli najít příklady z lékařského prostředí či světa velkých financí. V našich luzích a hájích vyplňuje poptávku po nevšedních místech Jan Frána.
Původně autor povídek a také písní se celý život věnuje trampingu, takže se rozhodl psát i detektivky, které se točí právě kolem zapadlých a utajených tábořišť, osad a také vodáků. Podstatné je, že kromě touhy psát o prostředí, které zná jako své kanady, příběhy vyprávět umí. Dokáže do nich zasadit postavy, které by na podobném výletě mohl potkat každý z nás a se kterými by se nejspíš bez problémů skamarádil. A pokud se mu náhodou nepodaří vytvořit příběh, který by ve čtenáři vyvolával navzdory letní tematice mrazení v zádech, poskytne nám to, kvůli čemu většina lidí chce číst fiktivní příběhy – alespoň na pár hodin se odpoutat od všedních starostí, vyrazit do relativně nedotčené přírody a tam se ponořit do světa pohody okořeněného dávkou zajímavého a více či méně nebezpečného dobrodružství.
V pátém svazku trampsko-vodáckých detektivek (vyšel už v loňském roce) se znovu setkáváme s T. O. Daisy, partou pohodových lidí ve středních letech, mezi něž patří nám již známí pátrači – amatérský soukromý detektiv Hároš (vlastním příjmením Lysý) a jeho kamarád, na rozdíl od něj skutečný kriminalista, Jan Sladký. Pochopitelně s trampskou přezdívkou Kozina. Jako obvykle má v těchto typech detektivek samozvané soukromé očko poměrně otevřené (a nereálné) možnosti zasahovat do policejního vyšetřování, přičemž ty dveře jsou otevřené především díku Kozinovi a jeho parťákovi, poručíku Evženu Novákovi, alias Watsonovi.
V prvním příběhu Kamarád v průšvihu se do problémů dostane sám Kozina. Někdo zavraždil jakéhosi bezdomovce a jeho tělo pohodil na místě, kam parta chodí tábořit. Vše narafičil tak, aby vina směřovala na Kozinu. Policejní kapitán se proto schovává na místě, které znají jenom členové osady, zatímco se ho kamarádi snaží očistit a přijít na to, kdo a proč za tím stojí, kdo byl skutečným vrahem. Do toho se přidává motiv paranoie z neznámých pronásledovatelů – v podobě tajné služby BIS a dalších lidí, kteří možná chtěli do zločinu namočit i Kozinovy kamarády. Nebo si nechtějí nechat zničit důmyslně vybudovaný plán. A pak je tu ještě nezanedbatelný fakt, že díky některým zkorumpovaným kolegům Koziny není jasné, komu věřit.
Ve druhém příběhu, který se jmenuje jako celý svazek, Případ zmizelých kormidelníků, se parta z T. O. Daisy chystá na vodu bez svých ratolestí, které pro jistotu pošlou na vodácký tábor. Plují za nimi jen asi s jednodenním zpožděním, přičemž ještě stihnout být svědky nálezu utonulé dívky. Později nečekaně ratolesti dostihnou a zjistí, že byly ponechány bez dozoru poté, co se skupinka jejich vedoucích a zároveň kormidelníků někam vypařila. Brzy dojde k dalším úmrtím, přičemž se ukáže, že jde o ztracené vedoucí. Teď už je jasné, že možná mají tahle úmrtí i něco společného s utonulou dívkou. Ale kdo by měl na vodácké vedoucí spadeno natolik, aby vraždil?
Na detektivkách Jana Frány je vždy příjemný bonus v podobě sugestivních popisů údolí, kaňonů, řek a lesů. Autor to umí tak dobře popsat, že i když jste třeba nikdy tomuhle typu pobytu v přírodě neholdovali, máte chuť sebrat pár kamarádů, spacák, usárnu a žracák a vypravit se někam do přírody. Tam si pak vařit čaj nebo kafe na kotlíku, pozorovat, jak se na obloze třpytí hvězdy a prostě si užít útěk z města.
První příběh aktuálního svazku se nejlépe čte v pasážích, ve kterých naši hrdinové kempují v lesích. Části, které v knize také musejí být, kdy se trampové scházejí u někoho doma či v hospodě, popřípadě jsou na policejní stanici a přemýšlejí, co by se jejich kamarádovi mohlo stát, se mohou sice trochu opírat o paranoiu z neznámých protivníků, ale jinak nejsou nijak zvláštní. V těchto pasážích nejspíš řada čtenářů bude trpělivě čekat, až se zase děj vrátí zpátky do lesů a údolí. Navíc je tu ještě další dějová linie, jelikož tentokrát Hároš vyřeší ještě druhý případ, který běží svou vlastní cestou, a nakonec také dojde k jeho rozuzlení. Vyprávění se občas odchýlí od první osoby z pohledu vyprávěče Rooka, to v pasážích, kdy dotyčný v ději být nemůže. Spíš to vypadá, jako by se to dozvěděl až později, z doslechu.
Ve druhém příběhu je děj trošku komplikovaný větším množstvím postav. Nejen že se musíme orientovat ve skupině hlavních hrdinů kolem Rooka, ale tím, že se příběh ve značné míře točí kolem vodáckého oddílu, máme tu další přezdívky a kolem toho všeho ještě další zainteresované postavy, takže už je to lehce nepřehledné. Příběh samotný by nebyl špatný, kdyby nebyl vyprávěný poměrně rychlým tempem. Kvůli stísněné atmosféře několikanásobné vraždy v pohodovém, vyložené prázdninovém prostředí, by si zasloužil delší děj, více rozpracování, větší důraz na ponurost v kontrastu s létem. Zdůraznit hrozbu, která je vlastně iracionální a těžko uvěřitelná tváří v tvář letní pohodě. Takhle je příběh kvůli tempu a počtu obětí lehce přitažený za vlasy, nicméně pro čtenáře, kteří se zrovna na vodu chystají, nebo na ni pravidelně jezdí, to asi bude přesto zajímavé spojení krimi žánru a jejich oblíbeného prostředí. Protože, jak už jsem psal na začátku, detektivek z tohoto prostředí opravdu moc není, a tak bychom měli příběhy Jana Frány vždy přivítat s otevřenou náručí.
Text: Jan Frána (2023)
Vydáno: nakladatelství Jiří Nosek – KLIKA (2022)
284 stran
