Hranice mezi milým stereotypem, něčím pro autora typickým a u něj očekávaným na jedné straně a na druhé straně stálým opakováním, kdy se vytýká používání toho samého, je pochopitelně těžko určitelná a rovněž subjektivní. U knihy Případ Samorost, jež vyšla v březnu v nakladatelství Moba, o jansovských stereotypech psát jde. Osobně i díky tomu po jeho knihách vždycky rád sahám.
V úvodních stránkách se čtenáři dozvídají, jak se autor o vyprávěném příběhu dozvěděl. Jedná se o reálnou událost, kterou se rozhodl literárně zpracovat po svém. Zmiňuje svého oblíbence Milana Kunderu a postavám dává fiktivní jména. Něco, co připomene i jiné Jansovy knihy, co zároveň může vyvolat znovu otázku (třeba už proto, že tento úvod je sázen stejným písmem jako celá kniha), jestli autor s čtenáři jen nehraje hru. Chytrý je na to dost — a třeba je celý příběh čirá fikce.
Vypravěč je na celou knihu pouze jeden: zkušený major před důchodem, který svým nadhledem nebo názory může připomínat různé policisty z dřívějších knih. Příběh se odehrává tradičně na Moravě, v jakémsi krajském městě (inspirovaném zřejmě Olomoucí) vybaveném univerzitou. A nechybí ani různé odbočky od kriminální linie — řešení názorů na společnost, na dobu před rokem 1989, ale tentokrát hojně i na jiné epochy, opět je zmiňován kapitán Exner z detektivek Václava Erbena, v této knize pak i E. S. Gardner a jeho aliterační názvy.
Případ vypařeného vydavatele
Major, který před rokem prodělal infarkt, je požádán o oživení vyšetřování jednoho případu. Ještě před majorovými zdravotními komplikacemi zmizel významný občan města. Nakladatel Tomáš Heřman alias Thomas Herman z USA, do Československa zavítavší v době sametové revoluce. Usadil se zde, oženil, založil nakladatelství (v knize snad až na jedinou zmínku důsledně označované jako vydavatelství; přes nepříliš komerční zaměření navíc překvapivě úspěšný podnik!).
Major se s Heřmanem znal osobně a každý týden s ním a skupinou dalších mužů chodil do vinárny. Právě po jednom z posezení Heřman zmizel. Major prověřuje lidi z jeho okolí, odhaluje třeba mimomanželské aktivity. Hodně pozornost soustředí na Heřmanovy znalosti — o některých historických dobách věděl mnohé, v jiných měl mezery, svými názory dokázal provokovat.
Odkrývají se osobní příběhy, první výraznější stopa je odhalena až v polovině knihy. Major si klade různé otázky (proč třeba Heřman nevzal ženu nikdy do USA?), objevují se nové okolnosti. Anotace naznačuje motiv koňakového opojení v závěru příběhu, kdy major dospěje k určitému řešení, a připouští bláznivost této teorie. Krom bláznivosti je třeba také zmínit, že zřejmě jen trochu zkušený čtenář detektivek se k takové možnosti, ať se může zdát jakkoliv svérázná, musí dobrat mnohem dříve, náznaků je tu nemálo.
Netradiční rozuzlení
Co se týče redakční práce, určitě by mohlo být pečlivější psaní čárek, ať už jejich absence, nebo výskyt, kde být nemají. Přednější je ovšem autorova upovídanost. Jistě, jeho knihy nejsou ani omylem „jen spotřební“ detektivky a nejde vyčítat, že se zde řeší i jiné věci než pátrání, byť třeba bez citace Žáčkovy básně by se příběh obešel tak jako tak. Některé pasáže jsou však zbytečně zdlouhavé — major se chystá v rámci vyšetřování na návštěvu, ale nejprve s osobou telefonuje, aby si setkání domluvil, podobně též například zmíněná koňaková teorie záhady nebo podrobný popis, jak si budoucí paní Heřmanová vyhlédla muže během revolučních dní.
Ti, kteří některé předchozí Jansovy knihy znají, narazí na to, co dobře znají a pro co si lze tituly oblíbit. Ti získávající novou zkušenost se mohou setkat s autorovým vytříbeným stylem, s kombinováním společenského románu a kriminálního příběhu — za to je ostatně reálný autor v úvodu chválen (snad) reálným policistou.
Zvědavost, jestli se autor uchýlí, či neuchýlí ke zcela netradičnímu řešení, motivuje ke čtení. A to se pak i dá prominout, že jedna významná stopa nebyla jen vlivem okolností odhalena o dost dříve.
Moba, Brno 2013
edice Původní česká detektivka, svazek 178
288 stran
www.mobaknihy.cz
