Pravidlo tří zdrojů (Eduard Krainer)

Mezinárodní terorista se chystá překročit české hranice. Operativec David Prokop dostává šanci napravit si jeho zadržením pošramocené renomé. Jen je třeba ověřit, že nejde o fámu.

V poslední době musí být mezi čtenáři detektivek obrovský zájem o policejní práci. Jak si jinak vysvětlit záplavu policejně-procedurálních detektivek a biografií skutečných vyšetřovatelů a dalších policejních specialistů. Po realisticky napsaných detektivkách, knižních rozhovorech s emeritními detektivy či čistě biografických knihách přichází se svou troškou do mlýna učitel a bezpečnostní konzultant Eduard Krainer. Sice napsal fiktivní příběh, ale je nepochybné, že v něm zúročuje vlastní zkušenosti.

Policejní operativec David Prokop má za sebou úspěšný zákrok proti obchodníkům se zbraněmi. Krátce nato dostane nabídku či spíše informaci od jistého kurdského obchodníka Ermana, že se do Čech chystá mezinárodně hledaný terorista Muschadov, aby tu šířil pochybné učení, sjednotil zdejší rozhádanou muslimskou komunitu a získal nové příznivce. Je přitom velice pravděpodobné, že u sebe bude mít materiály, o které zdejší zpravodajské složky budou stát.

David sice ví, že Ermanovy obchody nejsou zrovna čisté, nicméně dopadení mezinárodního teroristy by mu mohlo napravit poněkud napravit reputaci. Jeho nadřízený ho totiž zrovna nemusí a neváhá ho dokonce udat inspekci s podezřením, že má s mezinárodním podsvětím poněkud nadstandardní vztahy. David je navíc poměrně horká hlava a k výbuchu agrese nemá daleko, čímž si vše ještě ztěžuje. Nicméně informaci o příjezdu džihádisty je nutno ověřit u více zdrojů – poslední, co by mu chybělo, je zalarmovat několik policejních složek úplně zbytečně. Hrají ale všichni čistou hru, nebo je za Muschadovým příjezdem ještě něco jiného?

Eduard Krainer prošel za téměř dvacet pět let řadou bezpečnostních složek, od pracovníka operativy u Policie ČR až po zpravodajské služby (Vojenské zpravodajství). Jeho dlouholetým snem bylo vyměnit psaní úředních zápisů za psaní beletrie. Tato kniha je jeho literární prvotinou (první vydání vyšlo už v roce 2021, nyní byla vydána znovu), autorovi už mezitím vyšel v roce 2022 druhý díl (Břídilové z Kábulu) a na třetím (Těla skryje džungle) pracuje. Ve svých románech se snaží zužitkovat zkušenosti ze zahraničních misí v různých částech světa.

Co z jeho debutu asi vyčnívá nejvíce, je jistá žánrová a dějová nevyrovnanost. V něčem, co se dá nazvat prologem, sledujeme Davidovu účast na zákroku proti obchodníkům se zbraněmi. Pak Davida opustíme, jelikož autor směřuje naši pozornost na jistého obchodníka dodávající do zemí třetího světa zemědělskou techniku. Toho pak také opustíme a ve stručnosti se seznámíme s osudem jistého Salmana Muschadova, od dětství až do dospělosti, kdy se ožení a zplodí syna Murada. To už je náš pozdější terorista. Na vloženém výletu do nedávné historie se dozvíme, co Murada Muschadova přivedlo k řezání hlav a dalším „libůstkám“ islámských teroristů. Zkrátka a dobře, aby mohl autor pokračovat v ději, potřeboval nám těmito historickými souvislosti vysvětlit, proti komu David a jeho parta stojí a co jeho protivníka na dráhu teroristy přivedlo. Můžeme tomu rozumět, ale souhlasit s jeho posedlostí těžko. Mezitím si ještě odskočíme k frustrované ženě jménem Iva a k jejímu problematickému vztahu se ženatým šéfem a narazíme na další odbočku v podobě zběhlého Muradova spolubojovníka.

Když si odbydeme všechny související události z minulosti, vracíme se zpět k Davidovi a sledujeme přípravu na akci. To už jsme daleko za polovinou knihy a čekáme velké finále. Problém je trochu v tom, že k němu nedojde. Zbylá část knihy není nijak vzrušující ani napínavá či snad překvapivá. Jedinou špetku akce tu zastupuje sledování Muschadova po přejezdu hranic, ale pak se zase vše uklidní a příběh dospěje do poklidného závěru. Nepomůže ani na několika místech vložený motiv šarvátek v policejních kruzích. Je zbytečný, byl tu už mockrát. Stejně tak bych se obešel bez vedlejší dějové linky s Ivou, která je pokusem o vhled do soukromí hlavního hrdiny, ale tady spíš ruší a kontrastuje s lehce „chlapáckými“ scénami příprav na zátah. Na druhou stranu vzhledem k tomu, že jde o první díl připravované trilogie, dá se také chápat jako úvod do Davidova soukromí a možná i pozdější další klíčové postavy.

Ale abych také chválil… Na to, že jde o prvotinu, autor vypráví poměrně čtivě. Pasáže s historickými souvislosti jsou podány docela poutavě. Kdyby se Eduard Krainer rozhodl psát čistě o problematice Islámského státu, Čečencích a Kurdech, nebo o dalších světových problémech, to vše ve stručném stylu této knihy, určitě bych si to přečetl. Ostatně uživatelka Mája777 na Databázi knih mj. píše: „Nedávno jsem byla na školení a tam nám o teroristech a extrémistech přednášel pan Krainer. A dokázal vyprávět opravdu poutavě.“ S tím lze souhlasit, všechny ty výše zmíněné historické spojitosti jsou podány stručně a přitom zajímavě. Mohou nám sloužit jako připomenutí dob ne tak dávno minulých, případně s nimi mohou seznámit někoho, kdo se nechce pouštět do dlouhých článků v médiích.

Na přebalu knihy je uvedeno, že se jedná o špionážní thriller. Tak bych to přímo nenazval – nečekejte žádný příběh ve stylu Jamese Bonda nebo komplikovanou zpravodajskou hru plnou bouchaček, zavilých padouchů a různých femme fatale ve stylu Daniela Silvy. Dostane se vám místo toho čtivě napsaný příběh, ze kterého čiší autorova zkušenost a jistá politická sečtělost. Je jen škoda, že příběh trochu skáče od devíti k pěti a má pár zbytečných odboček. Není to však nic, co by se nedalo v dalších dílech zlepšit. Lehce otevřený konec už naznačuje, kam se bude Davidův osud dále ubírat. I přes výše uvedené výtky nevidím důvod, proč byste nedali této a dalším autorovým knihám šanci.

Text: Eduard Kreiner (2024)
Vydáno: Nakladatelství JOTA, s. r. o. (2024)
272 stran

Pošlete článek dál:

Autor příspěvku: Richard Spitzer

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

reCaptcha * Časový limit vypršel. Prosím obnovte CAPTCHA