Detektivové Oto Hanzel a Richard Krauz chtěli pomoci starým přátelům prošetřit jisté podezření. Z přátelské služby se ale vyklubalo odhalení zrůdných zločinů. Nejnovější český vydaný thriller slovenského bestsellerového autora.
Na hřbitově se koná poslední rozloučení s Peterem Vaculíkem. Řada jeho přátel i někteří členové rodiny jsou jeho náhlou smrtí překvapeni. Důchodce, ač ho rodina umístila do pečovatelského domu pro seniory, až do poslední chvíle sršel vitalitou a nezdálo se, že by byl vážněji nemocný.
Členové jeho rodiny mezi sebou nijak neskrývají vzájemnou nevraživost, pramenící především z rozdílných finančních poměrů. Závist, výčitky a osočování, to všechno neustává ani během následné smuteční hostiny. Vaculíkův zeť Roman navíc má více problémů, než je ochoten před ostatními členy rodiny přiznat. Jediná Zuzana, jedna z Peterových dcer tuší, že by Romanovy problémy ještě mohly rodinu tvrdě zasáhnout.
Petra Pergnerová, ozdoba mordparty, byla vážně postřelena do obličeje a bojuje v nemocnici o život. I kdyby se dostala z nejhoršího, bude nadosmrti poznamenaná deformací tváře. Její bývalá krása je pryč. Ještě před touto tragédií její kráse však podlehl největší proutník mezi detektivy, Jozef „Chosé“ Fischer, který dokonce plánoval s Petrou svatbu. Nyní je zdrcený tím, co se jí stalo, bere si dovolenou a vyráží do Tater. Tady hodlá pátrat na vlastní pěst po drogovém dealerovi, který Petře zranění způsobil a který se zde podle všeho skrývá.
Ke každé knížce slovenského autora Dominika Dána přistupuji jako k setkání se starými přáteli. Těším se na „jeho“ detektivy – Richarda Krauze, který už dávno není „na vraždách“ žádným zelenáčem, ale stále má dost elánu, a především cit pro svou profesi, šarmantního a vtipného Chosého, nebo uvážlivé profesionály Edu Burgera a Otu Hanzela. Do téhle party samozřejmě patří i obtloustlý Váňa se svým nikdy neutuchajícím apetitem, zmíněná Petra nebo Paľo Kukačka, zvaný Kuky.
Jak lze z předcházejících řádek vytušit, v Dánově aktuálním románu dochází k určitému posunu mezi postavami. Titul navazuje na předcházející román Venuše ze zátoky. Ti, co ho nečetli, se tak s překvapením dozvídají, že Petra už bude navždycky poznamenaná, Eda Burger má zdravotní problémy a je rozhodnutý na oddělení vražd skončit. Spolu s většinou členů mordparty se pak ještě dozvídáme další překvapení, a to že se věčný proutník Chosé hodlal konečně usadit. Čas se holt podepisuje i na hlavních hrdinech Dánovy série, ale je to posun logický. Jen těžko by mohly být postavy stejné v rozmezí více jak dvaceti let, co Dán detektivní thrillery z „Našeho města“ píše.
Dominik Dán podobně jako v předcházejících románech i tentokrát rozkresluje v úvodu hned několik možných dějových linií. Přestože kromě problémů některých detektivů sledujeme ne zrovna idylické vztahy v rodinně zesnulého Vaculíka, a přestože se Dánovi tyhle pasáže daří a je v nich velmi realistický, nejsou samozřejmě Pohřbeni zaživa psychologickým thrillerem z nefunkční rodiny. I když by se to mohlo ze začátku zdát. V retrospektivních kapitolách se vracíme k nástupu „dědy Vaculíka“ do „starobince“. Rychle vytušíme, že tady nebude všechno v pořádku a brzy se dozvídáme, co „shnilého“ se děje v ústavu a co se skrývá pod pláštíkem dobrosrdečného personálu. To je ostatně dost oblíbené téma různých psychothrillerů. Nemocnice, sanatoria či starobince jsou pro většinu pacientů i jejich návštěvníků už tak dost ponurá místa, a když se tu navíc děje něco, co bezbranní pacienti nemohou ovlivnit či zastavit, na co nestačí leckdy ani ta „slušná“ část personálu, je na napínavý thriller zaděláno. A když se toho chopí šikovný autor, je zaděláno i na úspěšný titul. V tomto směru ani tentokrát Dán nezklamal.
Sympatickou obměnou je fakt, že se v tomto románu většina děje točí kolem neoficiálního pátrání a vyšetřování. Jednak je tu Chosého „výlet“ do Tater, ale především vyslyšení prosby Hanzelových přátel, které odstartuje pátrání po příčinách podivných úmrtí ve starobinci a otevře opravdu ošklivou pikslu červů. Tahle zápletka ostatně vychází (jako řada dalších Dánových románů) ze skutečných událostí. Autor změnil jména hlavních aktérů a sanatoria jen nepatrně, takže ti, kdož sledují kriminální kauzy, se snadno dovtípí, o jaký případ jde (a nemusí jít jen o slovenské čtenáře, o kauze se psalo i u nás). Přestože jde o poměrně závažné téma, tahle linie mě bavila daleko více, než „Chosého téma“, alias mnohokrát použitá zápletka s pátráním na vlastní pěst, za tiché pomoci přátel od policie. Klidně bych se bez téhle beztak poněkud kvapně ukončené linie obešel.
Pohřbeni zaživa dokazují, že jak zrají jako víno Dánovy postavy, tak zraje jejich autor. Tentokrát nabízí čtenářům poněkud komornější příběh, prostý zápletek z podsvětí a oproštěný i od klasického vyšetřování. Zároveň je to příběh dost smutný, jak samotným dějem, tak faktem, že je inspirován skutečností. Dokládá, kolik krutosti a hyenismu se dokáže v lidském pokolení skrývat a v neposlední řadě vybízí k zamyšlení nad otázkou, zdali jsou horší ti, kdo zlo konají, nebo ti, kteří k němu dávají podnět, souhlas. Osobně bych tuhle „Dánovku“ řadil k jedné z nejlepších.
Originální titul: Pochovaní zaživa (2019)
Vydáno: Slovart (2019)
Vydání v České republice: Slovart, spol. s r. o. (2019)
Přeložil: Jan Hanzlík (2019)
312 stran
