Pleasantville v Tennessee vypadá jako milé zastaralé městečko, kde se nikdy nic neděje. Dokud tam nevystoupí Jack Reacher a nezačnou se dít věci…
V městě evidentně všichni nesnáší uťápnutého Rustyho Rutherforda, takže když se ho někdo pokusí unést za bílého dne, policii to ani moc nepřekvapí. Spíš se diví, proč se do toho Reacher míchal, když tu nikoho nezná. Ale takový už prostě Reacher je. Viděl nefér přesilu. A zakročil. A teď jsou na něj naštvaní různí lidé, z nichž někteří se nechovají hezky ke svým zajatcům…
Autoři se v tomhle díle pustili do oblastí zločinu, které jsou nám dobře známé: ransomwarové útoky hackerů na veřejné sítě. A ruské vlivy s dlouhodobými cíli rozložit společnost zevnitř. Také nějak povědomé. Co ale není povědomé, je ten tandem autorů na obálce.
Ochránce je první kniha, kterou Lee Child píše společně se svým mladším bratrem Andrewem Grantem (alias Childem). Už je prý psaním unavený a chce se víc věnovat produkci chystaného seriálu na Netflixu. Snažila jsem se přijít na nějaké náznaky nebo odlišnosti, ale nejsem žádný detektiv. Možná mi tu chyběl ironický humor, díky kterému se usmíváte až do chvíle, kdy začne jít do tuhého. Ale ten u Leeho nebyl pravidlem, spíš prémií. Možná Jack nějak moc mluví a moc se do všeho hned montuje. Anebo jsem hnidopich a zapomínám, že bůhví jaký díl začal tím, jak Reacher donutil lékaře splnit Hippokratovu přísahu a ošetřit svého pacienta. Také maličkost, do které m vůbec nic nebylo. Prostě – ďábel je ukrytý v maličkostech, ale když o všem nebudete moc přemýšlet, žádné výrazné rozdíly nezaznamenáte.
Stále je tu spousta krátkých, holých vět s kadencí kulometu. Reacher tu opět nakopne spoustu zlých lidí do míst, kam slunce nesvítí. Opět zkusí něco nového a pro něj netypického – například vlastnit mobilní telefon. Že se ale vše točí kolem kybervěcí, kterým Reacher nerozumí, je maličko v nevýhodě a musí spoléhat na cizí lidi. Možná se párkrát dostane do úzkých a začne působit málem jako skutečný člověk s lidskými slabostmi.
Na konci čekáte na obligátní finále, ale vzhledem k ruským špionům a jejich dvojité hře si musíte chvíli počkat. Autoři vše zauzlovali tak komplikovaně, že když se to Reacher a jeho spolek pokouší pochopit, z toho vysvětlování se vám seškvaří mozek. Budete prostě muset věřit, že to nakonec dává smysl, protože na ověřování už nemáte síly…
Když Dick Francis předával otěže svému synovi Felixovi, taky jeho čtenáři reptali a báli se o kvalitu. Teď už to nikdo moc neřeší. I když mám z Ochránce dost smíšené pocity, Lee Child to měl přeci jen stále pod kontrolou a nenechal příběh ani hrdinu nějak moc zdivočet. Ano, víc se tu mluví, jezdí od jednoho baráku ke druhému, je tu až moc dějových linek, které by se daly vrazit do příští (nebo jakékoli jiné) knihy. Klasické romány Lee Childa jsou přímočařejší. Musíme si asi zvyknout na nový svět a nový styl, teď když náš oblíbený hrdina ze staré školy vstoupil do 21. století (a naučil se posílat textovky…).
Originál: Sentinel, 2020
Překlad: Iva Harrisová
Vydal: BB art, 2021
296 stran
