Pasák, prostitutka, náměstek, který má co skrývat, novinář, který má koho vydírat, nájemný vrah. Všichni jsou aktéry drsné, ale pozoruhodně napsané krimi z pera ostravského herce a režiséra.
O některých autorech nevíte skoro nic a na některé by Vám rozsah jedné recenze nestačil. Do té druhy skupiny určitě patří divadelní, filmový a televizní herec, pedagog, spisovatel, majitel divadla a zakladatel úspěšné improvizační show, Albert Čuba. Narodil se ve Frýdku-Místku, vystudoval Janáčkovu konzervatoř v Ostravě a již během studií hostoval v několika divadlech, mimo jiné i v Komorní scéně Aréna. Tady po konzervatoři strávil v angažmá dvanáct sezón a nastudoval více než třicet pět rolí. Kromě toho je tento činorodý umělec zakladatelem improvizační show Tři tygři, vlastní Divadlo Mír, kde je zároveň ředitelem a hercem. V televizi jste ho mohli vidět v seriálech sKORO NA mizině, Devadesátky nebo Lajna, objevil se i v několika filmech (například v relativně nedávno uvedené satirické komedii Kdyby radši hořelo). V roce 2020 napsal knihu Herec k nepřežití o každodenních starostech a radostech herců v divadelním zákulisí. Dva roky na to mu vyšel román Ocelové srdce, ve kterém se pustil do žánru noir a myslím, že šlo opět o velice úspěšný počin.
Přitom Ocelové srdce je vlastně docela jednoduchý příběh. Martin žije s luxusní prostitutkou Nikol, které dělá ochránce a všude ji vozí. Společný sex už mají dávno za sebou, co naopak zůstalo, to je velmi pevné a v tomto „oboru“ vlastně i nezvykle silné pouto přátelství. Nikol si občas objedná do hotelu náměstek z magistrátu. Když ho začne vydírat jistý novinář kvůli korupci, náměstek si vzpomene, že Martin údajně dokáže „řešit problémy“. Přes Nikol si ho najme, aby novináři „domluvil“. Martin ho však z důvodů, které ani sám pořádně nezná, namísto domluvy zabije. Tím odstartuje sled událostí padajících jako kostky domina a strhávajících sebou kdekoho. Náměstek nechce svědky, a tak zaplatí za nájemnou vraždu Nikol a jejího pasáka…
Jednoduchost a v podstatě předvídatelnost příběhu nahrazuje styl, jakým je napsán. Naprosto pasuje do žánru noir. Odehrává se v bezejmenném městě, často v knize zmiňovaném jako „ve městě tam na severu, které je prý černé“. I když se dá samozřejmě vytušit, jaké město má autor na mysli, je to zcela jedno. Příběh by se mohl odehrávat kdekoliv, místo není důležité, ani čas není podstatný. Zejména v první půlce knihy dominují lehce melancholické scény, kdy Martin s Nikol pozvolna projíždějí nočním opuštěným městem. Vy si to dokážete docela dobře představit jako černobílý film, kde na pozadí často hraje podobně melancholický jazz. Některé scény svou odcizeností, podivnou, a přesto jistým způsobem přitažlivou izolovaností a anonymitou jako by odrážely náladu známého obrazu Noční ptáci. Ponurost příběhu ještě umocňuje černá vazba knihy a černé lemování stránek, spolu s vloženými ilustracemi Anety Havlíkové (černobílá perokresba), které zobrazují některé scény v knize, působí místy syrově jednoduše, někdy dokonce lehce abstraktně.
Celý příběh je prezentován pohledem z počátku neznámého vyprávěče (na konci ale sehraje svou roli), který působí jako by sám dobře znal všechny aktéry děje, ale tiše přihlížel v pozadí, anebo také slyšel příběh vyprávět někoho, kdo měl k postavám velmi blízko. Onen vyprávěč často používá lehce žoviální styl a neustále udržuje kontakt se čtenářem vsuvkami typu „to vám dnes nepovím“, „kdybyste ji znali“ apod. S touto formou vyprávění se lze nicméně u tohoto žánru občas setkat a já si přesně dovedu představit jakým stylem a hlasem by to bylo mohlo být předneseno v podobě audioknihy. Není bez zajímavosti, že v knize nenajdete jediný dialog – vše se odehrává ve stylu „on jí řekl, že“ a „ona mu na to odpověděla“.
Nenajdeme tu žádnou vyloženě kladnou postavu, které bychom mohli fandit nebo porozumět. Jednak proto, že je buď napsaná jako vyloženě záporná hned od počátku, nebo si k ní nestihneme vytvořit nějaký bližší vztah. Martinovi by se dalo za určitého přimhouření obou očí na krátký čas fandit, je přece na cestě za pomstou (přitom všechno ale odstartoval svým neuváženým činem sám), ale to nám autor brzy vymluví, když se Martin chová jako neřízená střela. Každému čtenáři bude jistě jasné, že takový příběh nemůže skončit dobře, a také neskončí, nezůstane tam kámen na kameni. Ale jako nezáleží na tom, kde a kdy se příběh odehrává, nezáleží ani na těch postavách. Každému musí být jasné, že dostaly své karty rozdané hned na začátku, a nemohou je odhodit na stůl ani s někým vyměnit. Musí tu hru dohrát do konce, který má každý už předem nalajnovaný. A moc nesejde na tom, kdo koho přechytračí, protože předvídá i několik tahů dopředu, nakonec i na něj dojde.
Ocelové srdce je ukázkou toho, jak lze celkem prostý a vlastně už mnohokrát zažitý děj obalit do temného hávu noci, přidat melancholii, beznaděj, samotu, izolovanost a přímočarou brutalitu a udělat z toho „majstrštyk“. Takovou lahůdku pro milovníky žánru na jedno odpoledne či večer. Pusťte si tedy nějaký jazz, nalejte si něco dobrého k pití a vydejte se s autorem do „města tam na severu, které je prý černé“. Myslím, že nebudete litovat.
Text: Albert Čuba (2022)
Vydáno: Nakladatelství XYZ ve společnosti Albatros Media a.s. (2022)
184 stran
