Není úniku (Yrsa Sigurdardottir)

Mladá dívka Soldís jede jako au-pair na odlehlou farmu na islandském venkově. Moc si na ní ale nezvykejte. Její příběh nedopadne dobře…

Úspěšní manželé vydělali jmění a zrenovovali farmu, a teď si hrají na statkáře. Jejich dvě dcery potřebují au-pair a Soldís tam prakticky dělá cokoli. Vrtá jí ale hlavou, proč odtud tak rychle zmizeli její dva předchůdci – dokud nezačne mít sama pocit, že je tu něco špatně…

V souběžném příběhu se představuje hlavní hrdina této nové série, policista Týr z reykjavického týmu (který vede Huldar z předešlé řady). Týr žil dlouho ve Švédsku a na Islandu se stále necítí doma. Třeba se začlení líp do týmu při vyšetřování nové ošklivé vraždy. Představte si tu hrůzu: někdo vyvraždil celou rodinu na odlehlé farmě… Ano, přesně tak. Týr vyšetřuje vraždu Soldís a její rodiny. Takže vy předem víte, jak dopadnou, ale neznáte detaily. Postupně se tak v prostřizích budete vracet na farmu, kde možná straší a ti fajn manželé asi nejsou zas tak v pohodě, jak se zdáli… Dokud je někdo všechny nezavraždí…

Při čtení jsem zpočátku zažívala silný pocit dejá vu. Příběh o vychovatelce v moderním, proskleném domě s výhledem do strašidelné prázdnoty jsem četla poměrně nedávno v knize Otočení klíčem od Ruth Ware. I ta postupně budovaná atmosféra strachu z něčeho nadpřirozeného byla podobná. Takže mi chvíli trvalo, než jsem se začetla, obzvlášť když tempo obou dějových linek bylo opravdu pozvolné.

Už v knize Kořist autorka dokázala, že jí takřka hororové náměty nejsou cizí a dobře si umí pohrávat s čtenářovou fantazií. Navádí ho – stejně jako své nebohé postavy – k myšlenkám na nadpřirozené jevy, protože racionální vysvětlení se zdá být prostě nemožné. A stejné je to i tady. V domě se dějí divné věci. A s tím, že víme, jak to celé dopadne, jsou tyhle události ještě znepokojivější.

Yrsa Sigurdardottir šponuje svým čtenářům nervy, jak se šnečím tempem blíží k noci, kdy dojde k masakru. Zároveň asi v půlce dostane Týr, který byl dosud takový nijaký a obyčejný, konečně trochu zajímavější obrysy, a dost nečekané.

Najednou je tu spousta důvodů, proč se nemůžete od stránek odlepit. Nejen záhada kolem Týra a schylující se tragédie. Hlavně si potřebujete potvrdit pár svých opatrných hypotéz, a taky se ujistit, že vás Yrsa přece jen tahala za nos a racionální vysvětlení existuje. Musí.

Závěr byl dle očekávání krutý, zbytečný, těžko pochopitelný – tedy co se motivu týče. Moje teorie se ukázaly jako mylné. Jediné, v čem jsem se trefila, je schopnost autorky dokonale oblafnout své čtenáře…

Originál: Lok lok og lase, 2022
Překlad: Lucie Korecká
Vydal: Metafora, 2023
416 stran

Pošlete článek dál:

Autor příspěvku: Michaela Turková

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

reCaptcha * Časový limit vypršel. Prosím obnovte CAPTCHA