Smrt malého kluka a zmizení jeho starší sestry přivádí policistu Tomáše Volfa do rodného městečka, kde namísto letní dovolené pomáhá s pátráním. Přitom si znovu vybavuje obdobně tragické léto, které zde zažil před patnácti lety.
Už jsem psal v několika recenzích, že důvody, proč někdo začne psát detektivku, jsou různé. Někdy za nimi stojí snaha napsat něco stejně dobře jako jiní autoři, jindy zase touha vytvořit něco ve stylu, který je člověku nejbližší, ale není moc autorů, kteří by v něm psali. Další budoucí autoři pak cítí, že mají ze své profese dostatek zážitků a zkušeností, aby se s nimi podělili se čtenáři. Jiřího Březinu z Českých Budějovic k psaní přivedla sázka s kamarádkou, že dokáže napsat stejnou detektivku, jakou píší severští autoři. Nezasadil ji ale ani do Skandinávie, ani do severních Čech, ale na Šumavu. Sázka se vyplatila. V roce 2013 vznikla prvotina Na kopci a autor za ní získal Cenu Jiřího Marka za nejlepší detektivní román roku. O šest let později stejný úspěch zopakoval s detektivkou Vzplanutí.
Hlavním hrdinou Březinových románů je policista Tomáš Volf. Poprvé se tento mladý muž nosící černé vlnité vlasy a holdující heavy metalu objevil v románu Promlčení z roku 2015 a k dnešku se stal zatím hrdinou pěti příběhů. S výjimkou zmíněného literárního debutu si autor vystačí s jednoslovnými názvy svých románů a jisté jednoduchosti se drží i ve svých příbězích. To ale v žádném případě neznamená, že by byly nějak povrchní či prvoplánové. Jiří Březina má zkrátka dar psát poutavé, často emocionálně poměrně silné příběhy, a přesto je tvoří čistým, jednoduchým a naprosto srozumitelnými stylem. Nejinak je tomu i v aktuálním titulu Nalezení.
Znovu se v něm setkáváme s Evou Černou, která se prvně objevila v románu Polednice a poté ještě v předchozím Volfově příběhu Mizení. V obou posledních titulech má celkem dost prostoru. Eva pracuje jako soukromá vyšetřovatelka pro dětské centrum, které mimo jiné poskytuje azyl dětem z problémových rodin a ona sama se díky původní profesi policistky věnuje pátrání po neplatičích alimentů a podobných „dárečcích“. Jednoho dne se na ni obrátí zoufalí rodiče dospívající Elišky, která se ztratila na cestě z domu k nedalekému koupališti. Předtím se pohádala s mámou kvůli tomu, že sebou musí brát mladšího brášku Lukáška. Ten je později nalezen mrtvý v příkopě u silnice a Eliška je nezvěstná. Rodiče, místní i policie mají za to, že v návalu vzteku bráškovi ublížila a teď se někde skrývá a možná se chce i zabít. Eliščiny rodiče si myslí, že dceřiny kamarádky by Evě mohly prozradit něco více než jim nebo policii.
Tomáš Volf má konečně pár dní zasloužené dovolené. Horké letní dny chce strávit ve Svinově, v domě svých rodičů. Z telefonátu od Evy se dozví bližší podrobnosti o pátrání po Elišce. Když se Eva dozví, že bude Tomáš trávit dovolenou poblíž místa, kde se Eliška ztratila, poprosí ho o pomoc. Tomáš se tak nakonec namísto poflakování u vody a procházek po okolí zapojuje coby „konzultant“ do pátrání a vyšetřování. Ukazuje se totiž, že Eliška Lukáškovi nejspíš sama neublížila. Pro Tomáše je navíc tento případ mnohem osobnější, než by původně čekal, protože má ještě v živé paměti události před patnácti lety, kdy se na začátku letních prázdnin ztratila jeho atraktivní spolužačka ze základky a po několika dnech byla nalezena mrtvá. Je tedy možné, že klučíkovi někdo ublížil a Elišku unesl. Jestli je to pravda a jde o stejného pachatele jako tehdy (únos a vraždu se nikdy nepodařilo stoprocentně objasnit), tak Elišce už moc času nezbývá.
Příběh je rozdělen do dvou dějových rovin, kterým se autor většinu knihy věnuje téměř stejným dílem. V jedné linii sledujeme současné události, kdy Tomáš tentokrát nevyšetřuje oficiálně, ale pomáhá hlavní vyšetřovatelce případu. Je to především díky tomu, že byl přímým svědkem událostí v roce 2007, a ty nejspíš se zmizením Elišky souvisí. Ve druhém plánu pak sledujeme Tomáše na konci osmé třídy. Poznáváme jej tak v době, kdy ho spolu s kamarády nejvíce zajímalo, jak konečně „zaskórovat“ u holek a jak si udělat tábořiště v nedalekém lomu. A především – jak být co nejméně doma s rodiči. Zároveň více nahlédneme do Tomášova soukromí, respektive seznámíme se více s jeho rodiči, jací byli tehdy, kdy do pohody letních prázdnin zasáhla tragická událost, a jací jsou v současnosti. Také se dozvíme, co vlastně rebelujícího mladíka, který se nijak nelišil od svých kamarádů (a byl tehdy dokonce nějaký čas z únosu a vraždy podezřelý), přimělo dát se k policii.
V obou dějových liniích je skvěle vystižena nálada letních prázdnin, až už šlo o ty před patnácti lety nebo o ty současné. Určitě se můžete těšit na skvěle popsanou atmosféru horkého městečka (fiktivního, nicméně nejspíš inspirovaného autorovým pobytem v Trhových Svinech, odtud i název místa děje – Svinov) a jeho okolí, se stánky, plovárnou u rybníka, dobrodružným koupáním v lomu, a to vše v kontrastu s tragickými událostmi a motivem strachu, všudypřítomnou nejistotou a podezřením. Březina opravdu umí v nás čtenářích navodit pocit jako bychom byli přímo na místě děje. A jak jsem už psal, pokaždé mu na to stačí pár jednoduchých, ale dobře promyšlených a výstižně zvolených vět.
Text: Jiří Březina (2022)
Vydáno: nakladatelství Motto ve společnosti Albatros Media, a. s. (2022)
256 stran
