Na jedné straně mladá žena, která chce začít nový a klidný život. Na druhé straně její zemřelý otec, který měl možná co skrývat a ona se tak ocitá v ohrožení. Konspirační thriller, ve kterém na konci nemusíte věřit ani číslu stránky…
V jakési chatě umírá muž po nelidském mučení. Má vytrhané nehty i zuby a v paměti už jenom jméno své dcery. Nakonec jeho trýznitelé chatu zapálí.
Čtyřiadvacetiletá Sara chce po smrti svého otce, který za ne zcela jasných okolností uhořel ve své chatě, začít nový život ve Stockholmu. Najde si místo v malém bistru na předměstí a podnájem v domě nevalné úrovně. Je jí ale jasné, že v její finanční situaci bude ve švédském hlavním městě jen těžko shánět něco lepšího. Po čase se sblíží s jednou ze zákaznic – atraktivní Bellou, která pracuje v renomované PR agentuře a Saře v ní nabídne místo.
Mladá žena nechápe, co by se svými zkušenostmi mohla agentuře nabídnout – studovala sice univerzitu a absolvovala vojenský výcvik, ale jak to, že se dostala na místo, za které by řada jiných uchazeček dala všechno na světě? Zdá se, že i kolegové Belly na Saru koukají s jistými rozpaky. Ta zatím žije jako ve snu. Přestěhuje se k Belle do bytu, nová kamarádka jí pořídí parádní šatník, zkrátka Sara zažívá to, o čem až dosud pouze četla v časopisech o luxusním životním stylu.
Jenomže ne všechno je tak růžové. Bella se občas chová podivně, Saře se zdá, že ji někdo sleduje a čím dál častěji bývá svědkem poněkud zneklidňujících událostí. Ty se stupňují natolik, že mladá žena si už časem není jistá, jestli stále ještě neprožívá posttraumatický stres po tátově smrti, nebo jestli si s ní někdo jen hraje. Ale proč by to dělal? A pokud není blázen, může všechno nějak souviset s jejím tátou a jeho zájmem o politické skandály posledních let? Jenže Sara o nich přeci skoro nic neví…
Švédská spisovatelka Louise Boije af Gennäs (narozena 1961) se hlásí k feministickému hnutí. V roce 1996 jí vyšla částečně autobiografická kniha Stjärnor utan svindel (anglicky Stars Without Vertigo), která se zabývá jejím vztahem s prominentní feministkou Mian Lodalen. Kniha se stala bestsellerem. Je také spoluautorkou švédské soap opery Rederiet, která je s více jak třemi stovkami epizod považována za švédskou obdobu americké Dynastie.
Dva roky starý Krvavý květ je prvním dílem ohlášené „trilogie o vzdoru“ a je avizován jako jistá forma odpovědi na právě vycházející třetí pokračování Larssonova Milénia. Máme tu tedy znovu často používané srovnání se Stiegem Larssonem, ale tentokrát to není vůbec přehnané. Ač se řadím mezi fanoušky Milénia, musím říci, že první díl nové trilogie je dokonce v některých místech i lepší. Hrdinové Larssonovy a Lagercrantzovi trilogie – investigativní novinář Mikael Blomkvist a hackerka Lisbeth Salanderová – přeci jen mají v rukou jisté zbraně. Mikael schopnost vyšťárat různou „špínu“ a Lisbeth i přes svou křehkou povahu a přes to, co všechno zakusila, zase ovládá bojové umění a schopnost proniknout k těm nejtajnějším informacím. Oproti tomu Sara je i přes svůj vojenský výcvik křehká mladá žena, která dlouho netuší, co se kolem ní děje. Chce jen začít znovu a chce pro sebe kus vlastního štěstí. Možná i proto se o ní můžeme více bát a snáze se vžít do její situace.
Dalším kladem románu Krvavý květ je mistrně budované napětí. Román je o strachu, pocitu nebezpečí, nejistotě, komu věřit a s tím ruku v ruce jdoucí paranoie. A tady jde skutečně o příběh paranoii s velkým „P“. Základní zápletka „někdo mě sleduje a já nevím proč“ už tu sice byla mockrát, ale Louis Boije af Gennäs ji precizně cizeluje k dokonalosti a dokazuje, že při dostatečné dávce talentu lze z mnohokrát prověřeného tématu stále ještě vytěžit román, který se možná bude (alespoň u mě určitě) řadit mezi „top tituly roku 2019“.
Díky tomu všemu možná ani nepostřehnete, že se až do dvou třetin knihy vlastně nic moc akčního neděje. Sara zažívá klasický příběh Popelky, která se dostala do „velkého světa“, jenže podivné události kolem ní jí radost kazí a ona je nakonec čím dál víc přesvědčena, že je něco špatně. Posléze už je její nejistota natolik silná a strach tak velký, že i v sebenevinnějším gestu, které se jen maličko vymyká běžnému chování, cítí hrozbu. Právě v tom je velká síla příběhu, protože autorka před nás hází řadu stop a náznaků a my spolu s hlavní hrdinkou už také nevíme, jestli mají či nemají nějaký význam.
To co, bezesporu pomáhá táhnout celý příběh, je otázka „proč by to někdo dělal“ a s blížícím se koncem knihy také „jak by to udělal, jak by to dokázal“. Na tuhle odpověď bude čtenář velmi zvědavý, ale musím znovu podotknout, že se jedná o první díl trilogie, takže ne všechno bude na konci vysvětleno. Přesto je závěrečná třetina knihy strhující, a to zejména v pasážích, kdy začnou umírat další lidé a kdy už Sara neví, jestli tohle všechno nezažívá jen ve snu, nebo se nedostala do nějakého Hitchcockova hororu. Krvavý květ skutečně atmosférou občas připomíná třeba „mistrův“ snímek Na sever severozápadní linkou a některé další konspirační thrillery.
Když už jsem nakousl to připodobnění a zmínil jsem Krvavý květ jako odpověď na poslední díl Milénia, nemohu vynechat zmínku o tom, že je kniha protkána řadou autentických úryvků z různých švédských médií, takže jde částečně o fikci a částečně také o autentické, dosud zcela neobjasněné kauzy. Mám teď na mysli pasáže, kdy se Sara pokouší zjistit, co se kolem ní děje čtením tátových výstřižků o různých skandálech a nedořešených případech posledních let. Dokonce i o vraždě premiéra Olofa Palmeho. Tady lze Lousinu knihu připodobnit i k nedávno vyšlému titulu Jana Stoklasy Odkaz Stiega Larssona – Po stopách vraždy Olofa Palmeho.
Na závěr tedy musím říci, že jsem dočetl knihu, která mě k sobě zcela přikovala. Obsahuje pořádnou dávku paranoie a nejistoty a díky pocitu, že nemáte komu věřit, nakonec vidíte stíny i tam, kde možná ani nejsou. Pokud jste příznivci takto laděných thrillerů, ať už Stiega Larssona, nebo jiných autorů, neváhejte, nebudete zklamáni. A jestli jste si mysleli, že z daného žánru už nelze nic víc vytěžit, tato kniha dokáže, jak jste se mýlili.
Originální titul: Blodlokan (2018)
Vydáno: Bookmark, Stockholm (2018)
Vydání v České republice: Euromedia Group, a. s. (2019)
Přeložil: Jaroslav Bojanovský (2019)
384 stran
