Třicátý osmý titul slovenského bestselerového autora nás vrací do druhé poloviny „divokých devadesátek“. Tentokrát se nebude vyšetřovat klasická vražda, ale půjde o tuhý mocenský boj v podsvětí.
Už je to pěkná řádka let, co pulty knihkupectví a stránky e-shopů plní typická černo-žlutá obálka s detektivními příběhy mordparty z fiktivní slovenské metropole Naše Město. Jejich autor, dodnes se skrývající pod pseudonymem, je bývalý kriminalista a očividně má námětů na příběhy stále dost. Nedávno vyšla jeho v pořadí už 38. kniha z této série. Fanoušci stále dobře prodávaného autora už jistě postřehli, že nejenže své příběhy umisťuje na přeskáčku do různých časových období, ale také že se jeho příběhy dají rozdělit na ty „obyčejné“ (kdy se vyšetřuje nějaký klasický zločin) a na ty „mafiánské“. Aktuální titul patří do druhé skupiny.
Píše se rok 1997 a „divoká devadesátá léta“ zuří v plné síle. Mafiáni všech zemí se nespojili, ale bojují o moc a území. V Našem Městě před časem mafián jménem Kamil sprovodil ze světa dosavadního krále podsvětí zvaného Boss. Nyní se bojí nejen odvety, ale především svého téměř rovnocenného konkurenta, který si říká Košík. Kamil dostane zdánlivě šílený nápad, že by detektiv Richard Krauz se svými kolegy mohli zajistit setkání obou nových kohoutů na jednom smetišti a dýchánek zaštítit. Jak to vypadá, oba mafiáni se chtějí především dohodnout, po smrti Bosse si rozdělit a označkovat území a stanovit pravidla.
I Krauzovi se Kamilův nápad zdá nejdříve šílený, ale zároveň si on a jeho parťáci uvědomují, že pokud nechají zuřit konkurenční boj v podsvětí, neodnese to jen řada grázlů a grázlíků (což by jim pochopitelně až tak nevadilo), ale i nevinní lidé. Nastražené bomby, střelba z auta, přestřelky na veřejnosti, to nebylo v téhle době nic neobvyklého. Vybraní detektivové z mordparty tedy nakonec s Kamilovým návrhem souhlasí, sami ale vyberou místo a pro zabezpečení udělají maximum. Ve hře je však ještě tajná služba, která má své představy o tom, kdo a jak by měl vládnout. Setkání se nezdaří a obě strany, ta Kamilova i ta Košíkova viní z podrazu policisty. Ti, aby si zachránili životy nejen své, ale i svých blízkých, budou muset rozklíčovat, o co se v téhle hře hraje a přesvědčit mafiány, že to nebyli oni, kdo je podrazil.
Je to už několikátá kniha, kde detektivové z oddělení vražd nevyšetřují vraždu, ale jsou v podstatě nedobrovolně vtaženi do nějaké hry, přičemž se od nich očekává, že budou pouze přihlížet, případně (podle toho, kdo a jak tahá v pozadí za provázky) dělat, co po nich někdo chce. Detektivové si to pochopitelně nechtějí nechat líbit, a i když uznávají, že v dané hře mohou mít své místo, hodlají dát najevo, že se nestanou pouhými loutkami. Pak je samozřejmě na protivníkovi, aby jim dovolil, to, co si oni myslí, že si dovolit mohou, ale jak už Dána známe, víme, že ze svých detektivů ovce rozhodně udělat nechce. Na druhou stranu je ale fakt, že často takové příběhy končí poměrně otevřeně a vlastně ani vysloveného vítěze nemají.
U Dánova aktuálního románu bude záležet, jak to s náměty jeho knih máte. Pokud dáváte přednost „normální“ vraždě a preferujete tzv. policejně-procedurální detektivky, tentokrát budete asi zklamáni. Dočkáte se maximálně obvyklých vtípků, kterými se kriminalisté častují, nicméně vyšetřovat se tu moc nebude. Pokud máte naopak rádi špionážní a mafiánské příběhy plné intrik, kde každá strana promýšlí několik tahů dopředu a kde se postupně odhaluje, kdo má skutečnou moc a drží trumfy v rukou a kdo si jen myslí, že tu moc má a že dostal rozdané vysoké karty, pak to možná bude příběh pro vás.
Aktuální „Dánovka“ je takovým dvousložkovým příběhem. U tohoto autora je celkem běžné, že se v jeho knize odehrávají dvě souběžné dějové linie, které spolu mohou i nemusí souviset, nicméně tentokrát je zhruba v polovině knihy jedna linie upozaděna a druhá se začne rozvíjet. Na konci se pak obě setkají, přesně v duchu toho, co jsem popsal výše. Kdo vlastně zvítězil? Můžeme mluvit o uzavřeném příběhu? Přestože se něco uzavře, tak zjevně ne, čímž je dost pravděpodobné, že autor na tuto knihu v budoucnu naváže a k mafiánskému tématu se vrátí.
Není vyloučeno, že se Dán veze na vlně stále trvajícího zájmu o ony „divoké devadesátky“, kdy bylo možné téměř všechno. Tento boom možná odstartoval u nás seriál Devadesátky, tématu se pak chytá mimo jiné i Dánův slovenský kolega Jozef Karika v nedávno vydaném románu Černý rok. Je jen otázkou času, jak dlouho bude o tuhle vlnu zájem a jak dlouho bude ještě natolik silná, aby se na ní dalo surfovat až na břeh.
Originální titul: Kruhy na vode (2024)
Vydáno: Slovart (2024)
Vydání v České republice: Nakladatelství Slovart, s. r. o. (2024)
Přeložil: Jan Hanzlík (2024)
304 stran
