O tom, že i zabiják mafie může mít srdce básníka, vás přesvědčí Laird Barron. Jeho hrdinou je Izajáš Coleridge, maorský obr a mlátička ve službách aljašské mafie. Tam si ale udělá škraloup a je přesunut někam daleko do hor, z očí nepřátel.
Na ranči je fajn, bylo by ale chybou myslet si, že tam bude i klid a mír. Zločin a trest v kraji kvete jako kdekoli jinde a čtenáři se o tom přesvědčí díky Izajášovi a jeho pátrání po zmizelé vnučce majitele ranče Rebě, kterou se rozhodl vypátrat spolu s jedním věčně ožralým válečným veteránem. Policii je to jedno, pohřešované černošky u nich nemají zrovna prioritu. Čím dál čtete, získáváte pocit, že tahle policie má priority úplně jinde a detektivky, které vlastně čtete obvykle, se proti tomu zdají být pohádkou od Disneyho.
A tak se ponoříme do světa gangů, ranařů, striptýzových klubů, árijských bratrstev a podobné pakáže. Nikdo se zdravým rozumem by nešel tam, co Izajáš. Ale on se smrti nebojí, bolest vítá, zná všechny ošklivý finty, jak někomu přerazit kosti. To, že mu policajti nikdy nic nedokázali, neznamená, že nikoho nezabil. Ale najít Rebu je možná ten správný krok k novému začátku, malinký pokus vyčistit si karmu.
Izajáš je zvláštní anti-hrdina. Na zabijáka má velký čtenářský rozhled, má rád psy, trousí filmové citáty a Bogartovské hlášky tak nenuceně, že ho prostě nejde nemilovat. A tak zatímco praskají kosti a smrt si jde pro své oblíbence, vy se musíte usmívat, jak krásně poeticky je to napsané…
Originál: Blood standard, 2018
Překlad: Jakub Němeček
Vydal: Gnóm, 2019
336 stran
