Kdy už přijdou dobré zprávy? (Kate Atkinsonová)

Třicet let stará vražda svede dohromady nesourodou čtveřici, která nakonec spolupracuje vědomě či nevědomě. Podstatné je, že se budete bavit stylem vyprávění. I když se zrovna moc dít nebude.

Když jsem se nedávno zúčastnil jednoho literárního večera na téma, jak autoři detektivek spolupracují s policií a čekalo se na „hlavní hvězdu“, oceněného autora krimi thrillerů Františka Šmehlíka, stočila se debata moderátora se zatím dorazivšími hosty na téma oblíbených detektivek či titulů, které by mohli doporučit. Zaznělo také jméno skotské autorky Kate Atkinsonové. Moderátor a fotograf Milan Říský mimo jiné vyzdvihl její aktuální, česky letos vydaný titul Kdy už přijdou dobré zprávy?, především díky směsi sugestivního vyprávění, chaosu, brutality a černého humoru. Vyjádřil názor, že pokud čtenáře nezaujme na prvních deseti stranách, tak už vůbec.

Se zástupkyní nakladatelství Argo jsem se pln očekávání domluvil na recenzním výtisku. Upřímně, na prvních deseti stranách mě román nezaujal. Ani na prvních dvaceti. Ani na… Ale nechme toho. Nakonec jsem si k němu našel cestu, ale byla to cesta trnitá, jak vyšitá z nějaké skotské nehostinné pustiny. Však se také ve Skotsku děj odehrává. Ale pojďme si nejdříve říci, o co v té „ozpěvované“ knize jde.

Šestiletá Joanna je svědkem vraždy své matky a dvou sourozenců. Sama se zachrání jen tím, že před vrahem uteče do pole, kde se schovává, dokud ji pátrací tým nenajde. O třicet let později žije doktorka Joanna Hunterová se svým manželem Neilem v Edinburghu. Její choť sice nemá zrovna nejlepší pověst, ale Joanna se těší z ročního miminka a užívá si poklidného života. Ten dostane povážlivou trhlinu v okamžiku, kdy ji navštíví vrchní kriminální inspektorka Louisa Monroeová a sdělí ji sladkou novinu, že Andrew Decker, který vyvraždil skoro celou její rodinu, je po třiceti letech opět na svobodě. Znáte to, trest si odpykal, tak co jsme si, to jsme si…

Joanna má obdivovatelku v podobě šestnáctileté Reggie Chaseové, která pro ni pracuje jako chůva. Dívka zatajila, že dosud žádné zkušenostmi s dětmi nemá, nicméně nedostatek praxe nahrazuje dostatkem sebevědomí a až přehnanou empatií. Pochází z rodiny, která opravdu za moc nestála (matka střídala chlapy a bratr Billy je stále jednou nohou v kriminále), a tak by se ráda stala pro paní doktorku víc než jen chůvou. V ideálním případě členem rodiny nebo alespoň dobrou přítelkyní.

No a pak tu máme čtyřicátníka jménem Jackson Brodie. Bývalý policista se potlouká po Británii ve snaze zjistit, jestli ten malý roztomilý klučík je jeho synem a bývalá partnerka mu to zatajila, nebo mu nasadila parohy s někým jiným. Jednoho dne se stane událost, která svede čtveřici dohromady do podivného spojení, přičemž skoro každý z této čtveřice v sobě objeví nečekané vlohy i pudy.

Charakterizovat román Kate Atkinsonové pár slovy nelze. Není to rozhodně detektivka, spíše bychom ho mohli řadit do krimi příběhu, ale je tam řada dalších prvků, včetně psychologické roviny či černého humoru. Příběh nemá klasickou dějovou linii od zápletky přes gradaci a závěr, nezačíná vyloženě (pominu-li úvodní vraždy) trestným činem, po kterém by bezprostředně následovalo vyšetřování končící dopadením a usvědčením vraha.

Vyprávění se spíše soustředí různým způsobem svérázné postavy a jejich osudy. Každá se po svém potácí po tomto světě, přičemž dílem ví, co chce, ale dílem si se sebou neví rady. Reggie by ráda žila v normální rodině, ale stahuje ji sebou problematický bratr. Joanna odmítá, aby ji znovu dostihla noční můra z dětství, odmítá utíkat, ale nakonec se i s dítětem ztratí. Dostihl ji Decker? Ukrývá se? A pokud ano, je možné, že zatím není ani tak Decker, jako pochybné aktivity jejího manžela? Jackson (objevil se i ve dvou dalších autorčiných románech a stal se hlavní postavou televizního seriálu Case Stories natočeného na motivy všech tří knih) by rád zjistil, zdali skutečně má syna, rád by už konečně našel vyhovující partnerku, ale jak se zdá, ani jedno mu není dopřáno. Louisa je sice provdaná, ale šťastná není. Někdejší rebelka cítí, že ji to stále přitahuje k Jacksonovi, bývalému kolegovi, ale mezi nimi je až moc zábran a finální události mezi ně nakonec postaví dost vysokou hradbu.

Zmiňovaná brutalita. I ta je v příběhu zvláštní. Násilí se objevuje a je líčeno jakoby náhodou. V úvodu ho naprosto nečekáme, matka jde s dětmi na procházku do polí, co by se tak mohlo stát? V jiné scéně umře jistá slečna MacDonaldová, u které Reggie přechodně pobývá. O pár stránek dál mimochodem zemře i její pes. I na pár dalších místech přijde násilí nečekaně, ve scénách, kde bychom ho nečekali. Koneckonců je ho tam celkem dost, ale je tak dávkované mezi ostatní, někdy relativně bezvýznamné a jindy dokonce ospalé scény, že přijde v okamžiku, kdy ho nečekáme. Autorčin chladný popis budí zdání, že prostě násilí tohoto typu do života patří. Něco ve stylu „Tak tady zase je! Co se divíte?“

V úvodu jsem se zmínil, že jsem si na styl vyprávění musel zvyknout. Není to opravdu román pro každého, dokonce si myslím, že v leckom vzbudí otázku, pro koho je vlastně určen. Žánrově nejednoznačný příběh vyniká ovšem brilantním a dost ostře nabroušeným jazykem vyprávění. Obsahuje řadu odboček, které zdánlivě nikam nevedou. Jen popisují, či rozvádějí něco, co se zrovna děje, aniž by to děj někam posouvalo. Ale nakonec budete muset uznat, že autorka to umí podat a vylíčit tak barvitě, že vás to bude i přes její „ukecanost“ bavit, dokonce i když půjde o sebevětší banalitu. V jiných kapitolách (a řekl bych, že spíše v těch ke konci) jsou její postřehy leckdy opravdu vtipné a pobaví.

Kapitolou sama pro sebe jsou postavy (v dobrém slova smyslu). I k nim si musíte najít cestu, ale pak je začnete mít rádi. Když se nakonec všechny sejdou, začne ten pravý, konečný požitek ze čtení. Joanna se zprvu zdá nezajímavá a nepřístupná, ale vězte, že nakonec hodně překvapí. Jackson zpočátku vypadá na něco mezi stalkerem a troubou, ale nakonec ho začnete chápat, fandit mu, i ho litovat. Reggie je přes svou urputnost nakonec asi nejuvěřitelnější postavou. Louisa zpočátku moc nevyniká, ale když se jí do baráku nastěhuje manželova rodina a když se znovu setkává se svou tajnou láskou Jacksonem, wow. Tu jsem si prostě oblíbil, s těmi jejími sarkastickými vnitřními monology. S tou bych si klidně další román přečetl. I kdyby ho napsala Kate Atkinsonová (ne, jen vtip).

Takže pane moderátore a fotografe v jedné osobě. Zpočátku jsem si myslel, že jsem vám naletěl. Pak jsem čekal, co se z toho všeho vyklube, co je to za žánr. Důležité je, že jsem na konci zjistil, že je mi to jedno. Bavil jsem se autorčiným stylem vyprávění i nesourodou stavbou příběhu, a nakonec si našel cestu i ke všem hlavním postavám (tedy k Lauře především, ale to už jsem psal). Nevadilo mi ani, že některé podsunované motivy vyšly vniveč, a ne vše se vysvětlilo. Takže díky!

Originální titul: When Will There Be Good News? (2008)
Vydáno: Doubleday, Velká Británie (2008)
Vydání v České republice: Argo (2024)
Přeložila: Veronika Volhejnová (2024)
312 stran

Pošlete článek dál:

Autor příspěvku: Richard Spitzer

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

reCaptcha * Časový limit vypršel. Prosím obnovte CAPTCHA