Jaký typ soukromého detektiva máte raději? Neohroženého pistolníka, lamače ženských srdcí a pijáka bourbonu? Nebo usedlejšího, nenápadného a přemýšlivého chlapíka, který dává před revolverem přednost logickému myšlení a více než k láhvi v zásuvce psacího stolu sahá ke zkušenostem a znalostem lidské povahy? Pokud jste zvolili druhou možnost, tak tahle kniha bude spíše pro vás. I když ani tahle charakteristika tak docela neplatí, ale nepředbíhejme…
Eva Stieglitzová je bohatá, napůl židovská majitelka činžovního domu v pražské Dušní ulici. Jednoho dne dostane anonym, ve kterém jí někdo vyhrožuje, že už to má spočítané a že dobře ví za co. Eva se tomu jen směje. Sebevědomou a ve svém věku stále velmi sportovně založenou ženu jen tak něco nerozhodí. Sama prožila dost strastiplné dětství, kdy byla za druhé světové války ukrývána před Němci v tmavém sklepení. Přišla o všechno při komunistickém převratu v roce 1948, a když po tzv. Sametové revoluci dostala zpět svůj majetek a přišla k penězům, většina okolí ji jen zneužívá. Přesto jí dcera Hana i vnučka Rebeka radí, aby se obrátila na soukromého detektiva, ale Eva o tom nechce ani slyšet.
Nicméně v jejím domě se začnou dít podivné věci. V bytě jí zhasne světlo, zanedlouho poté uvízne ve výtahu, a nakonec kdosi shodí sousedku, která je Evě podobná, ze schodů. Majitelka domu teď už nepochybuje, že to někdo myslí vážně a jen nerada s najmutím soukromého detektiva souhlasí. Na tenisový turnaj, který pořádá ve fitness klubu nedaleko Prahy ji tak doprovází nenápadný třicátník, který s úkolem souhlasil kvůli krásné Rebece. Nicméně zločinu nakonec zabránit nedokáže, a tak jediným způsobem, jak odčinit své selhání, je najít Evina vraha.
Petr Eidler je pseudonym spisovatele, fotografa, autora rozhlasových her a redaktora Petra Balajky (63), který v roce 2006 napsal společenský román Viktor a Lady ze Shalottu, ale jinak se pod příjmením Eidler věnuje převážně psaní detektivek. Některé z nich se odehrávají v současné židovské komunitě (autor je mimo jiné také šéfredaktorem komunitního periodika Obecní noviny Židovské obce v Praze) a vystupuje v nich bezejmenný soukromý detektiv. Po Kopřivově Rychlopalbě a Stoce spisovatele N. P. tu tedy máme další bezejmennou postavu, zřejmě jde o módu posledních let. Eidlerův detektiv je nenápadný a nepříliš sebevědomý mladý muž, kterému ženu i se synem odvedl jeho někdejší přítel Ondřej Hackenschmied z pražské kriminálky. Jeho „detektivní agentura“ se skládá pouze z jeho samého, a na rozdíl od jiných kolegů u něj nejde o způsob „penze“ bývalého policejního detektiva. Náš detektiv naopak říká, že ho k téhle práci dohnala nouze o zaměstnání. Možná i proto nejde o klasické privátní očko, které vyřešilo řadu zločinů, k čemuž využilo svých bohatých kontaktů u policie.
I tento román se částečně odehrává v židovské komunitě, ale ze současného života pražských Židů se toho vlastně moc nedozvíme. Některé střípky z druhé světové války však mohou být zajímavé pro ty, kdo se zajímají o problematiku židovského holokaustu, nicméně román do velké hloubky nejde. V knize je řada židovských výrazů, které jsou na poslední stránce vysvětleny v malém „slovníčku“.
Samotný příběh není špatný, i když se odvíjí velmi pozvolna. Podrobně poznáváme „budoucí oběť“, přičemž tady se autorovi podařilo vystihnout její nejednoznačnou a občas i nelehkou povahu. Na tenisovém turnaji pak poznáme také „budoucí podezřelé“, a i když i oni jsou vykresleni celkem přesvědčivě, postava paní Evy patří nejzajímavějšímu charakteru v knize.
Jistě jste už pochopili, že jde o klasickou detektivku typu „na koho na konci ukáže detektiv“, tedy že se odhalení pachatele odehraje téměř ve stylu Agathy Christie. Je ale nutno pochválit autora, že celkem šikovně předešel možné čtenářově znuděné reakci typu „tak už na někoho ukaž, ať tu knihu mohu odložit“ a závěr malinko opepřil. Nutno však podotknout, že tady detektivovi nakonec pomůže spíše náhoda, stejně jako to zmínil jeden z komentářů na Databázi knih u autorova staršího titulu Na šábes se nevraždí.
Pokud tedy hledáte detektivku klasického střihu s jemnou příchutí tajemna, kde se více dedukuje, než jedná, a kde jsou zajímavě napsané postavy, bude tohle možná pro vás košer čtení. Příběhu by možná prospěl trochu průbojnější detektiv a více napětí; takhle se jedná o celkem solidní průměr v měřítku české detektivky.
Text: Petr Eidler (2020)
Vydáno: Moravská Bastei MOBA, s. r. o., Brno (2020)
320 stran
