Kaštánek (Soren Sveistrup)

Vyšetřovatelka Thulinová chce z oddělení vražd přejít ke kybernetice, protože se celkem nudí. Ale poslední případ před odchodem dost zamíchá kartami…

Mladá a energická vyšetřovatelka má na krku nejen podivného brouka v podobě styčného důstojníka Europolu Hesse, kterého vykopli na neurčito, ale i pořádně nejasný případ. Brutálně zavražděnou ženu bez motivu, zato s figurkou z kaštanů. A na figurce otisk prstu, který vůbec nedává smysl.

Paralelně ještě sledujeme ministryni sociálních věcí Rosu, které se po roce vrací do úřadu. Její dcera byla unesena a tělo se nikdy nenašlo. Rosa a její rodina se musí vyrovnat s tragédií i s pozorností médií. Jak to ale souvisí?

Až s druhým tělem a druhým kaštánkem policii dojde, že mají co do činění se sériovým vrahem, který si rád hraje. A je jen na nich, aby vraha zastavili, než zabije někoho dalšího…

Už od prvních kapitol bylo jasné, že tenhle thriller bude patřit k těm drsným a zneklidňujícím. Některé scény, které je lépe přeskočit, vás utvrdí v názoru na duševní zdraví pachatele (je to cvok). A také je z nich zřejmé, že ať už bude závěr jakýkoli, asi se vám nebude líbit – bude to něco nehezkého, temného, co je třeba honem rychle zapomenout.

Dál ale plyne příběh a vyšetřování standardně, postupně se odkrývají charaktery hlavních postav, svérázné Thulinové i roztěkaného Hesse z Haagu. Policejní mašinerie se činí, laborky, porady, tiskové konference. Ale stále se nepropojuje případ s ministryní a vy víte, že je to špatně, že policie ztrácí čas – a že ve chvíli, kdy do sebe obě linky zapadnou, bude všechno dávat děsivý smysl. Tohle neblahé tušení, spolu s brutalitou vražd a zoufalým bojem o životy dalších obětí dělá z románu dechberoucí čtení. V jednu chvíli mi Kaštánek připomněl Nesba a jeho Žízeň, kdy i přes všechnu snahu policisté pokaždé přijíždějí k oběti pozdě. Přidejte policejní rutinu a krvavá jatka – a vyjde vám, že tihle Skandinávci opravdu umějí psát…

Kaštánek je perfektní návykové čtení, od kterého se nebudete chtít odtrhnout. Odhaluje temnou stránku skandinávského modelu státní péče o ohrožené děti, jaké nedávno zpracovala třeba i Yrsa Sigurdardottir v knize DNA. Ale na rozdíl od Yrsy Sveistrup má cit pro zajímavé postavy a hlavně díky zkušenosti scenáristy dokáže přesně dávkovat stupňující napětí, falešné stopy a zdánlivé konce. Tak jako se Sveistrupův seriál Zločin stal mezinárodním fenoménem, tak se i Kaštánek šplhá do popředí knižního světa, a zcela právem…

Originál: Kastanjemanden, 2018
Překlad: Kristina Václavů
Vydal: Kniha Zlin, 2019
460 stran

Pošlete článek dál:

Autor příspěvku: Michaela Turková

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

reCaptcha * Časový limit vypršel. Prosím obnovte CAPTCHA